V neděli na Nově a Primě, ve stejném vysílacím čase stejný typ pořadu. Na obou stanicích se snažíme po vzoru například Velké Británie hledat talenty a slzet u něčeho ohromujícího…

Tohle, jsme v neděli neviděli ani na jedné stanici. A bojím se, že neuvidíme.

Přiznám se, že když jsem poprvé viděla video z debutu Susan Boyle, brečela jsem.

Brečela jsem i když jsem si ho pouštěla znovu, před tím, než jsem ho vkládala do článku.

Ohromující výkon ženy, která po vstupu na jeviště působila spíše jako, lehce nesvéprávná, stará panna, která se snad s někým vsadila.

Neuvěřitelný obrat, který přímo zazdil diváky i porotu, aby je následně naopak vymrštil se sedadel. Emoce a zase emoce – mrazení po těle i maximum dojetí.


Jestli v tohle všechno doufali tvůrci obou reality show na obou stanicích, při čemž patrně zapomněli, že pořady jsou předně pro diváky, z nichž vlastním konkurenčním bojem udělali s odpuštěním pitomce, pak doufali zbytečně.

Nejenže výběrem stejných vysílacích časů dosáhli tak maximálně nižší sledovanosti,a to v obou případech, protože lidé mnohdy přepínali, a tak naředili, co mělo být zahuštěno, ale i účinkující po prvním vysílacím večeru připomínají spíše skupinu prostoduchých amatérů, kteří touží za každou cenu mihnout se před kamerou. Kvalitu vem čert.

Talent mánie na Nově

talentMusím přiznat, že přes nesporný moderátorský talent mě osobně zklamal i Leoš Mareš. Mnohdy s takovou námahou hledal, co by vyplodil vtipného, že si nešlo nevšimnout, v jaké křeči se nakonec nacházel.  

Těšila jsem se na Banášovou. Marně.

Zdeněk Troška, coby porotce talentů…nevím neseděl mi, snad proto, že je předně režisér a ne šoumen zvyklý na live vysílání.

Alena Šeredová nikomu nevadí, ale také nikoho nesundá z podložky a Palo Habera je řekněme jediný, kdo může alespoň něco posoudit. Byť o jeho taktu lze mnohdy polemizovat.

Chaotické posuzování, chaotické střihy a ze všeho najednou naprosto vytržené vstupy na nádvoří zámečku, kde probíhaly akce a dialogy mající patrně za cíl přidat šťávu tomu všemu.

Celé to nakonec ale vypadalo, jako dort pejska a kočičky a vyvolalo to stejný pocit, jako u chamtivého psa ve zmíněné pohádce.

Nova pojala soutěž po svém, leč z mého pohledu blbě.

Model s představováním moderátorek – pomocnic Leoše Mareše jsem pak nepochopila vůbec. Buďto jsem slaboduchá, nebo je to tím, že jsem přepínala.

Česko-Slovensko má talent na Primě

talent

Jedno je třeba nechat. Prima byla první, kdo s onou soutěží po vzoru zahraničních televizí přišel, více se držela oné zahraniční klasiky a soutěž byť povadlých talentů, více připomínala hledání skutečného umění.

Bohužel, výběrem poroty neohromila.

Lucii Bílé chybělo nadšení, spíše šlo o herectví a zbytek poroty mě osobně nezaujal.

Snad tedy porotu příště alespoň zaujme nějaký skutečný talent, který vydoluje nějakou nepředstíranou emoci.

Oni tak strašně chtěli u něčeho zůstat v ohromení jako jejich zahraniční kolegové, že předimenzovali své reakce pomalu u každého, kdo vyloudil zvuk, či naznačil pohyb.

Proti moderátorům na Primě nelze říci nic negativního, alespoň mně přišli, že mají zájem o to, co dělají a co se hledá víc, než jejich protilehlý kolega Leoš, který občas jsa zachvácen sám sebou skoro zapomínal proč je tam kde je.

V jednu chvíli jsem si říkala, že by mu stačilo veliké zrcadlo a nahrávky hučení davu, jak byl mimo.

Na závěr – za sebe – příště, pokud se vůbec budu ještě dívat, zvolím Primáckou verzi.

Tak nějak mi přes to, že je prozatím mdlá, přijde upřímnější v tom, co snaží v tomhle případě dělat.

Snad se i u nás najde pár takových, kteří ohromí, usadí, dojmou, překvapí – nějaké umění a hlavně TALENT!

Třeba takový.

Něco při čem člověku spadne brada tak, jako porotě, která navíc ještě naprosto evidentně hledá talent, je napjatá, je v očekávání a její reakce i emoce jsou následně stejně uvěřitelné, jako adekvátní a hluboce upřímné.

Reklama