Zdraví

Takový normální divočák...

Když se David před pěti roky narodil, byli jeho rodiče připraveni na to, že péče o malého potomka bude časově náročná a že se asi jen tak v klidu nevyspí. Jenže skutečnost předčila veškerá jejich negativní očekávaní.

 

„On prostě nespal, ani v porodnici, ani pak doma. Přes den usnul dvakrát na pár minut, v noci se budil snad každou půlhodinu. U kojení vydržel maximálně tři minuty, za to za půl hodiny už měl zase hlad. Ve čtyřech měsících začal lézt, v osmi měsících chodil. To už jsem přestávala být pyšná na to, jak čilé mám dítě, a nechápala jsem, jak někdo může říct, že si u svého dítěte nabíjí baterky,“ líčí Markéta, Davidova maminka.

 

Tehdy byla péčí o syna, který byl od rána do večera k neutahání, naprosto fyzicky i psychicky vyčerpaná - jak vzpomíná, nezvládala kromě toho skoro nic. Zároveň s ním byla víceméně skoro pořád sama, protože manžel chodil do práce, a jít s tím rok, dva starým divočákem na návštěvu, nebo do mateřského centra? Ani náhodou, podle Markéty za to jízlivé pohledy ostatních matek nestály. Zatímco jejich děti si hrály a maximálně občas popoběhly či zafňukaly, David lítal po místnosti jako tajfun, u ničeho nevydržel, zaujmout ho bylo nad lidské síly.

 

„Jako matka jsem se cítila mizerně a můj muž na tom nebyl lépe. Příbuzní to nechápali, jejich děti totiž zvládnout šly, a tak nám dávali najevo, že je to naší vinou.“

 

Dneska už je Markéta daleko vyrovnanější. Pochopila, že Davidova nezvladatelnost je vrozená a že jde de facto o jistý druh zdravotního postižení.

 

Chlapcův příběh je totiž typickým příkladem poruchy chování a pozornosti, které se  poněkud lidově říká zkráceně hyperaktivita. Ještě  před několika lety se v podobných případech používalo spíše označení LMD neboli lehká mozková dysfunkce. Dneska z úst psychologů zaznívá spíše označení ADHD, což je zkratka z anglického pojmu attention deficit hyperactivity disorder, česky právě porucha  pozornosti a chování.

 

Pro Markétu se nadějí stal fakt, že se porucha postupem let zmírňuje - zatím se David trochu zkrotil fyzicky, ale přetrvává jeho nesoustředěnost. "Tahle porucha se nedá vyléčit, ale je třeba naučit se s ní žít a naučit dítě, jak ji zvládat," vysvětluje pražská psycholožka Kateřina Thorová, která se právě podobným  dětem věnuje. Dětem pomáhá třeba behaviorální terapie, při níž si trénují trpělivost a třeba čekání.

 

Kdy s nimi vyrazit k psychologovi?

"Když máte pocit, že je to nad vaše síly," radí paní Thorová s tím, že čím dříve, tím lépe. Na tyto děti totiž sice platí důslednost a pravidelné rituály, nikoli však přehnaná přísnost, byť k tomu někdy jejich chování vyloženě svádí.

Markétina zkušenost však ukazuje, že najít dobrého psychologa nemusí být jednoduché, její rodině se to podařilo až na počtvrté. Teprve nyní našli odborníky, kteří se chlapci skutečně věnují, uvěřili jim, jaké potíže s ním mají a poradili jim, jak se k němu chovat.

 

Rada pro rodiče, kteří mají pocit, že právě jejich dítě je hyperaktivní - jděte k odborníkovi ještě před nástupem do školy a tu vybírejte hodně obezřetně. Pro tyhle děti se totiž nehodí ani klasické školy s 30 dětmi v lavicích, ani školy alternativní, jako je Montessori nebo waldorfské školství. Dítě by měl učit pedagog, který o jeho potížích ví a bude si s takovým dítětem vědět rady.

 

Na druhou stranu, ne každé divoké dítě je skutečně hyperaktivní. "Může být zkrátka temperamentní a rodičům to vadí třeba proto, že sami tak čilí nejsou. A  nebo může jít o dítě rozmazlené, což se někdy  na první pohled dost špatně rozlišuje," říká Kateřina Thorová.

 

Hyperaktivita patří mezi specifické  vývojové poruchy a lze ji  diagnostikovat na základě vyšetření podle mezinárodní klasifikace diagnóz. Dítě s ADHD trpí poruchami  pozornosti, je impulzivní a hyperaktivní, a to vše alespoň po dobu šesti měsíců. V zemi jí trpí asi tři až pět procent dětí, zejména chlapců. Někdy je problém porucha sama o sobě,  někdy  neklid doprovázejí další problémy, například autismus. Příčina  je, tak  jako u mnoha jiných poruch souvisejících s duševním  zdravím, neznámá. Mohou jí být nějaké komplikace v době těhotenství či porodu, ale je také  pravděpodobné,  že jde o poruchu zděděnou, většinou po otci. 

 

   
09.09.2004 - Zdraví - autor: Anna Příhodová

Komentáře:

  1. avatar
    [21] christee [*]

    Essence: Držím palce a sbírejte síly. Hyperaktivní mimino je děsný, ale zatím pro mě nejhorší bylo období mezi 1. a 3. rokem. Teda když se dcera naučila chodit, ale nebyla schopná ještě příliš vnímat, co jí říkám. A učení na nočník?! Z toho jsem měla dlouho noční můry.
    Díky za informace o klubu, přivítala bych bližší údaje.
    Mějte se hezky, moje čiperka zrovna spí, tak toho musím využít k odpočinku.

    superkarma: 0 11.09.2004, 22:47:21
  2. avatar
    [20] Andula [*]

    Žábina: ten psycholog je hodně důležitý i proto, že ujistí rodiče, že to není jejich vina

    superkarma: 0 09.09.2004, 19:48:48
  3. avatar
    [19] Eva_CZ [*]

    Tanzánie:

    superkarma: 0 09.09.2004, 19:31:27
  4. avatar
    [18] Tanzi [*]

    medved: myslím, že se ten problém nedá zevšeobecňovat..že je to indi-vindi
    reakce na č.13
    souhlasím... ve chvílích, kdy bylo nejhůře..Péťa se skoro houpal na lustru apod...by žádné represe nepomohly, spíše by v tu chvíli uškodily. Ač to bylo velice těžké, musela jsem vydržet zůstat klidná a třeba mu začít zpívat. Fakt..mě bylo do breku, ale tím že jsem mu zpívala, nebo na něj hezky mluvila tišším /monotonním/hlasem se zklidnil. Bylo to vyzkoušené a fungovalo to, spousta lidí toto nemohla pochopit , protože ony by to řešili jinak /např.bitím/ pochopitelně to byli lidé, kteří o dané věci nevěděli vůůůůbec nic..bohužel takový nejraději radí.

    superkarma: 0 09.09.2004, 16:46:11
  5. avatar
    [17] medved [*]

    Aja: nejak se to holt kompenzovat musi
    takze to jako neni "celozivotni postizeni" ? no aspon ze tak sice rodice trpi jako zvirata, ale nakonec z tech raubiru vyrostou solidni obcane, coz je super

    superkarma: 0 09.09.2004, 15:43:35
  6. avatar
    [16] Aja [*]

    medved: To uvidíme, u každého jinak. Můžu ti jen říct, že v pubertě se to u nás teď projevilo jako chorobná lenost k čemukoliv, co se musí... Ovšem k tomu, co ho baví a co zrovna chce dělat...to má energie furt dost!

    superkarma: 0 09.09.2004, 14:35:43
  7. avatar
    [15] Jenny [*]

    christee: klub rodičů hyperaktivních dětí funguje v Brně a myslím vzniká i v Olomouci...

    superkarma: 0 09.09.2004, 14:09:12
  8. avatar
    [14] Jenny [*]

    Andula: někdy ani nemůže vlídné zacházení v dětství....malé procento ¨hyperaktivních dětí zůstává hyperaktivními i v dospělosti...projevy jsou samozřejmě trochu jiné....často se z nich stávají workoholici, mívají potíže v partnerských vztazích...není to nutně vždy nervózní zmatkař....mám hyperaktivního syna a údajně i manžela (to samozřejmě nemám potvrzeno písemně, ...ale už se tak vyjádřili dva psychologové nezávisle na sobě

    superkarma: 0 09.09.2004, 14:07:28
  9. avatar
    [13] Žábina [*]

    psycholog opravdu může pomoci, jak s takovým dítětem jednat...rady příbuzných můžou věc ještě zhoršit...např.že mu nenařežete, tím by se zklidnil apod.

    superkarma: 0 09.09.2004, 13:54:58
  10. avatar
    [12] Andula [*]

    medved: jak kdo a podle toho, jak se s nimi zachazi v detstvi

    superkarma: 0 09.09.2004, 13:51:56
  11. avatar
    [11] medved [*]

    a co s tema hyperaktivnima detma deje v dospelosti ? uklidni se v nejakem veku ? nebo jsou to takovi ti nervozni zmatkari ? nebo jak to je ?

    superkarma: 0 09.09.2004, 13:47:45
  12. avatar
    [10] Landriel [*]

    christee: přesně tak, to, že dítě vydrží sedět hodinu u televize, není důkaz toho, že není hyperaktivní.

    superkarma: 0 09.09.2004, 13:10:30
  13. avatar
    [8] Tanzi [*]

    Můj milovanej Petříček je,jak už víte, autista s tím, že tam ta hyperaktivita také je. Nebo lépe řečeno byla..(doufám, že nic nezakřiknu )
    Jak už jsem kdysi psala, když byl menší měla jsem pocit, že mám PATERČATA..opravdu! V jeden moment jsem měla pocit, že je na 5 místech naráz. Nejhorší období tak kolem 5 roku..teď kdy je mu 14 pryč se už dost zklidnil. Ale vím dobře,mooooc dobře o čem je řeč.
    A souhlasím s Christií..když jsem potřebovala klid..pustila jsem TV. Nezajímá ho všechno, ale zklidní ho a je klid.../písničky,reklamy,soutěže tipu Neváhej a toč aj/

    superkarma: 0 09.09.2004, 12:52:05
  14. avatar
    [7] christee [*]

    Pro Andělíčka: Pozor, jeden z příznaků hyperaktivity je právě, že je TV kupodivu zklidňuje, neboť u ní odpočívají, vypnou svůj nezralý centrální mozkový systém. Mluvím z vlastní zkušenosti, člověk by tam to dítě nejradši nechal furt . Jinak moje dítě je opravdu oficiálně hyperaktivní, potvrzeno psychology. Z pohledu nezasvěceného člověka se dost často jeví jako špatně vychované, a taky že z toho rodiče mívají dost nízké sebevědomí, dokud nenavštíví psychologa, který jim spoustu věcí vysvětlí, třeba i to, že je to porucha většinou vrozená. Přesto mé dítě zdraví a říká prosím a děkuju. Za své věčné skákání prý nemůže, ale je to fakt o nervy.

    superkarma: 0 09.09.2004, 12:29:34
  15. avatar
    [5] evusche [*]

    tý jo, koukám, že mít hyperaktivní dítě je asi pěkně o nervy
    Moje bývalá švagrová má takovýho kluka a můžu říct, že je to fakt o nervy. Nejdřív jsme jí to všichni vyčítali, protože ona ho fakt nechala dělat naprosto všechno a ani ho nikdy neokřikla, tak jsme mysleli, že je to její vina, ale pak přišla s tím, že jí doktor řekl, že je hyperaktivní, a ať ho přihlásí na fotbal, že se vybije aspoň u sportu

    superkarma: 0 09.09.2004, 09:52:54
  16. avatar
    [4] christee [*]


    Taky mám hyperaktivní dceru, je jí 6 a dostala odklad školní docházky. Naneštěstí bydlíme v malém městě, kde je základní škola jen jedna. Co když to nepůjde?
    Nevíte někdo o nějakém sdružení rodičů hyperaktivních dětí? Občas bych se potřebovala poradit, či "vyplakat někomu na rameni". Své rameno nabízím i já.

    superkarma: 0 09.09.2004, 09:47:29
  17. avatar
    [2] Kelly [*]

    Znám rodinu, kde mají 2 takové nezvladatené klučiny. Je to fakt síla ...

    superkarma: 0 09.09.2004, 09:18:36
  18. avatar
    [1] Danuna [*]

    Toto bude clanek o nasem Davidovi.Presne to pasuje.Od mala strasne divokej a neda se s tim nic jineho delat nez si toho nevsimat.I kdyz jsem nadavala protoze jak porad poskakuje obcas nekde neco schodi,v obchode do me huci u pokladny ,opetovne skace do reci stejne s tim nic neudelam.Uz mu je 12let a je furt vetsi zivel

    superkarma: 0 09.09.2004, 08:40:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme