Milá redakce Žena-in.cz, milé čtenářky : 

     Stala se mi taková věc a nevím, jak se s ní mám vypořádat. Dnes jsme seděli s manželem v čekárně na jeho rentgen. V trafice jsme si před tím koupili noviny. Teď abych moc nepředháněla, když jsme spolu chodili již nějakou dobu, začala jsem skrytě sondovat, jak my ženy umíme, větami typu:  jsem tlustá, mám malý prsa, co si o mě doopravdy myslí. A přiznejme si, co čekáme za odpovědi: Máš pěknou postavu, tvoje prsa se mi moc líbí. Samozřejmě, že tak dříve odpovídal. Kdo z chlapů by nechtěl mít klid a dál se koukat na fotbal. I přesto jsem byla za ty kladné odpovědi ráda a dál jsem to prostě neřešila. Pak přišlo těhotenství, porod, mateřská a já každý rok bojovala s kily navíc, co mi zbyly po porodu. Na jaře je shodila, v zimě zase nabrala. Nyní mám asi pět kilo navíc, než jsem měla před tím, co jsme spolu začali chodit. Vždycky mě podporoval při hubnutí, a když jsem pak kilíčka na vánoce znovu nabrala, utěšoval mě slovy, že se mu líbím, jaká jsem. Jen tak pro představu, mám 180 cm – 72 kg, prsa č. 3.

     No a teď k tý čekárně. Najednou narazil na poslední stránku, a tam vyfocená hubená mladá holka, co má prsa tak 4 nebo 5. Kdyby jenom koukal, tak to ještě beru, ale on to okomentoval se slovy, jestli zbudou nějaký peníze (stavíme dům), tak ti je pořídíme. No v tý chvíli mi začalo být špatně a rychle jsem přemýšlela, co tím vůbec myslel a jestli to bylo jako vážně. Podívala jsem se na něj a viděla jsem, že to myslí vážně. Neodpověděla jsem a odvrátila jsem od něj hlavu, protože v tu chvíli, milé dámy, se mi hrnuly slzy do očí. Určitě nemusím vyprávět, jak se cítím jako žena na mateřské. Méněcenná, pořád zavřená doma s dítětem, moje hlavní zábava je pračka, sporák, žehlička a čtyřikrát denně uklízení + péče o dítě. I když o sebe dbám, nemám moc příležitostí k tomu, aby mi stouplo sebevědomí. Těším se už do práce, abych vyšla mezi lidi (hurá, bude to už za měsíc). A k tomu ještě manžel, co si asi myslí, že má doma absolutní servis a pipinu v domácnosti, o kterou si žádnej jinej chlap neopře ani kolo.

     Když jsem se trochu vzpamatovala, řekla jsem, že to snad nemyslí vážně a jestli to podle něj opravdu potřebuju a co to jako znamená. Začal se hrozně divit, že se rozčiluju, že prý jsem to já vždycky chtěla. A pak rychle odvětil (asi si myslel, že mě tim uspokojí, když řekne takovej nesmysl): to víš, že jo, aby tě pak očumovali ostatní chlapy. Tak tím to teda frajer rozsvítil. Takže o mě teď opravdu asi neopře nikdo ani kolo a mužské oko o mě ani nezavadí. Asi sem fakt jen ta slepice, dobrá jenom na domácí práce. I když mě trošičku hřálo, že ten den jsem měla větší výstřih a to mužské oko nejen, že zavadilo, ale rovnou se i sem tam přilepilo na moje malilinkaté vnady číslo 3. Nakonec, když jsme o tom mluvili později, říkal něco typu, že mě miluje takovou, jaká jsem. Ale jak tomu mám věřit po tom, co dnes předvedl.

     Teď si připadám jako vymačkanej citron a je mi do breku, protože člověk, o kterým jsem si myslela, že mě miluje takovou, jaká jsem, mi nabídl něco tak odpornýho. Nechat se řezat kudlou a mít v těle jakýsi vycpávky, jen proto, že se mu líbí nějaká kurvička z poslední stránky novin. Asi si říkáte, tak proč nejdeš, když ti to zacvaká…..ale dejme si ruku na srdce, nebylo by opravdu lepší, abychom si našli někoho, komu se ty naše prsa budou líbit se vším všudy? A stojí takovýhle chlapi vůbec za to? No každopádně to nemůžu rozdejchat.  

Pro představu Vám onu sličnou děvu zasílám v příloze.  

S přáním hezkého dne  

Despair

 PS: Když jsem se ho potom zeptala, jak by mu bylo, kdybych viděla nějakýho vyfocenýho chlapa s většíma proporcema, než má on, a řekla mu: škoda, že jsi se tak nenarodil, a škoda, že to nejde vyřešit silikonem,  jestli by mu to nevadilo. Protože jak znám chlapy, jsou na tohle téma stejně citlivý jako my ženy na téma postava, odpověděl, že by mu to nevadilo. Že by to pustil jedním uchem ven a druhým tam. Že se mu z tý pusy nepráší…..fuj.

 


Třikrát fuj,fuj, fuj!!!

Díky, Despair, za krásnou nahrávku k dnešnímu dni. Ano, je to tak, my muži jsme ujetí na ženský a já speciálně spíše na tu svrchní část, stejně jako tvůj muž. Ale je od něj hanebné takhle se do tebe navážet. To s tím prodloužením penisu a jeho stoickým klidem mu nevěř. Takovouhle urážku by nesnesl, a kdyby byla míněna vážně, odnesl by si to nemalým mindráčkem...

Ale  k věci, tedy dnešnímu tématu dne.

Dnes si píšeme o našich ujetinách. O tom, v čem jsme jedineční a v čem se lišíme od ostatních. O tom, co je pro nás natolik typické, že si ostaní myslí, že jsme divní...

A, ehm nemusí to být myšleno vážně, že.

A když už to třeba nebudete chtít napráskat na sebe, nahlašte to na někoho jiného. A pamatujte, že za ujeté příhody, případně ujeté vlastní fotografie vás odměním/e - máme tu dárečky a nějaké ujeté můžete získat.

A ještě k dnešku, možná se dočkáte po  poledni i ujeté soutěže... tedy když nějakou vymyslím

Prostě těšíme se na vše o vašich i cizích ujeťárnách na mailu:

redakce@zena-in.cz

P.S. nepřijde vám ujeté, že dělám tak velké odkazy na redakční mail?

Reklama