Protože je to moc pozitivní, a to se zkrátka nenosí. Ale nedá mi, abych nevyužila příležitosti a  nezmínila se o úžasných lidech, kteří bez nároku na honorář, osobní prospěch a slávu dělají dobrou věc. Obnovují opomíjené kulturní památky, které chátrají a možná by nadobro zmizely z povrchu zemského nebýt jejich obětavosti.

Naše malá zemička je na kulturní památky nesmírně bohatá. A to nejen na ty obecně známé, opečovávané a hýčkané, ale i na ty malé, skromné a neprávem opomíjené. Není snad druhé takové země, která by v každé, sebemenší  vesničce neměla alespoň jednu drobnou kulturní památku. Kostelík, zvoničku, faru, sochu, boží muka nebo kříž.

A o ty právě jde. Jsme bohatí, ale možná právě proto si toho nevážíme a svým kulturním dědictvím po předcích plýtváme.

Důvodů, proč se toho dopouštíme, je mnoho. Často je za tím nezájem, vandalismus a nekulturnost, ale mnohdy za to může i nedostatek financí, nutných na obnovu těchto chátrajících skvostů.

Naštěstí stále ještě existují lidé, kterým osud těchto památek leží na srdci a chtějí ho změnit. Nečekají, že se stane zázrak, ale sami přiloží ruku k dílu a sáhnou do vlastních kapes, aby alespoň pozastavili dílo zkázy. Někomu se dokonce podaří mnohem víc. Vrátit památce, nebo alespoň její části původní krásu a třeba jí najít i nový smysl.

Naštěstí existuje nadace, která těmto lidem pomáhá. Nadace Občanského fóra Ivana a Dagmar Havlových, kterou založili se svými přáteli, vybraným projektům uděluje granty.

Žádostí je mnoho a nemohou být uspokojeny všechny, ale těm, kterým se to podaří, mohou hovořit o velké poctě. Nejen proto, že se granty udílí při slavnostním ceremoniálu v rezidenci ambasadora USA, za účasti kulturní atašé USA a zakladatelů Nadace OF. Ale také proto, že někdo ocení jejich práci a snahu.

h

Slavnostní předávání grantů na Americkém velvyslanectví

m

Všichni, kteří dostali grant, měli jedno společné. Pokoru a skromnost. Na této dámě, která se stará o důstojné místo pro tělesně postižené, je to vidět na první pohled.

Je škoda, že se o tom nikde nepíše ani nemluví, aby se tato zpráva šířila dál a inspirovala ostatní k záchraně dalších chátrajících památek.

A tak jsem se toho chopila já a věřím, že svým malým podílem přispěji k dobré věci.

Jak jsem se k tomu dostala?

Přiznám se, že jsme měli to štěstí a náš projekt na obnovu stoletého dřevěného kříže byl mezi vybranými.

Píšu sice v množném čísle, ale největší zásluhu na tom má můj manžel, který se na žádost obce obnovy kříže ujal a vyrobil jeho repliku. Bez nároku na odměnu, samozřejmě. Původní, takřka rozpadlý kříž zakonzervoval a snažil se mu najít nové důstojné místo.  

Kříž

 

Vymyslel podpůrnou kovovou konstrukci, která by kříž nesla a zároveň symbolizovala propojení historie se současností.

A protože umí pracovat se dřevem a kamenem a kovová součást je výrobně a staticky náročná, musí ji zadat kovářům. A to není zrovna levná záležitost. A tak nás napadlo požádat nadaci OF o příspěvek.

 Jak naše žádost dopadla, už víte, ale kvůli tomu tyto řádky nepíšu.

Tímto článkem bych chtěla moc poděkovat všem, kteří se zajímají o dění kolem sebe a snaží se zachránit památky, které by bez jejich pomoci zcela určitě zanikly. A to by byla velká škoda pro nás pro všechny.

Foto: václava Parkánová a autorka

Reklama