Reklama

Náš neohrožený šéfredaktor se domnívá, že se jedná o duševní úchylku a že bych měla obratem vyhledat odborníka z oboru psychiatrie a podstoupit nutnou terapii. Já si myslím, že je nás takových víc…

Po zaznění tónu zanechte vzkaz

tHodnotím svou osobnost jako víc než komunikativní. Jsem skálopevně přesvědčena, že se dokážu rozpovídat téměř s kýmkoli na jakékoli téma, a dokonce jsem schopna bez problému souvisle hovořit i několik desítek minut a je mi jedno, zda někdo poslouchá.

Dále jsem neskromně přesvědčena, že mě jen málo dotazů či vět od protistrany dokáže vykolejit nebo vyvést z míry, natožpak abych zcela oněměla nebo tupě koktala, neschopna pomocí hlasového aparátu a brilantního intelektu vyjádřit svůj požadavek či přání. A přesto...

Existuje jedna pitomá věta, která ze mě ve vteřině udělá chudinku, jež má blízko k projevu silně retardovaného jedince, případně k osobě s poškozeným sluchem, přirostlým jazykem a zcela dutou hlavou.

Takto magicky na mě působí hláška „po zaznění tónu nahrajte vzkaz“. V ten moment jsem zcela bezradná.

Sám zvukový signál v podobě pípnutí na druhé straně sluchátka celý model spolehlivě dokoná.

Nevím, co jsem chtěla, jak začít, jaké volit oslovení… vlastně nevím ani kolikátého je, komu volám a při špatné konstelaci ani jak se jmenuji.

Zkusila jsem si to napsat

„Tak si to napiš,“ zní rada zkušených. I napsala jsem si jednoduchý vzkaz, který jsem vskutku potřebovala na tu zatracenou věc na druhé straně nahrát.

i

Dobrý den, momentálně se vám nemůžeme věnovat, po zaznění zvukového signálu nám zanechte vzkaz... „pííííííp“ ...na to, co jsem tam vytlačila s několikasekundovým zpožděním, by nezareagoval ani ten nejtolerantnější člověk ve vesmíru. 

Osobně, kdybych si tohle poslechla, měla bych dojem, že si někdo buď dělá legraci, nebo že si nějakým řízením osudu záznamník pokecal  se záznamníkem.

Opravdu mám tuhle úchylku jen já?

tSimona: Já naopak nerada telefonuju, protože mám maličko sociální fobii, takže je mi záznamník možná příjemnější než živý člověk na druhé straně. Na záznamník se můžu připravit a navíc, on mě nemůže překvapit nečekanou otázkou nebo odmítnutím. Když si mám vybrat, dám přednost e-mailu.

 

g Jakub: Nemám problém tam cosi namluvit, ale zpravidla se záznamníky nemluvím, neb mě uráží, a pokládám takovou komunikaci za ztrátu času.

tKlára: Jestliže potřebuji mluvit s tím daným člověkem v tu danou chvíli, pak mě prostě záznamník nemůže uspokojit. Krom toho si nemůžu nevzpomenout na nepříjemný zážitek, kdy jsem se během čekání na spojení nějak hodně hluboce zamyslela a zcela mimo uvažování jsem na přístroj na druhé straně omylem nahrála: „No do prdele, neni tam, a ještě tam má záznamník.“ Ne, nepřekvapuje mě, že se tento obchodní partner neozval.

 

hZuzka: Mě to rozčiluje strašně. Normálně to ve chvíli, kdy se tam tohle ozve, okamžitě pokládám. Co s přístrojem, když si chci promluvit?!

tKlárka: S mluvením do záznamníku mám problém, stává se, že se zakoktávám... ale je pravda, že mám trochu výcvik - tetě, která žije v Kanadě, se na záznamník „dovolám“ skoro pokaždé, když ji sháním. Už jsem jí nahrávala dokonce i „Hepy brrrsdej tu juuuu!“ :)

 

No tak, Radku, vidíš, vlastně jsme tak trochu všichni adepti na tu invazivní terapii a skotské střiky.