„Vědět a znát, to mnohý by chtěl, ale učit se nechce.“
„Co naděláme, teď už to nespravíme.“
„Takovýto tamto...“

 

 

 

 

To jsou motta tříd Arcibiskupského gymnázia v Praze. Žáci si je vymýšlí sami.
„Není tady tolik násilí jako na ostatních školách,“ vysvětluje mi Vojta z kvarty, čím se „ta jejich“ škola liší od ostatních.
„Do toho, jestli máme slečny, nám nikdo nemluví,“ tváří se tajemně Hugo. „Kolik je tady věřících? No, dělali jsme ve třídě výzkum, a asi tak 70 %.“
„A taky máme povinné náboženství,“ přidává se do diskuse Václav.
„Na hodinách náboženství se nikdo nemodlí,“ směje se Ing. Mgr. Richard Mašek, sympatický pan ředitel. „Učí se nauka – ze začátku katolická, ale nejenom – je v tom třeba i hodně religionistiky.“

V Čechách by to bylo na škodu
„Nejsem zvyklý uvažovat v tak širokých souvislostech,“ zamýšlí se nad mou otázkou, jestli by mělo smysl v Čechách zavést povinnou výuku náboženství, o jakou usilují v Polsku. „Ta nauka by byla dobrá, proč ne. Křesťanství je jedním ze základů naší kultury a morálky. Ale myslím, že v Čechách by to bylo spíš na škodu.“

Nikoho se neptáme
„My se nikoho neptáme, jestli je věřící, nebo ne. Ani učitelů, ani dětí. Ono u někoho to víte, protože ho potkáváte v kostele, ale žádné statistiky si nevedeme. Myslím, že je to tak půl na půl,“ krčí pan ředitel rameny. „Jenom by nás štvalo, kdyby to někomu vadilo, že jsou tady věřící lidé. Ale když bude slušný a tolerantní, může k nám klidně chodit i muslim.“
„Čím se lišíme od jiných škol? Naši žáci mají výborné výsledky, ale to asi i na jiných školách. Ale hlavně je tady fakt slušné prostředí – děti se chovají vstřícně a slušně k sobě i k učitelům. Tedy ne že by občas nezapomněly pozdravit, to zapomínají, ale ta celková atmosféra je tady jiná.“

Žádné direktivy
„Učíte některé věci jinak, protože jste Arcibiskupské gymnázium?“ zajímám se. „Mluvíte na hodinách biologie o antikoncepci?“
„Nemáme žádné direktivy, jak se má co učit. Ale učitelé vědí, že některá témata jsou ožehavá – pak se třeba poradí s farářem nebo mezi sebou. Ale v podstatě se od jiných škol látkou vyučovanou v běžných předmětech nelišíme.“

Doufám, že to nebude nuda
I když účast na bohoslužbách není povinná, sešlo se na ranní mši u sv. Ludmily, kterou školní rok tradičně začíná, žáků skutečně požehnaně. A protože děti jsou zkrátka děti, nechybělo nějaké to pošťuchování, hihňání, padající předměty a šeptaná dívčí a klukovská tajemství. Jaký je ten nový spolužák, kdo jak prožil prázdniny, kdo má nový mobil a komu se kdo líbí.
„Doufám, že ta letošní škola nebude jenom o nudě, jenom o biflování, ale že tam také bude něco z Ducha,“ zaznělo v závěru z kazatelny.
Na nudu zahájení školního roku rozhodně nevypadalo.

Těším se na lidi
Jak už to tak bývá, zatímco primáni se do školy těšili, takovým kvartánům už se moc nechtělo.
„Těším se na lidi, ale na učení ne,“ prozradí mi Marie mezi objímáním se a vítáním se s kamarádkami. „V téhle škole jsou úplně jiné děti, je tady výborný kolektiv ve třídách,“ srovnává s jinými školami.
„Už jste slyšeli naše zvonění?" ptá se paní učitelka s příhodným jménem Angelová primánů. „Zní trochu jako když jede vlak."
Dětem se na Arcibiskupském gymnáziu už od primy vyká, ale jinak se pro ně toho příliš nezmění. Musí nosit přezůvky, při hodině vypínat zvonění mobilů a v knihovně na ně čeká hromada učebnic.

Nějak se domluvím
Sedmnáctiletý Lukas je v Čechách v rámci programu AFS. Pochází z Castrup-Rauxelu nedaleko Dortmundu.
„Nebojíš se, že se nedomluvíš?“ ptám se ho.
„Ne, myslím, že mladí lidé tady umí anglicky nebo německy, tak se nějak domluvím. Na školu se těším,“ dodává. Nečeká ho žádná speciální výuka, a tak počítá s tím, že během deseti měsíců, které v České republice stráví, se česky naučí. Na Arcibiskupském gymnáziu není zdaleka jediný cizinec. Další trochu rozpačitě postává u vrátnice a hledá někoho, kdo by mu poradil.

První den zkrátka vládne i na Arcibiskupském gymnáziu trochu zmatek. Primáni ještě ani nemají rozvrhy, protože nový školský zákon s sebou přinesl řadu změn. Ostatních žáků se ale nedotknou.
„Já o žádných změnách ani nevím,“ diví se Marie z kvarty.

„Chceme být místem, kde se pěstuje vzdělání, charakter a tvořivost. Chceme respektovat svobodu každého jednotlivce a klást důraz na jeho odpovědnost. Chceme vytvářet předpoklady duchovního růstu a nabízet křesťanství jako možnou cestu.“ (ze stránek gymnázia)

Více na www.arcig.cz

Dala byste své dítě na podobnou školu? Myslíte si, že církevní školy patří do moderní společnosti? Má se na školách vyučovat o křesťanství? Líbilo by se Vám zahájit školní rok mší? Máte s církevními školami nějaké zkušenosti?

Reklama