Reklama

Za mnou plavat nemůžeš, odtud už není návratu," řekl tatínek ve snu čtenářce T.M. Druhý den se dozvěděla, že zemřel. Navázali jste taky někdy spojení s někým blízkým? Mně se to zatím nepodařilo, ale znám několik lidí, kteří něco podobného zažili.

T.M. píše:

Na dušičky vždy vzpomínám na svého otce, který to u nás doma neměl s 5 ženami věru lehké. Samé baby. Babička, máma a my, 3 sestry. Vždy si vzpomenu, jak mě naučil plavat, jak byl férový člověk, jak nás učil bruslit na zamrznuté řece, jak mi hladil vlasy a zaplétal copánky.., jak nás naučil poznávat přírodu, lesy. Když už jsem byla dospělá a studovala v Praze, chtěla jsem mu tolik toho říct. Jak ho mám ráda. Bohužel, už to nebylo možné, už stál na druhém břehu řeky.

p

Týden před jeho odchodem na druhý svět jsem měla každou noc stejný sen. Stála jsem na břehu řeky a chtěla jsem plavat za ním. Řěka byla hluboká, rychle plynula a byly na ní velké modré výry. Chtěla jsme do řeky vstoupit, ale táta mi řekl: "Děvče moje, tady nemůžeš, já už jsem na druhém břehu ,odkud není návratu."

Ráno jsem se probudila, celá jsem se třásla. V poledne mě zavolala sestra Jana a řekla mi, že ráno táta umřel. Každý rok si zapálím svíčku a myslím na něho. T.M.

SOUTĚŽ!!!

Napište nám i vy, jak jste na tom o Svátku všech svatých. Na koho vzpomínáte? Myslíte si, že duše mezi námi skutečně žijí, nebo je to výmysl? Na vaše soutěžní odpovědi čekáme do 16. hodiny na adrese:

redakce@zena-in.cz