Pěkný den ženám-in i redakci!

Práce šlechtí, ale naše socialistická společnost šlechtice nepotřebuje, říkávalo se za mých mladších let. Ovšem jenom polohlasně. Ti, kdo si dneska stěžují, by si měli zkusit žít tehdy, za tuhého socialismu. Státních svátků bylo minimum -  1. leden, 1. a 9. květen (Den osvobození Sovětskou armádou), 28. říjen a 25.+ 26. prosinec.  To bylo všechno. Ještě jsem zažila pracovní soboty, ty odpadávaly postupně, nejdřív bylo jen několik volných do roka, potom se střídaly volné a pracovní. Děti mívaly místo nich pochoďáky nebo branná cvičení. I když se v sobotu nešlo do práce, byly ale většinou subotniky", dobrovolně-povinné brigády v místě bydliště. Uklízely se trávníky, něco se natíralo a tak. Účast kontroloval domovní důvěrník

Kapitola sama pro sebe, to byly oslavy 1. máje. Jen málokdo si odvážil tam vůbec nepřijít. Lidé to většinou řešili tak, že přišli ráno na sraziště, nechali se vidět a pak se v nastálé tlačenici omylem" ztratili. Hloupé ale bylo, když jste měli smůlu a dostali do ruky transparent nebo vlajku. S tím se ztratit nedalo a museli jste to přežít celé. Ať žije KSČ"!

Přeji vám pěkný a svobodný zítřejší První máj!
Vaše čtenářka Vendula


Uff, připomněla jste mi to tak barvitě, ať se mi udělalo mdlo. No jasně, taky jsme zdrhali z průvodu. Záleželo na zaměstnavateli, jak to který hrotil". Jeden čas jsem pracovala v Čs. rozhlase, tak tam to bylo vážně ostré. Díky za příspěvek i za přání! :-)
Reklama