Ahoj Meryl!
 
Radit někomu, jak má postupovat, je těžké, záleží na momentální situaci a na povaze. Já jsem si nikdy s vysvětlováním hlavu nedělala. Neumím totiž moc lhát, a tak jsem dceři každý dotaz zodpověděla na rovinu. Je pravda, že jsem se snažila volit vhodná slova. Takové ty výmluvy a malé nepravdičky jsem prostě nedokázala vymyslet.
 
Její zkoumání začalo v necelých čtyřech letech. Někdy ráno si vlezla k nám do postele a ještě chviličku jsme si povídali. Jednoho dne přihopkala, zašmejdila očičkama a vzala do ruky kondom. Zjistila, že se nejedná o nějakou dobrotu, co jsme jí zatajili. "Co to je?" vyslýchala nás. Tatínek dělal, že náhle usnul. Podívala jsem se na dceru a odpověděla: "To máme s tatínkem proto, abys neměla sestřičku nebo bratříčka."
"Hm, hned jsem si to myslela, protože je tam nakreslený zdravotní kříž," moudře pokývala hlavičkou.  A bylo to.
 
Dětem stačí odpovědět a ony se s informací nějak poperou, možná ji úplně nechápou, ale někde v hlavičce se jim uloží. Tak to bylo alespoň u nás. Nejdříve jsme začaly s anatomií. Pak se dotázala, jak se rodí děti. Začala jsem jí vysvětlovat, jak rostou v bříšku, jak se pak tělo maminky začne připravovat na narození miminka....."No jo, ale jak se do toho bříška dostane?" přerušila mě nekompromisně dcera. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem dlouho věřila, že se miminko rodí z vajíčka, protože mi to nakukaly spolužačky v první třídě. Ovšem už mi neřekly, že to vajíčko není slepičí. Malé děti jsou neskutečně vnímavé. Informaci vstřebají a třeba po půl roce přijdou a chtějí vědět pokračování.
 
Horší bylo, když začala dospívat a chodit na diskotéky. Jednoho dne jsem si dceru posadila před sebe a řekla jí, že pokud zjistí, že se zamilovala, chce se intimně stýkat s objektem své touhy, tak to pochopím. Co jiného by mi taky asi zbylo. Navrhla jsem jí, že až na to dojde, není problém navštívit gynekologa. Neodpustila jsem si ale dodat, že by si to měla rozmyslet a podarovat toho, kdo za to stojí. Zdálo se mi to výchovné a naivně jsem si myslela, že ji tím nějak tak citově dojmu.  Protočila oči, něco zakrákala a bylo po přednášce. Moje maminka mě tehdy pokárala, že to dítě vlastně k hříchu nabádám.
 
Zas byl chvíli klid. Nebylo jí 16, když jsem jednou v koupelně dávala do pračky prádlo a ona se mě dotázala: "Tak jak jako, mám ty prášky brát, nebo ne?"
"No to snad musíš vědět sama, ne. Já netuším, jaký je váš vztah," snažila jsem se z toho vyvléci. Jenže holka se z koše na prádlo, kde seděla a kývala nožkami hnout nechtěla, a tak jsem jí kladla různé otázky, abych zjistila, jak se věci mají. Malinko jsem přitvrdila, ona vytřeštila oči  zhnuseně si mě prohlédla a procedila mezi zuby: "No ty seš ale čuně, fuj! Takovýhle prasárny!! Já jo? Já?" "Tak se mě neptej!" urazila jsem se.
 
No nicméně k tomu gynekologickému MUDr. zašla, prášky brala po celou dobu, kdy ta její velká láska trvala. Maminka neměla pravdu, nezáleží na tom, že člověk může, ale na tom, jestli chce. Dejme svým dětem možnost svobodné volby. Nedávno jsem se opět pobavila, protože dcera má jít na pravidelnou prohlídku a sedíc tak v kuchyni nad krajícem chleba povídá: "Nechceš snad po mně, abych tam šla? No můžeš mi říct, jak mu mám vysvětlit, že pořád nic. No to snad budu za úplně neschopnou blbku. To ten doktor ani nepochopí, proč tam lezu!"
 
Mluvit otevřeně je někdy moc těžká věc a my se musíme vypořádat s tím, že jsme to právě my, kdo má tu obrovskou šanci podělit se o zkušenostmi se svými dětmi, pokud nám to právě dovolí. Ovšem najít tu správnou chvíli a nepropást ji, to je  ještě větší umění.
 
Hanice
 
Milá Hanice...moc pěkně jsi popsala to pubertální chování. Opravdu. Něco mi to připomíná. Díky... :o)))
 
A co Vy a Vaše ratolesti? Jak zvládáte sexuální témata? Podělte se...
Reklama