Milé řidičky. Trochu jiný pohled na autoškolu VÁM nabídnu z mého života. Řidičkou jsem už dnes skoro 27 let.

V roce 1998 mně můj velmi dobrý kamarád požádal, zda by jsem mu vypomohla v autoškole . Kondiční jízdy. Na dohodu. Udělala jsem si malý učitelák, tedy oprávnění na výuku v autoškole. Auta, motory, to je moje záliba. Žáků na kondiční jízdy bylo vždy dostatek.

Většinou ženy, s řidičským oprávněním , ale díky neomaleným a hulvátským manželům jim nebylo umožněno jezdit. Většinou si stěžovali na to , že je jejich manžel hodně peskuje, že jim nadává do krav a jiné čeledí zvířat, /povětšině malé obratlovce/,ponižuje, je a podobně. Když jsem poslouchala příběhy žen, nevěřila jsem jak hulvátský se může manža chovat k ženě, pokud se to týká jeho auta.

Po pár kondičních jízdách jsem většině žen dodala zdravé sebevědomí, protože už řidičák měli . Vždy , když zavolali do autoškoly , že chtějí mně jako instruktorku na kondiční jízdy, tak mně to i trochu potěšilo. Naše trasa s autoškolou byla vždy ze Smíchovského nádraží směrem na Lahovičky a zpět, přes Zbraslav. Všechny ženy to zvládali dobře , a tím jím patří poděkování.Až na jeden případ.

Antitalent, na řízení auta. Táta zaplatil pro svojí dceru kondiční jízdy . Požadavek tatínka byl a chtěl, aby se jeho dcera naučila řídit vlastní auto. Na Zbraslavi, kde dívka bydlela, mně čekalo jedno překvapení za druhým. Jedno v podobě 2 nabouraných aut, hodně drahých Audi 2A a PEUGEOT . Vždy pravý blatník.

BOŽE , řekla jsem si , tá má snad mozečkovou poruchu, že neumí rozeznat pravou a levou stranu. Nebyla jsem daleko od pravdy. Slečna nasedla do Peugeota, a já trnula hrůzou , co se bude dít. Milé řidičky, tato 20 letá majitelka řidičského oprávnění nemohla nastartovat auto.

Své vlastní.

Zařazená rychlost, místo neutrálu . SKOK a přískok. No chvíli jsem čekala až bude v klidu a vysvětlila jsem ji jednoduchý princip startování motorů. Koukala na mně, a říkala, že to zkusí ještě jednou. Pak se jí to povedlo, ale z rozrušení nabrala bránu , kterou měla projet. Požádala jsem jí ať si vystoupí, že ji s autem vycouvám . Vycouvala jsem na vedlejší komunikaci, zapnula výstražná světla a posadila dívku za volant. Hodina ubíhala , dívka zas nastartovala s ruční brzdou a s tou popojížděla.

To už jsem začala hodně pochybovat o jejich schopnostech řídit motorové vozidlo. Projela asi 800 metrů po vedlejší komunikaci a zeptala jsem se jí, zda vidí dopravní značku Stop, dej přednost v jízdě. Řidička zastavila , ale tím způsobem že rovnou v rychlosti zatáhla ruční brzdu.

Skok do neznáma........ To mně dorazilo.

Vzdala jsem boj s větrnými mlýny a zavolala kamarádovi, že k této řidičce už nikdy více. Dal mně za pravdu. Údajně se u ní už vystřídalo 5 instruktorů se stejným výsledkem. Nevím jestli tato majitelka řidičského oprávnění brázdí silnice a rychlostní komunikace, ale myslím si , že určitě ne. Dnes je už tento příběh jen vzpomínkou na to jak rychle ubíhá čas .

Hezký den pro ženy, pro které je řízení auta tak, jako pro mně koníčkem, potěšením, zálibou, ulehčením života a hlavně osvobozením od dojíždění za prací, třeba 50 kilometrů denně jako pro mně.
Tana M.


Ta jezdí, Táňo, tutově jen na kole, a to ještě raději jen v noci :-)) M.

Povídáme si dnes o vašich zážitcích z autoškoly a prvních metrech s čerstvými papíry. Jaké jsou vaše vzpomínky? Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama