Možná ten vtip také znáte.
„Mamííí,“ pofňukává chlapeček.
„Ano?“ pohladí ho maminka po hlavičce.
„Děti se mi smějou, že jsem se narodil v Černobylu!“
„Ale ne, nenarodil,“ pohladí maminka dítě po druhé hlavičce...

Stalo se to přesně před jednadvaceti lety v nevelkém městečku Pripjať, ležícím osmnáct kilometrů severozápadně od Černobylu, nedaleko ukrajinsko-běloruských hranic. Přesvědčení jednoho člověka o vlastní neomylnosti spolu s technickými parametry elektrárny, obcházením předpisů a nepochybně i s jistou dávkou smůly vedlo 26. dubna roku 1986 k události, která zřejmě navždy změnila vztah světa k atomu.

Hlavně splnit plán!
V sedmdesátých letech dvacátého století začalo budování jaderné elektrárny, která se měla stát chloubou Ukrajiny. První blok byl dokončen už v roce 1977, druhý o rok později, roku 1981 byl dostavěn třetí a o dva roky později čtvrtý. Bloky pět a šest byly rozestavěny. Už při stavbě se ovšem projevily problémy, charakteristické pro celý sovětský systém. Ředitel černobylské elektrárny Brjuchanov nestíhal stavbu dokončit v předepsaném termínu, protože vázla dodávka materiálů. Použil tedy materiály méně kvalitní - víko reaktoru, které mělo být z nehořlavých materiálů, tak tuto podmínku rozhodně nesplňovalo. A podobných „drobných“ problémů se objevilo víc. Práce však byly vždy dokončeny včas, prémie vyplaceny a všichni spokojeni... Až do onoho osudného dne.

Jednoduchý experiment
25. dubna mělo dojít na čtvrtém bloku jaderné elektrárny, který měl být posléze odstaven, k poměrně jednoduchému experimentu. Ten měl ověřit, jestli bude elektrický generátor poháněný turbínou po rychlém uzavření přívodu páry schopen setrvačností ještě zhruba čtyřicet vteřin napájet čerpadla havarijního chlazení, než „naskočí“ záložní generátory. Tato elektřina je pro bezpečnost reaktoru životně důležitá: Pohání chladicí čerpadla, regulační a havarijní tyče, osvětluje velín i řídicí pult. Bylo naplánováno snížit výkon reaktoru na 25-30 % (700-1000 MW), což je nejnižší výkon, při kterém byl provoz tohoto typu reaktoru považován za bezpečný. Dále měla být odstavena první ze dvou turbín, odpojeno havarijního chlazení, aby nezačalo působit během testu, a nakonec přerušen přívod páry. Experiment však podle plánu neproběhl.

Odklad
Tým, který měl 25.dubna experiment provádět, se skládal především z elektrotechniků - experiment se totiž v podstatě netýkal fungování reaktoru, ale elektrotechnických aspektů. V jednu hodinu po půlnoci bylo zahájeno snižování výkonu a kolem třetí bylo odpojeno havarijní chlazení. Ve dvě hodiny odpoledne však dispečer ukrajinských energetických závodů požádal o odklad testu z důvodu nedostatku energie - blížily se svátky prvního máje a továrny potřebovaly dohnat plány. Test byl odložen téměř o devět hodin, havarijní chlazení však, navzdory předpisům, zapnuto nebylo.

První chyba
Směna předem pečlivě proškolených pracovníků odešla domů a na místě zůstal jenom již značně vyčerpaný elektroinženýrský tým vedený Djatlovem s novou, nezaškolenou směnou zaměstnanců pod vedením Akimova. Po jedenácté večer opět zahájili snižování výkonu, ten ovšem klesl příliš. Akimov a druhý z inženýrů, Toptunov, žádali přerušení experimentu, ovšem toho, jak je reaktor tohoto typu při nízkém výkonu nestabilní, si nebyli vědomi - řada informací podléhala utajení. Djatlovovi šlo o prémie i o možný kariérní postup, navíc se nehodlal nechat porazit - a tak přikázal pokračovat, přestože výkon reaktoru klesl na pouhých 200 MW.

Cesta ke katastrofě
Toptunov udělal chybu a i tak nestabilní výkon reaktoru klesl na pouhých 30 MW a po dalších neúspěšných pokusech na 0. Za normálních okolností by reaktor zastavily havarijní systémy - ty však byly odpojené. Vzteky nepříčetný Djatlov přikázal vytáhnout z reaktoru všechny regulační grafitové tyče, které normálně zpomalovaly štěpnou reakci - opět proti předpisům. Operátoři protestovali, ale nakonec ustoupili. Výkon prudce stoupl - ale stále jen na 200 MW. Na příkaz Djatlova odpojili operátoři poslední havarijní systém a uzavřeli přívod páry - vlastně tak odstavili chlazení ve chvíli, kdy v nestabilním reaktoru prudce rostla teplota - chladicí voda se měnila v páru a situaci ještě zhoršovala. V tuto chvíli už se katastrofa nedala zastavit.

Exploze
Výkon reaktoru prudce stoupal. Toptunov zapnul havarijní systém a ten se pokusil zasunout regulační tyče zpět do reaktoru. Účinek však byl, kvůli jejich přílišnému vytažení, zcela opačný - jejich kovové špičky štěpnou reakci ještě urychlily a navíc některé už nešly zasunout - reaktor se hroutil. V  01:23:44 došlo ke dvěma mohutným výbuchům - tlak páry odsunul horní betonovou desku o váze 1000 tun, do reaktoru vnikl vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který vzápětí explodoval a rozmetal do okolí palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu, což způsobilo požár.

Nic se neděje...
Nikdo z počátku nedokázal pochopit, co se stalo - lidé se domnívali, že jde o válku nebo zemětřesení. Nikdo si neuvědomoval rozsah katastrofy. A posléze přiložila ruku k dílu sovětské mašinérie, která odmítla uznat chybu. Vzniklý radioaktivní mrak byl větrem hnán nejdříve nad Skandinávii, kterou přeletěl a vrátil se zpět, ale ještě ve stejný den se změnil vítr a vál přes Polsko přibližně směrem na tehdejší Československo a na Rakousko. Druhý mrak zasáhl Bulharsko. Přitom svět se oficiálně dozvěděl o katastrofě až 28. dubna.

Veškerá následná opatření, včetně evakuace obyvatel, byla nedostatečná a přišla pozdě. Přímo v okamžiku výbuchu zemřeli „pouze“ dva lidé. Další desítky však zemřely na následky ozáření - ještě šestnáct hodin po výbuchu nevěděly zasahující týmy, že hoří reaktor a celé okolí je prudce radioaktivní. Akimov zemřel 15 dnů a Toptunov 17 dnů po nehodě. Djatlov sice dostal velkou dávku záření, ale zemřel až roku 1995 na infarkt. Svou chybu nikdy nepřipustil. S následky výbuchu čtvrtého reaktoru černobylské elektrárny se svět potýká dodnes, i když se nakonec ukázalo, že nebyly zdaleka tak strašlivé, jak se předpokládalo, a ve srovnání například s testy jaderných bomb ve 20. století byly vlastně malé.

Jste zastánkyní nebo odpůrkyní jaderné energie? Víte, že v Polsku je stále ještě v provozu reaktor stejného typu, jako byl černobylský? Jste pro uzavření Temelína? Nebo pro budování dalších jaderných elektráren?

Reklama