Reklama

Petrovi je šestatřicet a je mentálně postižený. Nic byste však na něm nepoznali do chvíle, než se vás zeptá: „Dobrý den, co si dáte?“

V tu chvíli zjistíte, že v řeči trochu zadrhává a překonání ostychu mu v komunikaci dá přece jenom trochu práce.

Petr pracuje jako číšník v kavárně Taussig hned pod Petřínskými sady. Zdejší pozemek patří Ústavu sociální péče, a kdo se sem přijde občerstvit kávou, dortíkem, zmrzlinou, slanou nebo sladkou palačinkou nebo velkým zeleninovým salátem, setká se se zvláštním personálem. Obsluhovat ho budou mentálně postižení lidé a dva asistenti, kteří jsou vždy k ruce, kdyby se něco zadrhlo.

z

 

„To, že postiženým poskytujeme tuto práci, má ve své podstatě dva důvody. Ten, kdo se o ni přihlásí, ji prvních pár měsíců vykonává jako náš klient a naším cílem je ho naučit základní dovednosti stolování, vaření a práce v kuchyni. Člověk, který tímto kurzem projde, se pak stává samostatnějším a soběstačnějším i v soukromém životě,“ vysvětluje mi provozní kavárny paní Bubníková.

e

„Zároveň se stává sebevědomějším, naučí se komunikovat s lidmi a těm nejšikovnějším je pak nabídnuta pracovní smlouva.“
Takovým je Petr. „Mně dalo nejvíc práce bavit se se zákazníky jako třeba s vámi,“ říká s nejistým úsměvem, když si poté, co nám na tácu elegantně přinesl kofolu s ledem a citronem a džbánek vody, sedá s námi ke stolu. Petr dříve dojížděl do týdenního stacionáře za Prahu, ale co má práci v kavárně, bydlí v Praze s rodiči celý týden. Sem chodí na čtyři hodiny denně a moc ho to baví. „Upéct palačinky ale zatím neumím, to dělají asistenti,“ odpovídá na můj dotaz ohledně vaření.

Jako v Nerudově povídce

Kavárna Taussig je otevřena právě rok a těžko byste po celé Praze hledali romantičtější a krásnější posezení, než je zde.

rt

 

Stolky jsou rozmístěné nejen přímo u baru, ale i v přilehlé zahradě mezi stromy nebo na velké terase, ze které je výhled jako do reprezentativní pohlednice Prahy. Hradčany i celé podhradí budete mít jako na dlani, stačí přivřít oči, zasnít se a možná uslyšíte i klapot koňských kopyt z kočárů, šustění hedvábných sukní nebo zahlédnete Jana Nerudu, jak spěchá Úvozem do Nerudovy ulice do trafiky své paní matky.

p

A za tohle všechno zaplatíte pouze lidové ceny. Palačinky za padesát, kola za dvacku. Stačí seběhnout pár kroků z Petřínských sadů směrem k nemocnici Pod Petřínem, nebo se vydat z Malostranské stanice procházkou kolem americké ambasády do Vlašské 25. Zde vás opravdu čeká hodně muziky za málo peněz. Zajděte, vřele vám tento podnik doporučuji.