Ráno řinčí budík, zaplácnu ho a přemýšlím, co je za den. Pondělí – ksakru. Takže fofr, ranní hygiena, kafe, svačinky pro děti do školy, snídaně, pobíhám po bytě v županu… Co na sebe? Z obývacího pokoje se na mě šklebí dvě hromady nevyžehleného prádla. Máme ještě vůbec něco ve skříních? Kdyby se mi někdy podařilo všechno prádlo mít vyprané a vyžehlené, myslím, že bychom to neměli kam dát.

Mrknu do šuplíku se spodním prádlem, ouva. No nic, musím prohrabat tu hromadu na žehlení. Hážu tam všechno, i to, co se nežehlí, a pak to takhle dopadá.

Srkám v poklusu kafe, do kuchyně se vplouží manžel. Má na sobě ještě pyžamo, teda noční košili. Vypadá v ní dost antikoncepčně. Nakoupila jsem mu nedávno dvě pěkná sportovní pyžama, triko a kraťasy, takové pohodlné, mako a sexy. Ale on si libuje v těch košilích, má ji až pod kolena a připomíná mi Křemílka. Nabízeli k té košili i čepičku, ještě že jsem ji nekoupila, on by si ji určitě oblíbil. Vůbec nemá snahu se mi líbit.

Jo, už se hrnou z postele i děti. Kluk má 11 a dcera 6. Musím jim každé ráno chystat oblečení do školy, samy to nezvládají. A je to tady zase, prázdno v krabicích se spodním prádlem. Andulka si potrpí už ve svém věku na pěkné oblečení. Chudák má skoro všechno poděděno. Synátor mě předběhl, a než stihnu něco přichystat, ječí, že má krabici na slipy prázdnou. No jo, už fičím zpět k té hromadě. Něco mu najdu... „Ale mami, ty jsou předpotopní. Dneska mám tělák a kluci by se potrhali smíchy“… Uznávám, že tyhle prastaré slipy se sněhulákem by rozesmály i mne. Taky dědictví. Musím s tím něco udělat.


Manžel už popíjí v klidu svou kávu, příště se chci narodit jako chlap. Odložil noční parádu, teď tu sedí v košili a v trenýrkách. No to je hrozné. Pohled na něj mě ujišťuje v tom, že mi je věrný, protože takhle by se před cizí ženskou znemožnil. I když ani to není jisté, třeba má v plánu být mi věrný dnes. Ty trenky… s velkým srdcem na… koupila jsem mu je před mnoha lety na Valentýna.

No fajn, ale stále jsem nevyřešila sebe. Vidím to na rifle a košili, to by mělo dnes do práce stačit. V hromadě jsem našla nohavičkové kalhotky, černé, ale ne a ne najít černou podprsenku. Uf, tady je… Hromada prádla se teď proměnila ve čtyři menší hromady a zabírají půl pokoje. Ale jsem spokojená. Tyhle kalhotky mám ráda. Je to sportovní styl, což je i můj styl. Podprsenka jednoduchá, to je ono.

A ostatní členy rodiny vyřeším a obléknu do pěkného prádla v práci. Ne, nepracuji v obchodě, ale sedím celý den za počítačem. Na www.pradelnik.cz jsem už koupila ta pěkná manželova pyžama, tu otřesnou noční košili i ty svoje sportovní kousky. Teď tam hodlám doplnit krabice se spodním prádlem svých dětí a trochu rozšířit sortiment trenkoslipů svého muže. A na sebe tam určitě taky něco ještě najdu. Slibují, že pošlou dáreček zdarma… hodila by se mi paní na žehlení.

Reklama