Bulvár

Táňa Fischerová: Velmi často jsem stála sama proti sněmovně

Táňa Fischerová bydlí kousek od naší redakce. Potkávám ji téměř denně, ale dlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych ji oslovila. Chovám k ní totiž velký respekt. Vždy s úsměvem odpoví na pozdrav... a tentokrát mě i s úsměvem přivítala ve dveřích. Konečně jsem se totiž odhodlala k tomu, že jsem ji oslovila.

V životě této na první pohled skromné a nenápadné ženy se toho událo hodně. Včetně nedávné prezidentské kandidatury, kterou jsme náš rozhovor i začaly.

uvod

Paní Fischerová, jak se díváte obecně na výsledek volby prezidenta? Zklamání, nebo smíření s danou situací?
Dopadlo to tak, jak rozhodla většina. Pravdou je, že spousta lidí přece jen podléhá mediální masáži a velkým penězům, i když chce změnu, nakonec hlasuje pro staré známé principy. A asi se člověk ani nemůže divit, protože na tom je celá naše společnost postavena. Myslím si ale, že ti, kteří hlasovali pro našeho současného prezidenta, budou nakonec zklamáni, protože to, co do něj vkládali, se nenaplní. Ukáže se, že tak lidový není, že je to člověk, který touží po moci a užívá si podle toho, co chce on sám, ne podle toho, co je dobré pro tuto zemi. Ale tak chybami se člověk učí, pokud lidi začnou přemýšlet, koho a na základě čeho zvolili, tak to třeba může mít v budoucnu, při dalších volbách, i pozitivní výsledek.

Vy jste neměla téměř žádnou mediální kampaň. Jak jste spokojena se svým vlastním volebním výsledkem?
Šla jsem záměrně proti proudu a záměrně jsem odmítala tyto mediální praktiky. Zajímalo mě, jak budou voliči reagovat. Určitě je pro mě velkým potěšením, a vlastně i potvrzením celé té cesty, že 170 000 lidí, kteří pro mne hlasovali, rozhodně málo není. Ti lidé se rozhodli sami za sebe, nenechali se nikým ovlivňovat, nenechali sebou manipulovat a já myslím, že to byl přece jen nakonec velký úspěch. Nešlo ani tak o mě, ale o hodnoty, které ztělesňuji. A vidíte, kolik lidí vnímalo změnu a nenechalo se manipulovat.

volby

nakonec to byl pro mě úspěch

Vžijme se do situace, že jste volby vyhrála. Myslíte, že byste celou tu současnou, neklidnou politickou scénu ustála? Navenek působíte tak klidně, tiše, mírumilovně...
To se lidé musí sami rozhodnut, jestli chtějí, aby byla politika boj, aby se tam všichni každý den knokautovali boxerskými rukavicemi, anebo jestli si přejí něco jiného. Já jsem samozřejmě přinášela jiné hodnoty i způsob jednání než boj a urážky. Ráda bych ale také podotkla, že jsem byla čtyři roky ve sněmovně, kde jsem velmi často stála sama proti sněmovně, prosazovala jsem něco jiného než většina, říkala jsem to veřejně a neměla jsem tam díky tomu snadnou pozici. To přece svědčí o tom, že jsem v té vřavě byla a myslím si, že jsem víceméně obstála, protože jsem obstála i před svým svědomím. Jasně, že jsem nemohla vyhrát. Jedinec nemůže porazit celý systém. Teprve kdyby nás bylo víc, tak už by to touto cestou šlo. Ale pokud si lidi budou přát, aby to byl ring, nic se nezmění. K vidění budou jen tvrdé zápasy, které nejsou nikdy fér.

kam

Co bylo Vaším hlavním impulsem ke kandidatuře?
Především mě oslovovalo čím dál větší množství lidí. Samozřejmě to souviselo i s mým angažmá v politice a ve veřejném prostoru, protože přece jen si myslím, že by na tomto místě měla být osobnost nezávislá a zejména mravní. A pak jsem také chtěla svou kandidaturou ukázat, že to lze dělat i bez peněz, poněvadž pokud moc peněz a mediální manipulaci neporazíme, tak se nikdy nic nezmění. Kandidovat a vyhrávat budou vždycky jen lidé moci a peněz, a podle toho bude politika vypadat.

Šla byste do toho znovu, po pěti letech?
To nevím. Záleží na tom, jaká bude doba, jaká bude celková situace v naší zemi. A také si uvědomte, že za pět let už mi bude sedmdesát a nevím, v jakém stavu budu já sama. Ale rozhodně politický prostor nevyklízím a stále v něm ještě jsem.

Mělo by být v politice více žen?
Jednoznačně. Ženy v politice chybí, protože ženy tam skutečně vnášejí jiný rozměr. Z vlastní zkušenosti musím říct, že rozhodně jsem si s ženami rozuměla víc. Když něco podporovaly, tak se na ně dalo spolehnout a i domluva s nimi byla lepší. Samozřejmě to neplatí zase o všech. Najdou se i ženy, které mají mužské rysy, a to nejen projevem, ale i myšlením.

Přenesme se od politiky k hereckému umění. Pocházíte z divadelní rodiny, Váš tatínek byl dlouholetým režisérem několika pražských divadel, působil také v Brně nebo Plzni. A maminka byla čím?
Maminka byla původně baletkou. Moji rodiče se poznali ve Vinohradském divadle, kde máma byla v baletním sboru. Před válkou tančila v tehdy slavné skupině známé tanečnice a choreografky Milči Majerové. Po válce nastoupila do baletního souboru, s tátou se vzali, ale když jsem se narodila, baletu nechala a stala se úřednicí v ČTK.

Vy máte ještě nějaké sourozence?
Ano, mám mladšího bratra.

To rodiče vás přivedli k herectví?
Ne, rodiče mě k tomu přímo nevedli, ale to víte, když vyrůstáte v uměleckém prostředí, pokládáte to za své. Táta mě s sebou často brával do divadla, a jak jsem k tomu jednou přičichla, byla jsem naprosto ztracená. Faktem je, že umělecké sklony jsem v sobě asi vždycky měla, jen jsem je pak ještě více rozvíjela.

d

Činoherní klub

sj

s Janem Kačerem

V roce 1961, tedy v pouhých čtrnácti letech, jste debutovala v dramatu režiséra Vladimíra Čecha Kohout plaší smrt, kde hrály takové herecké osobnosti jako Karel Höger, Otomar Krejča či Jiřina Štěpničková. Jak vás mezi sebe přijali?
Musím to trochu uvést na pravou míru. V tom filmu jsem se objevila, to je pravda, tehdy jsem chodila do nějakého dramatického souboru, a tam si mě Voloďa Čech do toho filmu vybral. V mé jediné dialogické scéně byl mým partnerem Radek Brzobohatý, který se znal dobře s mým tátou, a pamatuji si, jak mi říkal: „Tak Vy jste ta holčička od Honzy, viďte?“. Ostatní herce jsem zahlédla jen z dálky. Já jsem ten film nikdy neviděla, ale všude se uvádí, že je to můj debut. Nedávno mi ho někdo koupil na DVD, a tak jsem zjistila, že tu moji jedinou scénu s Radkem vystřihli. V jednom záběru se tam mihnu, a ještě jsem napůl zády. Takže, aby se říkalo, že jsem tam hrála...

No ale filmový debut to byl.
To ano. Natočila jsem jednu scénu, a tu pak vystřihli. (smích)

Měla jste nějaký svůj herecký vzor?
Neměla. Myslím si, že člověk musí jít svou vlastní cestou. Samozřejmě jsou herci, které jsem obdivovala, třeba Danu Medřickou, to je pro mě pořád velká hvězda českého hereckého umění, ale že bych někoho měla za vzor, to ne. Člověk i herec musí hledat sám sebe, vlastní osobitost.

Vy jste začala studovat brněnskou JAMU, proč jste šla do Brna, když jste bydlela v Praze?
To je správná otázka. Já jsem dělala zkoušky tady v Praze na DAMU, dostala jsem se do užšího výběrového kola, kde jsem skončila asi desátá. Ale ten rok, a myslím, že se to tak stalo snad jen jedinkrát v historii DAMU, nebo alespoň jsem o tom nikdy více neslyšela, ten rok nás, co jsme se umístili kolem desátého místa, pozvali do Brna, abychom se u nich zúčastnili druhého kola, protože měli málo kvalitních uchazečů. Tak jsem dělala zkoušky do Prahy a vzali mě (a další tři kolegy, např. Slávka Jandáka) do Brna.

Studium v Brně jste ale nakonec nedokončila, poněvadž jste dala přednost stálému hostování v Činoherním klubu v Praze. Dívala jsem se na fotografie té doby a musím říct, že jste byla velmi krásná. Divím se, že jste se nestala stejně populární jako jiné herečky té doby, např. Jana Brejchová. Bylo to tím, že (podle dostupných materiálů) na vašeho otce dopadala tehdejší normalizace? Jak na něj dopadala? Proč?
Ona dopadala také na mě. Na celou naši rodinu. Všechny nás vyhodili z míst, na kterých jsme byli. Táta byl tenkrát šéfem Laterny Magiky, ale byl také členem strany, do které vstoupil na konci války, protože tomu věřil. Pak samozřejmě prozřel, v 68 ze strany ho vyloučili, zbavili funkce, pracoval pak dlouho u vrtů a nějak se protloukl do penze. Mámu vyhodili z ČTK a bratra z ČT, kde pracoval v reklamě. No a mně nebyla obnovena smlouva v Činoherním klubu. Společně s Ivanem Vyskočilem ml. jsme byli v první várce, kterou vyhodili. Další léta šli další. Bylo to tíživé období. Pro celou rodinu.

ml

krásná, mladá, talentovaná Táňa na fotografii s hereckým kolegou Tomášem Töpferem

skopeckym

s Milošem Kopeckým ve filmu Prodloužený čas

Vašeho tatínka jsem nedávno viděla v reprízovaném pořadu ČT, ve vaší 13. komnatě. On bydlel společně s vámi?
Ano, bydleli jsme společně, až do jeho smrti. Tatínek zemřel před dvěma lety, dožil se devadesáti let.

Tak to je krásný věk... Vraťme se nyní zpátky k Vám. Z řady vašich hereckých rolí jste se mi moc líbila v roli klavíristky Lýdie v TV seriálu Konec velkých prázdnin, pojednávajícím o českých emigrantech v uprchlickém táboře v Rakousku. Uvažovala jste někdy vy sama o emigraci? Myslím tedy, ještě před narozením syna.
Ne, nikdy. Dokonce táta dostal v 68 nabídku, protože byl tenkrát v Laterně a hostovali tuším v Argentině, aby emigroval i s celou rodinou. Ale já jsem to odmítla. Řekla jsem rodičům, že chci být ve svém milovaném divadle, že Činoherní klub neopustím a že odsud nepůjdu. Kvůli mně tak naše rodina neodcestovala a prožila si ten život tady. Ale i když to bylo někdy hodně těžké, myslím, že to nakonec nikoho nemrzelo. Všichni jsme to cítili stejně. Patříme sem a tady jsme doma.

Když jsem se o tom seriálu bavila s herečkou Sabinou Laurinovou, říkala mi, že děj příběhu se natáčel v Traiskirchenu, a to byl ve své podstatě velmi neosobní lágr. Muži i ženy tam bydleli odděleně, často rozdělili celou rodinu. Jaké vzpomínky máte na to natáčení vy? A jak se vůbec díváte na tehdejší uprchlické tábory?
Traiskirchen působí tísnivě ještě i dnes. My jsme tam natáčeli v době, kdy byl téměř prázdný, v letech 95 až 96. Dnes už je zase plný, protože uprchlíků je po světě moc, ale působí pořád neutěšeně, jako by tam tísnivé osudy těch lidí, kteří nevěděli, co s nimi bude, kam půjdou, tam někde zůstaly viset ve vzduchu. Jsou to místa, do kterých se nějak obtiskla ta atmosféra lidského trápení, a to jsme tam asi se Sabinou cítily stejně. Kolektivní, neutěšené smutno.

Velmi výrazně se angažujete v oblasti charity a veřejného života vůbec, máte tedy bezesporu silné sociální cítění. Jak se díváte například na rostoucí počet bezdomovců u nás?
To je zoufalá situace a opravdu mě to trápí. Myslím si, že společnost, která tohle dopustí, je v pádu.
My si navíc pomalu zvykáme na to, že je normální, když se někdo hrabe v popelnici, nebo spí pod mostem. To ale není normální, je to strašlivý vřed na naší společnosti, a těch lidí stále přibývá. Dokonce jsem slyšela, že staří lidé páchají sebevraždy, jenom se o tom nikde nepíše. Nemají peníze, nezaplatí, a když je člověk sám, nemá šanci se ubránit. Asociálnost u nás se velice šíří, a to je alarmující. Pokud se to začne stávat normálním jevem, společnost, která to dopustí, nemá šanci ani právo přežít. Jestli se nedaří jednotlivcům, nemůže se dařit ani společnosti.

Hlavně se to může stát komukoliv, to vůbec není jen otázkou chudoby.
Přesně tak, bezdomovcem se dnes můžete stát ze dne na den. Nemáte na nájem, majitel domu vám řekne, tak se vystěhujte. Ale kam? Copak je to tak jednoduché? Když se projednával zákon o deregulaci, to byl právě jeden z těch případů, který jsem nemohla skousnout, tak tehdy jsem stála sama proti sněmovně. Varovala jsem je před tím, že se tohle stane, že lidi nebudou mít na nájem, ale všichni se mi vysmáli.
Ano, jsou majitelé slušní a neslušní, ale na ty neslušné nemá nikdo žádný metr. Přece výše plateb musí být přiměřená platu člověka. A když člověk nemá tolik peněz, tak má ztratit právo na bydlení? To je přece naprosto šílené. My jsme v rukou lidí, kteří si ty domy často koupili za babku, protože to byla korupce, ale zapomínají, že je to veřejný statek. Že ty domy patří i do města, a že tam žijí lidé, lidské bytosti. Dům spravuje nějaký správce, který posílá peníze majiteli, kterého nájemníci často ani neznají. Byt přece není zboží. Zboží je něco, co si můžete, nebo nemusíte koupit, ale byt potřebujete, to je nezbytnost, a ne každý má miliony v hotovosti. A hypotéky znamenají konec svobody. To už dnes ví každý.

sama

Ani nevíte, jak vám rozumím. Právě řešíme podobnou situaci.
Ještě k tomu domovu... Domov, to je také rodina, děti. Vy máte s hudebním skladatelem Petrem Skoumalem syna Kryštofa (37), který je bohužel upoután na invalidní vozík, poněvadž od dětství trpí mozkovou obrnou. Povězte mi, dojde vůbec někdy ke smíření s takhle těžkou, nezvratně danou životní situací?

Ke smíření samozřejmě dojde, když to přijmete jako fakt a zjistíte, že vás to dítě potřebuje. Je to člověk, který má sice něco zavřeného, ale spousta jiných věcí zase otevřených. Já bych ho nevyměnila ani za nic. Dělá mi v životě velkou radost, je to taková kotva domova. Vlastně považuji za velké štěstí, že mě našel, že ta jeho duše ke mně přišla, protože on mě vlastně naučil mnoha novým věcem. Je pravda, že některé chvilky byly velmi těžké, ale člověk se s tím musí vyrovnat. Starostí okolo je hodně a nikdy to nepomine. Nikdy není vystaráno. Ale to je myslím u všech lidí, jen každý má ty starosti jiné. To prostě patří k životu a musí se to tak brát.
Navíc on je mým centrem života, hlavně kvůli němu tady jsem, ne kvůli sobě a své kariéře.

malicky

vparku

s milovaným synem Kryštofem, na horní fotografii i s maminkou

Kryštof jako by cítil, že se o něm bavíme, tak za námi přijel do pokoje. Usmíval se jako sluníčko a jeho maminka na něm mohla oči nechat.
„Ty jsi moje sluníčko, viď?“
A pak se ke mně obrátila se slovy: No, jen mi řekněte, který chlap vám denně pochválí oběd. On mi každý den říká: „Maminko, ty jsi dobrá kuchařka.“ A díky němu si vlastně ani neuvědomuji, že stárnu. Pořád mám dítě, o které se musím fyzicky starat. A zaplaťpánbůh, zdraví mi slouží.

hr

Paní Táňo, můžu se zeptat, proč jste se nevdala?
Nějak jsem nenašla toho pravého. Zamilovaná jsem byla, to ano, i s tatínkem Kryštofa udržujeme přátelský vztah, ale že bych se vdala, to ne. Jak říkám, nenašel se ten pravý, a už to tak nechám. Mám Kryštofa.

To je dobře. Pojďme od vdavek k dalšímu ženskému tématu. Prozradíte mi, jaký máte například ráda styl oblékání? Předpokládám, že ležérní.
Mám ráda romantický styl. Nikdy jsem například neměla ráda minisukně. Když byla jejich doba, tak jsem byla poslední, kdo si je oblékl. A když se pak zase začaly nosit dlouhé sukně, už jsem se ke krátkým nikdy nevrátila.

vkresle

Dnes se nosí všechno.
Ano, a někdy člověk až žasne. Móda je u někoho silnější než vlastní vkus. A také myslím, že člověk nemusí vystavovat všechno.

Máte krásné, husté, dlouhé vlasy, které si necháváte přirozené. Nikdy Vás třeba nenapadlo se nabarvit na blond, na černo, na zrzavo?
(smích) Popravdě řečeno, když mi začaly šedivět vlasy, vždycky se na mě někdo vrhl a ten vlas mi vytrhl. Já jsem si uvědomila, že takhle mě brzy oškubou, protože šedivých vlasů bude přibývat víc, a co mi pak zbude. Tak jsem si řekla, že budu používat henu. Asi dva roky jsem se přibarvovala henou, ale pak mi přišlo, že všichni jsme stejní, všichni máme ve vlasech henu. A najednou jsem si uvědomila, že chci být sama sebou. Nevím, proč bych se měla barvit, když šedivím. Na té barvě to stejně vždycky poznáte. Navíc mám tak husté vlasy, že bych pořád musela jen barvit, pořád se tomu věnovat. Kromě toho já jsem nikdy nepoznala žádného svého dědečka ani babičku, a tak nějak podvědomě jsem toužila po šedinách, dívat se na někoho, kdo přirozeně zestárnul. Tak jsem to nakonec převzala sama.

To je milé. Ale stejně mi ještě dovolte otázku týkající se změny image: Kdybyste třeba vyhrála ony prezidentské volby, to by se na Vás vizážisti i přes protest asi hned vrhli.
To je pravda. Vždyť i teď při kandidatuře mi občas doporučovali vizážistu. Uznávám, že na některých záběrech, jsem svoje vlasy nezkrotila, ale kvůli tomu přece nepřestanu být sama sebou. Podstata prezidentství přece není v tom, že je z člověka manekýn. Najednou po mně někdo chce, abych se stala loutkou v rukou vizážistů, v rukou politiků, všichni mi budou radit a já budu někým jiným, umělým.

Děkuji za odpověď. A teď ještě trochu z jiného soudku. Určitě nelze opomenout zmínit vaše o přátelství s bývalým prezidentem Václavem Havlem, jehož heslem bylo: Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Je to pravda?
On říkal: „Musí. Pravda a láska musí zvítězit.“ Navíc to bylo v době revoluce, kdy jsme chtěli potlačit režim. Také to vycházelo z prezidentské standarty. My dnes nežijeme v pravdě, ale v polopravdě a často ve lži. Samozřejmě, že pravda je pořád to základní, o co musíme usilovat, a láska, to je základní lidský vztah jednoho k druhému. Takže opravdu se musíme stále snažit o to, aby pravda a láska vítězila nad lží a nenávistí.

shavlem

přátelství s Václavem Havlem

Jak jste se s Václavem Havlem seznámili?
Poznala jsem ho někdy v letech 1967–68, pamatuji si, že bylo to v tehdejším západním Berlíně, kde jsme hráli s Činoherním klubem. Václav tam tehdy přijel za Lanďákem (Pavel Landovský pozn.), jenže Lanďák měl to odpoledne nějakou zkoušku, a tak mě poprosil, jestli bych se nevěnovala jednomu jeho kamarádovi, že on nemůže. Ten kamarád byl Václav a my jsme pak spolu seděli u nějakého baru u skleničky vína, která nám vydržela dvě hodiny, a celou tu dobu jsme si povídali. Tam jsme se vlastně potkali poprvé. Ale já jsem jinak nepatřila k okruhu jeho blízkých známých. Sice jsme o sobě věděli, znali jsme se také z Divadla na Zábradlí, ale teprve až po revoluci jsem přišla díky Dáše do jeho těsné blízkosti a stala se jejich rodinnou přítelkyní.

r

Advent

Vaši vlastní rodinu dnes tvoří kočka Sára, syn Kryštof a vy. A všichni se tváříte spokojeně. A to je moc fajn… Za okny svítí sluníčko, konečně přestal déšť, tak doufejme, že se to pěkné letní počasí nezkazí.
Heleďte, i když zkazí, tak to patří k našemu životu, který žijeme. Nemůžeme ho přece prostěžovat kvůli tomu, že je zima, nebo prší. Já jsem kdysi napsala na chalupě jednu povídku. Bylo to někdy v 70.–80. letech, kdy byla v létě zima, asi tak čtyři nad nulou, a my jsme měli venku růže. Pořád jsem čekala, kdy vykvetou. A ona jedna v tom nevlídném počasí opravdu vykvetla. Neměla jiné podmínky, trefila se do špatného počasí, a přece kvetla a byla krásná. To bylo pro mě hodně inspirativní. Něco ovlivnit můžeme a to, co můžeme, ovlivňovat máme, a to, co nemůžeme, to musíme přijmout. Je to přece náš život…

usmev

Přeji Vám, ať Vás ty kvetoucí růžičky ještě dlouho provází životem.
A děkuji...

Já také...

poskytnuté fotografie: Táňa Fischerová a A.Stušková

Vizitka

  • Táňa Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze
  • Jako malá zpívala v dětském pěveckém souboru a díky němu se poprvé dostala do rozhlasového studia.
  • Ještě na základní škole byla také poprvé oslovena filmaři na nevelkou dívčí roli v dramatu KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961).
  • Po maturitě na jedenáctiletce začala studovat herectví na brněnské JAMU, v této době také vytvořila další filmové role (BLOUDĚNÍ, 1965; HOTEL PRO CIZINCE, 1966).
  • Při natáčení těchto filmů přišla do styku s osobnostmi pražského Činoherního klubu a odtud dostala nabídku na stálé hostování.
  • V rámci Činoherního klubu dostala velké herecké příležitosti (Višňový sad, Strýček Váňa, Na dně)
  • Spolupracovala také s televizí .
  • V roce 1973 z normalizačních důvodů Činoherní klub musela opustit.
  • V letech 1973-1977 hrála v Divadle Jiřího Wolkera, kde našla znovu uplatnění ve světové klasice (Zdravý nemocný, Sen noci svatojánské).
  • Od roku 1977 byla Táňa Fischerová jako herečka ve svobodném povolání, hostovala například v Laterně Magice (Černý mnich, Rváč) nebo ve Viole (Punčochář), příležitosti jí nabídly i mimopražské scény, například Krajské divadlo v Kolíně.
  • V sedmdesátých letech si zahrála i ve zdařilých filmech PRODLOUŽENÝ ČAS (1984) nebo LEV S BÍLOU HŘÍVOU (1986), hrála také v titulech s historickým zaměřením (DIVOKÁ SRDCE, 1989; SVĚDEK UMÍRAJÍCÍHO ČASU, 1989), opět ji oslovil také režisér Antonín Máša, s nímž spolupracovala již v 60. letech (SKŘIVÁNČÍ TICHO, 1989), nové uplatnění znovu nacházela i v televizi.

Přečtěte si také:

   
28.06.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [26] hary [*]

    datura — #23 Krupová — #24 Paní Táňa je na dnešní surovou dobu moc "svatá", sežrali by ji a zničili, politika je svinstvo, a svinstvo se drží jen zlých sobeckých lidí.

    superkarma: 0 26.07.2013, 21:41:19
  2. avatar
    [25] v.poho [*]

    Krupová — #24 Sml22Sml22Sml22

    superkarma: 0 24.07.2013, 11:14:04
  3. avatar
    [24] Krupová [*]

    Je jeden z mála lidí v politice kterých si vážím. Moc mě mrzelo, že nevyhrála volby. Jsem jedna z těch 170 000 lidí co jí volili.

    1. na komentář reaguje v.poho — #25
    2. na komentář reaguje hary — #26
    superkarma: 0 13.07.2013, 21:10:47
  4. avatar
    [23] datura [*]

    Mezi ty politické hyeny se vůbec nehodí, je moc hodná Sml22

    1. na komentář reaguje hary — #26
    superkarma: 0 11.07.2013, 14:54:55
  5. avatar
    [22] Hanula [*]

    Sml16jo fandím ji

    superkarma: 0 11.07.2013, 08:00:07
  6. [21] DCOlga [*]

    Velmi příjemná, kultivovaná paní. Nějak mi do té politické smečky nezapadá. Určitě to tam nemá jednoduché.

    superkarma: 0 11.07.2013, 06:53:35
  7. avatar
    [20] HankaPU [*]

    Táňu mám ráda i po stránce smyslového vnímání její úžasné osobnosti, ale i rozumově. Proto jsem jí také chtěla za prezidentku. Sml16Sml59Sml16Sml25.

    superkarma: 0 11.07.2013, 00:29:16
  8. avatar
    [19] tajnostii [*]

    Příjemná,kultivovaná žena a pěkná fota to jsou

    superkarma: 0 11.07.2013, 00:05:07
  9. [18] georg [*]

    Krásná a silná ženská, ráda jsem si rozhovor s ní přečetla.Sml59

    superkarma: 0 08.07.2013, 13:18:56
  10. [17] akčak [*]

    myslím ,že dokáže pohladit po duši ,vyzařuje z ní klid a pohoda

    superkarma: 0 30.06.2013, 07:17:47
  11. [16] PEPI11 [*]

    Mickey Mouse — #11Přesně jste to vystihla. Také ji hodnotím jako velice lidskou, se sociálním cítěním i konáním, leč ve vrcholné politice by to měla hodně těžké,a asi by ji ani nebrali vážně. Je spíš taková naše Matka Tereza a to se u nás nenosí

    superkarma: 0 29.06.2013, 17:00:09
  12. [15] Jana 01 [*]

    Velmi kultivované vystupování...  Hodně ženská... dáma, ale přirozená. A i přes neobarvené vlasy nevypadá na to, že se blíží pomalu k sedmdesátce...

    Je moc milé, že rozhovor neodmítla. Ráda jsem si ho přečetla.

    superkarma: 0 29.06.2013, 16:28:49
  13. [14] holka69 [*]

    mám ji ráda je sympatická

    superkarma: 0 29.06.2013, 10:25:14
  14. avatar
    [13] Jindriska8 [*]

    Pěkný rozhovorSml67

    superkarma: 0 28.06.2013, 23:18:57
  15. [12] Pavla_b [*]

    Krásný rozhovor Sml59Táňu Fischerovou obdivuji.

    superkarma: 0 28.06.2013, 14:07:29
  16. avatar
    [11] Mickey Mouse [*]

    Altamora — #10 Souhlasím. Je to úžasný člověk. Ale právě proto vlastně podstatě ostatních lidí nerozumí. Její řešení by se hodila do společnosti, kde by všichni byli tak nádherní lidé jako ona. Bohužel nejsou a nikdy nebudou... Sml80

    1. na komentář reaguje PEPI11 — #16
    superkarma: 2 28.06.2013, 13:50:15
  17. avatar
    [10] Altamora [*]

    Jako člověka ji obdivuji. Jako politička měla snad ještě socialističtější názory než komunisté. Je ale fakt, kdyby ve druhém kole stála proti kterémukoliv z těch dvou, volila bych ji.

    1. na komentář reaguje Mickey Mouse — #11
    superkarma: 0 28.06.2013, 13:27:47
  18. avatar
    [9] gerda [*]

    kvůli ní samé jsem ráda, že se prezidentkou nakonec nestala. Při jejím dobrém charakteru by tam byla nešťastná.

    superkarma: 2 28.06.2013, 12:26:44
  19. avatar
    [8] Pentlička [*]

    Já jsem Táňu volila a myslím si, že jsem se rozhodla dobře. Mám ji moc ráda, uznávám ji jako herečku, člověka i političku. její názroy, které občas slýchám v rádiu na Dvojce v pořadu Jak to vidí, jsou mi velice blízké a sympatické.

    superkarma: 0 28.06.2013, 11:00:03
  20. avatar
    [7] marde [*]

    Moc hezké povídáníSml67

    superkarma: 0 28.06.2013, 08:49:41
  21. avatar
    [6] tauferova monika [*]

    Děkuji za článekSml59

    superkarma: 0 28.06.2013, 08:14:40
  22. avatar
    [5] Suzanne [*]

    Díky, Sašo! Krásný rozhovor Sml16

    superkarma: 0 28.06.2013, 07:20:40
  23. avatar
    [4] čurda [*]

    Sml59fandím jí

    superkarma: 0 28.06.2013, 07:16:01
  24. [3] lidicka [*]

    Sympatická žena a herečka. Obdivuji ji jak zvládá péči o svého syna.Sml59Sml16Sml22

    superkarma: 0 28.06.2013, 06:40:11
  25. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Sml67

     pěkně jsem si početla, super Sml59Sml67

    superkarma: 0 28.06.2013, 06:39:22
  26. avatar
    [1] Kytinkak [*]

    krásně napsané povídání, moc se mi to líbiloSml67

    superkarma: 0 28.06.2013, 02:31:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme