Jméno Marcely Nepovímové vám možná některým mnoho nepoví. Ale zcela určitě dobře znáte tu, díky níž obětovala svou začínající hereckou kariéru. Totiž Lídu Baarovou, její nevlastní dceru.

Příběh Marcely Nepovímové je možná stejně dramatický, jako byl osud Lídy Baarové. Narodila se v roce 1919, byla tedy o pět let mladší než Lída. Už jako malá holčička byla její fanynkou a byla štěstím bez sebe, když ji ve svých třinácti letech směla navštívit v bytě Babkových na Letné. Začínající hvězda Lída Baarová se školačce podepsala do památníku. A v tomto momentě se dívenka rozhodla, že bude také herečkou.

Když nastoupila k Pečinkově kočovné společnosti, kde hrála za mizerný plat, změnila si rodné jméno Marie na Marcelu. Brzy získala angažmá v oblastním divadle v Kutné Hoře. V květnu 1946 se náhodně od své kolegyně, která právě přijela z Prahy, dozvěděla horkou novinku, že je Lída Baarová ve vězení. Že má na krku kolaboraci a že to s ní vůbec nevypadá dobře.

ilustrační foto

Tehdy se rozhodla, že ji na Pankráci navštíví a že se jí bude snažit pomoci. Když se jí ve vězení zeptala, co pro ni může udělat, Lída ji požádala, zda by mohla navštívit jejího nemocného otce. Pan Karel Babka, Lídin otec, totiž zůstal v nádherné funkcionalistické vile na Hanspaulce, kterou si rodina ve třicátých letech pořídila, zcela sám. Lídino uvěznění dramaticky téměř ze dne na den změnilo život celé rodině. Zemřela mu manželka, která dostala infarkt po jednom výslechu na policii, i mladší dcera Zorka Janů – nadějná herečka. Ta spáchala sebevraždu skokem z okna jejich vily poté, co byla jako „sestra kolaborantky“ propuštěna z Komorního divadla. Pan Babka, který byl původně ředitelem odboru pražského magistrátu, se snažil dostat Lídu z vězení.

Bohužel v této hektické době podcenil své zdravotní problémy, které zapříčinily, že mu musela být amputována noha. Marcela Lídino přání splnila, pana Babku navštívila a okamžitě se rozhodla. Vzdala se kariéry a začala se o nemocného muže starat. Zůstala s ním, i když byla Lída po několika měsících propuštěna. Ta se brzy provdala za Jana Kopeckého, synovce poválečného ministra informací a velkého soudruha, a spolu s ním emigrovala.

 A Marcela? Zpočátku si naivně myslela, že se Lída vrátí a o otce se postará. Ta se však s ním už nikdy nesetkala. Pak dostala Marcela nabídku, aby se stala paní Babkovou. Zaskočilo ji to. Přece jen byla o 32 let mladší! Navíc - kromě divadla – se objevila možnost i filmovat. To byl přece její sen!

Určitě tušíte, jak to dopadlo! Obětovala kariéru a za Karla Babku se provdala. I když to bylo zpočátku manželství z úcty a rozumu, bylo mimořádně harmonické a plné lásky. Zásluhu na tom měli oba – nejen Marcela, ale i Lídin otec. Následující roky ovšem nebyly snadné. Trnem v oku byla především rodinná vila, která se po válce zalíbila nejednomu soudruhovi. Manželé obývali její polovinu, ale i to bylo uznáno jako nadměr! V roce 1952 byli tedy donuceni se vystěhovat do pohraničí, kde žili v naprosto nevyhovujících podmínkách v Nové Vsi na Jablonecku. Navíc po měnové reformě v roce 1953 byl Karlu Babkovi vyměřen směšný důchod.

Musela to být hrozná doba. Nepřísluší mi hodnotit, jen konstatovat, jak je někdy ten svět nespravedlivý!

Zatímco Lída Baarová v cizině hrála divadlo i točila filmy (i když její předválečná sláva byla ta tam, což evidentně velice těžce nesla), Marcela začala manuálně pracovat pro jabloneckou bižuterii, aby uživila sebe i svého manžela.

Nestěžovala si. Musela to být opravdu vzácná žena. Do Prahy se už manželé bohužel společně nevrátili. Karel Babka zemřel v pohraničí v roce 1965. Marcela po něm zdědila polovinu vily, kterou prodala za směšnou částku. Sama pak bydlela v malé garsonce v Praze. Nezanevřela ani na Lídu, která byla příčinou jejího nelehkého osudu. Obě ženy byly spolu v tajném písemném kontaktu (Lída používala krycí jméno Jarmila Gandiani) ještě za života Lídina otce, kterého taky čas od času finančně podporovala a posílala mu léky. V roce 1969 se Marcela s Lídou setkala v Salcburku. Ta tam žila se svým posledním manželem. V roce 1971 se setkaly znovu a potom až po revoluci. Jenže to už byla Lída vdova, žila osaměle, stranila se společnosti a na svět zanevřela. Marcelu však měla upřímně ráda a uvědomovala si velikost toho, co pro ni i jejího otce udělala. Proto napsala závěť, kde vše odkázala své jediné příbuzné – nevlastní matce Marcele.

Tato závěť se však nenašla, a tak po smrti Lídy Baarové v roce 2000 vlastně Marcela nezískala nic. Před smrtí byla totiž Lída zbavena svéprávnosti a někdo cizí dokázal využít její důvěřivosti ve svůj prospěch. Ale ani tehdy se Marcela na Lídu nedokázala zlobit. Dokonce zařídila poslední rozloučení s Lídou Baarovou ve strašnickém krematoriu a uložení jejích ostatků do rodinné hrobky. O tu se pak starala do své smrti v roce 2005, kdy do ní byla také pochována.

Marcela Nepovímová – Babková byla opravdu výjimečná žena. Možná ji čekala divadelní či filmová kariéra. Kdo ví? Ona se jí však dobrovolně vzdala a svůj osud brala s úžasnou pokorou. Své rozhodnutí nebrala jako oběť a nikdy prý ho nelitovala...

Mohli jste si přečíst i o osudech dalších zajímavých žen:

Reklama