Dnes vám představujeme čtenářku Danu Chytilovou alias Syrinx. Seznámili jsme se s ní díky čtenářce Anai, se kterou jsme dělali první díl seriálu Taková jsem já (viz Taková jsem já: Anai). Dozvěděli jsme se na ní, že je sice vystudovaná pedagožka, ale její srdeční záležitostí je hudba. Dnes, ve svých čtyřiačtyřiceti letech (i když sama o sobě tvrdí, že je jí stále osmnáct), se snaží rozjet pěveckou kariéru naplno...

   Nick: Syrinx
   Skutečné jméno: Dana Chytilová
   Znamení: Střelec

Když jste ten střelec, jste střelená?
Občas ano. Asi jako každá žena.

Dobře, tak to byl takový malý žertovný nástřel, ale teď mi o sobě něco prozraďte – jak byste se představila ostatním čtenářkám?
Jsem původním povoláním učitelka a ekonomka. Moji rodiče byli také učitelé, což mě hodně ovlivnilo. Jinak se u nás doma hodně zpívalo. Já sama jsem zpívala od čtyř let, takže hudba je můj, jak vždycky říkám, největší celoživotní kůň.
Jinak pocházím z Moravy, stejně jako manžel. Když manžel dostal pracovní příležitost v Praze, přestěhovali jsme se.

Takže teď učíte?
Ne. Učila jsem necelých pět let češtinu a hudební výchovu na základní škole ve Velkém Týnci, odkud pocházím. Zaměstnání jsem vystřídala víc. Teď pracuji ve státní sféře, ale jenom dočasně. V září končím. Chci se pokusit splnit si svůj sen – muziku. Ten jsem měla už na střední škole – vždycky jsem prohlašovala, že nechci pracovat v žádném zaměstnání a chci být na volné noze. Mám k tomu dnes i dobré podmínky, protože jsem vdaná a zajištěná.

Ve státní sféře končíte jen proto, že si chcete splnit sen, nebo je tam i nějaký další důvod? Naštval vás nějaký byrokrat nebo politik?
Politika mě u nás štve jako celek, ale to není ten důvod. Ta práce mě bavila, když byla, jenže ona poměrně často nebyla. Prostě jsem se tam nudila. Mám pocit, že mi to nic nepřináší, nikam to nevede.

Víte o zajímavé čtenářce, kterou bychom měli oslovit? Chcete se i vy představit ostatním čtenářkám? Informace o našem seriálu Taková jsem já najdete ZDE!

A manžel s tím takhle souhlasí – to přece hned vypadne jeden plat... Nebojíte se, že to třeba jako rodina finančně neunesete?
Manžel mě k tomu vlastně přivedl, vždycky chtěl, abych dělala něco, v čem uvidím více smyslu. Jinak jsem vdaná již podruhé. První manželství bylo krátké a intenzivní, stále jsme kamarádi, ale jako partneři jsme si prostě nesedli. Druhý manžel je kolega muzikant. Zpívala jsem v jedné kapele, kde on hrál na klávesy, takže se známe také hodně dlouho. Spolu jsme šestnáct let, ale děti nemáme. Moje dítě je kapela – tak jsme to nastavili. Nepatřím k ženám, které potřebují mít děti.

Pojďme k té muzice – co byste mi řekla o ní?
Moje hudební skupinu se jmenuje Syrinx – odtud mám i nick (smích). Založili jsme ji s manželem, ale kvůli práci z ní muž nakonec odešel, už to prostě nezvládal a usínal při představeních – docela jsem se o něj bála. Takže kapela zůstala na mně. Chvíli jsem váhala, že toho také nechám, ale zjistila jsem, že to nejde.

Co hrajete?
Je to hudba na plesy, na svatby, večírky. Takže od Vlacha po současnou tvorbu, třeba ACDC, Deep Purple, ale hrajeme třeba i Helenu Vondráčkovou nebo Whitney Huston. Spočívá to v tom, že hrajeme na tak zvaný half playback – čili část podkladů je připravená dopředu na počítači (basa, bicí, klávesy) a do toho hrají živí muzikanti, v našem případě kytara, saxofon a zpěv. V kapele jsme tři, já jsem zpěvačka a zajišťuji celý chod, takže jsem moderátorka, manažerka i programátorka – všechno v jedné osobě.

Internetové
stránky kapely
Syrinx

Zpívala jste již odmalička, bylo to vždycky bez problémů?
Měla jsem problémy s hlasivkami - spočívaly v tom, že se mi na nich vytvořily uzlíky a musela jsem podstoupit jejich operaci. Když mi jedna olomoucká lékařka na foniatrii stanovila diagnózu, tak se mě zeptala, proč zpívám, když to neumím. Pak mi řekla, že už nikdy nebudu moct zpívat jako dosud, maximálně s nějakou folkovou kapelou a nejdřív až tak za dva roky. Tím mě dostala úplně na dno. Naštěstí nic z toho nebyla pravda. Zašla jsem k jinému lékaři tady v Praze, a ten mi řekl, že uzlíky jsou tak malé, že v tom nevidí problém. Zpívat jsem mohla už za měsíc – a taky jsem zpívala, sice opatrně, ale od té doby to dělám pořád.

Máte nějaké hudební vzdělání?
Léta jsem dělala klasický zpěv. V Olomouci jsem měla výbornou paní učitelku Janu Majtnerovou, která byla první dámou v olomoucké opeře. Ta mi pomohla i z těch problémů a díky ní vydržím s hlasem cokoliv. Když zpívám ACDC, Whitney Huston, Tinu Turner... Za to za všechno vlastně vděčím paní Majtnerové.

Co považujete za svůj největší hudební úspěch?
Vypíchla bych dva. Když jsem byla mladší, účastnila jsem se různých konkurzů a prosazovala si, že chci zpívat chanson. Tedy něco úplně jiného, než se chtělo. Vytýkala mi to i kulturní pracovnice, ale přesto jsem se jednou dostala do krajského kola. Jenomže jsem se ho nakonec nezúčastnila, protože jsem byla velice zodpovědná, dělala jsem zrovna státnice a nešlo to časově skloubit. Stejně si myslím, že to byl celkem úspěch.
Teď se mi naskytla přes Anai možnost spolupráce s jejím otcem Richardem Adamem, který byl hvězdou v padesátých letech. Už jsem s ním absolvovala dva koncerty a, pokud všechno dobře dopadne, budu s ním spolupracovat i nadále. Je to člověk, který hudbou žije stejně jako já – takže se nám oběma nikdy nechce z pódia.

A autorská tvorba – máte nějakou?
Skládám hudbu, ale neumím moc psát texty. V tomhle směru nejsem autor, přesto mám jeden pěkný zážitek. Když jsme kdysi spolupracovali s jistým pivovarem, složila jsem jim hymnu. Nejprve nebyla žádná odezva, ale po třech letech se ten pivovar rozhodl vyhlásit soutěž o hymnu pivovaru a vzpomněli si na mě. Skončila jsem třetí a moje hymna byla součástí cédéčka, které ten pivovar vydal.

Máte nějakou veselou historku z hudební branže?
To bylo, když jsem zpívala s Týnečáky – což je národopisný soubor mého otce. Hrál tam občas i můj tehdy ještě budoucí manžel na varhany. Já jsem zpívala nevěstu v hanácké svajbě a manžel, když viděl, jak si každou chvíli beru někoho jiného, tak už to nemohl vydržet a prohlásil: „Takhle už to dál nejde, to si tě raději vezmu.“ (Smích).

Jak jste se vůbec dostala k Ženě-in?
Dostala jsem se k ní přes Anai. Nejsem zatím příliš pravidelnou čtenářkou, ale na Ženě-in jsou zajímavé články. Když mám chvíli času, tak si ji občas pročítám.

Přes Anai? A jak jste na Ženě-in dlouho a co konkrétně se vám na našem magazínu líbí?
Jsem docela čerstvá čtenářka. Zajímají mě články o psychologii a mezilidských vztazích, módě... Vůbec mi přijde, že je u vás větší výběr než jinde.

Tak to děkujeme. Uděláme ještě pár rychlých otázek s krátkými odpověďmi, takže: Co vás vždycky vytočí?
Lidská hloupost.

Co vás vždycky potěší?
Když narazím na dobrého člověka, se kterým si rozumím. Vstřícnost, pochopení a pěkné mezilidské vztahy.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Těch mám hodně (smích). Mé nejoblíbenější jídlo je jídlo jako celek (smích).

Vaříte, nebo chodíte do restaurace?
Vařím i chodím do restaurace. Ale vařím ráda a můj manžel také – vaříme oba.

Vaše nejoblíbenější skladba?
Konkrétní skladbu nemám, ale mám nejoblíbenější zpěvačku – Whitney Huston.

Co vzkázala Syrinx ostatním čtenářkám Ženy-in?


Je vám Syrinx sympatická? Připadá vám odvážná? Znáte nějakou zajímavou čtenářku, kterou bychom měli oslovit? Chtěla byste něco Syrinx vzkázat?

Reklama