Vzpomínkou na taneční se připomněla i čtenářka s nickem Romca2. Žirafou ji nazýval mladší bratr, ketrý se jí tak trochu zlomyslně posmíval. Ale kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Čeká ho to už brzy

Taneční jsem absolvovala poměrně nedávno, ale nijak zvlášť mě to nebavilo. Jsem dost vysoká a tak jsem k sobě těžko snášela tanečníka. Ne že bych se klukům nelíbila nebo dokonce zůstávala v koutě, ale sama jsem z toho měla trochu „mindrák“. A to jsem se tak těšila na  podpatky.

Nakonec jsem to vyřešila nižšími botami, ale nebylo to ono.

Největší zážitek z mých tanečních měla moje babička, která mne vždy věrně provázela jako garde. Moji rodiče většinou byli ještě v práci, takže jsem celkem uvítala, že tam se mnou někdo je.

Mnohé taneční kolegyně to spíš štvalo a byly radši, když mohly chodit bez doprovodu.

Teď čeká taneční mého brášku, tak se určitě půjdu podívat, a hezky mu vrátím jeho zlomyslné posmívání, že tam budu trčet jako žirafa.

Do jisté míry měla pravdu, i když se tam nebyl ani jednou podívat.

Mé vzpomínky na taneční vždycky oživí pohled na mou fotografii, kterou má babička stále ve svém sekretáři.

Romca2

Milá Romco2, díky za vtipný příspěvek a že pozdravujeme bratra

Text nebyl redakčně upraven

Reklama