Až v manželství paní Ireně došlo, jak může být problematický vztah jejího otce a manžela. Muž není žádný „flákač“, má náročnou práci, a tak potřebuje doma odpočívat. A právě proto ho Irenin otec neustále kritizuje.

Neexistuje pracovitější chlap – takhle by se dal charakterizovat otec paní Ireny (42). „Postavil tři domy. Na tom třetím, kde teď bydlí, stále něco vylepšuje,“ říká Irena, „zahradu má vyťunťanou, nedávno dostavěl letní posezení s krbem... a už se vrhá na novou koupelnu, kterou chce udělat v přízemí, protože mají zatím jen jednu nahoře v patře u pokojů.“

muž

Panu Františkovi přitom bude letos dvaasedmdesát! Řekla byste, že mít za otce takového kutila je k nezaplacení? Paní Irena si to myslela do doby, než se vdala. „Láďa je normální mužskej,“ hodnotí svého manžela, „v pohodě uživí rodinu, ale má náročnou práci, tak doma spíš odpočívá, než aby něco budoval. Prostě na to není.“

Jenže právě to je trnem v oku Františkovi. „Táta nám dal dům. Tenkrát jsme z toho byli nadšení, komu se poštěstí nemuset řešit problém s bydlením. Ale od té doby je s Láďou na nože. Kdykoli k nám přijedou, chodí po domě a kritizuje: To to nemůžeš natřít? Vždyť se ti to tady rozpadá. Láďo, neměl bys ten vstup do sklípku nějak vyspravit, to už je skoro nebezpečný. Byls vůbec v té dílně někdy? Že ty ani nevíš, že tam máš ponk? A pořád do něj něco melduje a melduje...“ Není divu, že se Vladimír snaží, když je avizovaná návštěva tchána, doma co nejvíc nebýt.

„Jsem z toho nešťastná,“ říká Irena. „Dům není v žádném katastrofickém stavu, jen prostě není neustále renovovaný, jak by si táta přál. A když mu to řeknu, že přece všechno funguje a že každý na to stavění není, tak se ohradí, že jsme na barák nesáhli od té doby, co jsme ho dostali. Což samozřejmě není pravda, ale nesáhli jsme na něj tak, jak by si táta představoval.“

Situace je pro paní Irenu bezvýchodná. Na jednu stranu chce být dobrou ženou a snaží se Vladimíra před otcem obhajovat, na druhou stranu vidí, co otec za svůj život dokázal, a nevědomky nejspíš podrývá Vladimírovu autoritu. „Vyrůstala jsem v tom. Táta přišel z práce domů, nasadil montérky a šel něco kutit. Láďa si rád odpočine. Zase na druhou stranu si nepamatuji, že by táta mamku někdy někam vzal, to s Láďou jezdíme na dovolené, byli jsme v Chorvatsku, ve Francii, každý rok jedeme minimálně na Slovensko na přehradu. Zajdeme si dvakrát do měsíce do města za nějakou kulturou, tohle u táty nikdy nebylo. Prázdniny jsme se sestrou trávily čištěním cihel...“

Švagr se potchánil

Další úskalí celého problému je, že manžel Ireniny sestry Ivany spatřuje smysl života taktéž v budování. „Z Ládi se pomalu stává černá ovce rodiny. Hrozně se bojím, že mu celá moje rodina leze čím dál víc na nervy. Snažím se ho podpořit, ale asi to nedělám dostatečně. Taky se přece nemůžu s tátou pořád hádat...“

Paní Irena se nejvíc bojí toho, že už má Láďa milenku. „Náznaky tu jsou, je doma čím dál míň, občas i přes noc zůstane v práci... Věřím tomu, že nás nehodlá opustit, dokud budou děti na studiích, ale co pak? Nevdávala jsem se přece pro to, abych zůstala před padesátkou sama...“

U rodiny zastání nenajde: „Mamka i ségra se táty bojí, ty mu nikdy nic neřeknou. A když jsem to zkusila párkrát já, odsekl: Tak se s tebou rozvede, třeba si pak najdeš pořádnýho mužskýho!“

Přečtěte si také...

Reklama