tanec

Jooo, to my měli první ples na Žofíně a šaty mi šila babička osobně. Jen chudák ta dobrotivá žena poněkud nezaznamenala fakt, že má vyvinutá figura ponejvíce připomínala krajinu kolem Kolína…

Taneční, panečku, tak na ty vskutku nikdy nezapomenu. Chodila jsem blízko OD Kotva a pokaždé vyklepaná v doprovodu komplexu jako vystřiženého s psychologické příručky.

Zatímco mé vrstevnice totiž vypadaly jako ženy, já se svojí parádní figurou žákyně šesté třídy základní školy připomínala spíše drobného chlapce, začínajícího transvestitu, který to prvně zkouší v oblíbeném out fitu.

Vždycky jsem vstupovala do sálu a smutně slinila při pohledu na dívky, jejich hrudníky tak elegantně rýsovaly ženství.

Můj hrudník rýsoval klíční kost, hrudní kost a žebra.

„Sedět“ jsem ale naštěstí nezůstala nikdy, neb k mé neskonalé radosti se mnou navštěvovaly kurzy tance rovněž dívky, které pro změnu připomínaly kombajn v zácloně a chlapci v pudu sebezáchovy upřednostnili raději dítě, které když jim nedopatřením stoupne na nohu, nebude ona špička připomínat nově položený kus asfaltové záplaty.

Naučila jsem se polku, valčík, tango, mazurku a moc mě to bavilo.

Pravda, ze všech pohledů na všechny tanečníky si vybavuji okolí jejich žaludků více, než obličeje, neb tančit s hlavou v hlubokém záklonu není příjemné.

Ples na Žofíně

Měla jsem nádherné, růžové, brokátové, nabírané šaty, dlouhé až na zem. Šila mi je babička.

Měly záševky na prsou !!!!!

Bohužel nebylo možné sehnat lodičky na podpadku číslo 33, a tak jsem vzala za vděk placatým lakovkám z dětského oddělení, kde mimochodem nakupuji dodnes, neb mi noha povyrostla jen o dvě čísla.

Placatá tam nahoře jsem ale na svůj první ples zůstat nemínila.

Měla jsem plán.

V oddělení dámského prádla jsem akčně zakoupila podprsenku číslo 0, ač mé číslo bylo -5.

Nesmělé košíčky jsem dovedně vyplnila pečlivě složenými, ručně pletenými ponožkami, které jsem pro jistotu ke košíčku zevnitř přišila, abych se vyhnula nebezpečí, že mi při tangu, na které jsem se těšila, nedopatřením vypadne prso.

Měla jsem mnoho tanečníků a to i přes to, že výšku se mi upravit nepodařilo.

Co dvě malé boule na hrudníku udělají člověku s egem, o tom bych mohla vyprávět hodiny!

tanecZ parketu jsem po očku sledovala svoji maminku, kterak se dmula pýchou a občas se jí zalesklo oko. To když si jeden chlapec dokonce tanec předobjednal, aby mu mě nikdo na příští kolo nevyfouk!!

V životě na to nezapomenu.

Bylo to prvně, co jsem si zkusila na vlastní kůži, jak chutná zájem a jak krásný pocit to je, když se žena – no tak ano, bylo mi šestnáct – cítí být přitažlivou.

To je jedno, že s odložením podprsenky jsem odložila i svou ideu manekýny. Já jsem tu vytuněnou podprdu použila ještě mnohokrát!!

Musela, protože prsa mi narostly (tedy do čísla 2) až po narození Pavlíny.

Kdo z vás byl v tanečních? Kdo si vzpomíná na první ples?

Není to škoda, že dnes už to není tak in, a že mnohý mladý člověk je v dnešní době na plese při klasickém tanci tak trochu společensky v řiti?

Taneční ale „běží“ stále i dnes.

Pro období 2010/11například TADY.

Letos mi do příslušného věku dospěla dcera Alice a rozhodně na ní hodlám akčně rodičovsky působit.

Reklama