Bulvár

Taková jsem já: Eliza

Eliza, foto: Ondřej "Hroch" KováříkČtenářka Eliza žije s manželem v centru Prahy, dělá břišní tance, šermuje, fotí, točí amatérské filmy, zpívá ve sboru, ráda cestuje, jezdí na vodu a občas ji naštve naše redaktorka Míša Kudláčková. Proč? To zjistíte v následujícím rozhovoru...

Nick: Eliza
Jméno: Eliška Komárková
Znamení: Býk („samozřejmě“)

Úplně na začátek se zeptám, čím se živíte?
Musím se pochlubit tím, že jsem vědecký pracovník - vždycky jsem chtěla dělat vědu, šťourat do světa a zjišťovat, jak to funguje, proč se to nezhroutí a proč je to tak, jak je. V současné době jsem pracovníkem pro vědu a výzkum ve Výzkumném ústavu potravinářském Praha.

To zní strašidelně, co zkoumáte?
Zabývám se mikrobiologií potravin. V poslední době se bavím tím, že zkoumám probiotika, prebiotika a jejich vztahy a možnosti přípravy. Hledám i nové tyto velmi užitečné breberky. Ale to je jen část mé práce, projekty máme různé... třeba léčivé houby.

Co člověk potřebuje k tomu, aby se stal vědeckým pracovníkem - co jste musela vystudovat?
To bylo strašně jednoduché. Vědcem se může stát v podstatě kdokoliv. Když jsem chodila na základku, tak jsem zjistila, že mě baví biologie a chemie. Mohli za to trochu rodiče, protože tatínek byl nadšený amatérský biolog, maminka je chemik inženýr. Chtěla jsem dělat něco, co by spojovalo tyhle dva obory. Po základce jsem šla na střední školu, to byla průmyslovka kvasné technologie.

Tady v Podskalské ulici?
Přesně tak. Vystudovala jsem pivovarství, lihovarství a příbuzné obory. Potom jsem plynule pokračovala na Vysokou školu chemicko-technologickou, Potravinářskou fakultu, kde jsem zjistila, že to pivovarství tolik prostoru pro šťourání do světa neposkytuje. Usoudila jsem, že nemám na to někde ve výrobě komandovat dělníky, a zdrhnula jsem k něčemu ženštějšímu - na obor, který se krásně jmenuje: aplikovaná biologie a bioinženýrství. Tam jsem si přičichla k různým věcem, třeba k mikrobiálnímu čištění vody a hlíny kontaminované různými organickými látkami a tak...

ElizaAle stejně jste skončila v kvasinkách...
No, byl to takový další drobný úkrok stranou a trochu návrat k potravinám. Momentálně probiotika představují hlavně jogurty, různé kysané nápoje a další...

Takže vy můžete za to, že nás teď všichni výrobci a reklamní agentury masírují různými probiotiky?
Samozřejmě za to nemůžu, ale snažím se, aby to, co agentury a hlavně výrobci tvrdí, byla alespoň pravda.

Jak to funguje?
Výrobce si vybere nějakou část výzkumu, který v tu dobu probíhá. Samozřejmě si nevybere nic, co už je dávno zavedené. Velcí výrobci mají svá vlastní výzkumná pracoviště, kde dávají dohromady nově věci. Pak vznikají ve světě vlny, při kterých se propaguje něco, co je extrémně zdravé. Když se zjistilo, že jsou zdravé vitaminy, tak všichni do všeho cpali vitaminy a byl to hit. Potom začali do všeho cpát třeba koenzym Q, enzymy a tak dále... a tak dále... Teď zrovna jsou na vrcholu probiotika. Neznamená to, že nám výrobci lžou, ale přirozeně se snaží vydělat co nejvíce peněz. Někdy možná neřeknou celou pravdu, čas od času se snaží, některá fakta trochu přibarvit, abychom kupovali jejich výrobky. Nebudu ale nikoho jmenovat.

Jaké máte koníčky?
Tancuju břišní tance, šermuju, díky šermu hraju v komparzu amatérských filmů, také zpívám nadšeně ve sboru - jsme smíšený pěvecký sbor Labyrint. Teď budeme mít v květnu koncert.

Vážně? Kdy, kde a za kolik - pozvěte ostatní čtenářky?
V sobotu 15. května u Svatého Martina ve zdi od 19.00 hodin. Budeme mít koncert společně s úžasným Tachovským sborem KOZTliveCZ. Lístky nejsou potřeba, protože vstupné je dobrovolné. Nacvičili jsme, kromě tradičních věcí, několik nových písní, jednu dokonce v maďarštině a jednu v bulharštině - je to vážně nářez!

Eliza

Takže zpíváte, šermujete, tančíte...
Taky ještě fotím, jen se stále nemohu rozhodnout, jestli mě baví víc focení na kinofilm, nebo na digitál. Každý rok děláme s manželem z našich fotek kalendář.

A fotíte raději černobíle, nebo barevně?
Časem jsem zjistila, že pro mě černobílá fotografie není zajímavá. Ale přiznám se, že za poslední rok jsem toho moc nenafotila.

Eliza

Jak to všechno stíháte? Máte děti?
Děti zatím nemáme, ale netvrdím, že bychom nechtěli. Jen se to zatím ještě nepoštěstilo. A stíhám, nestíhám, jsou to všechno věci, které mě baví. K tomu ještě jezdím patnáct let na vodu, z toho osm let aktivněji: Tedy zvedla jsem level toho, co sjedu. A hrozně rádi s manželem cestujeme.

Na vodě háčkujete, nebo už vás pustili ke kormidlu?
Ke kormidlu jsem se cpala hned od začátku (smích). Samozřejmě se mi loď vždycky líbilo řídit, protože je to daleko méně práce než na háčku. Říká se, že vztah můžete otestovat na vodě, takže jednu z prvních věcí, kterou mě muž naučil, byla jízda na kajaku - abychom měli každý svou vlastní loď.

Chytrý chlap.
Chytrý a šikovný. Od té doby jsme jezdili samozřejmě i na deblu, tam záleží na tom, jaká je to loď. Když sedíme na Orinoku, což je nafukovací raft pro dva, tak tam sedí on na háčku a já řídím, když jedeme na lodi, která má větší sílu a dá se řídit jinak, jako například uzavřená sportovní kanoe Amerika, sedím na háčku a Ondra kormidluje.

Eliza

Tím jsme odpluli z vašich koníčků...
Ale zapomněli jsme na mořské kajaky.

Co je to?
To je kajak, který je dlouhý asi jako kanoe, ale člověk v něm sedí sám. Hrozně mě to nadchlo. Je to taková úžasná věc, na které se dá jezdit u mořského pobřeží po různých ostrůvcích. Můj muž je akční a sportovní, tak jsem se s ním na mořských kajacích dostala třeba do Kanady k Vancouver Islandu, kde jsme chtěli vidět v přírodě kosatky, které jsme sice nakonec neviděli, ale zato jsme viděli fantastické lvouny a mořské vydry. Byli jsme i na zálivu Svatého Vavřince, kde jsme viděli i velryby. Tam jsem si sáhla na dno psychických i fyzických sil, ale jela bych znovu.

A nebála jste se, že se ztratíte, že vyplujete na otevřené moře a už se nenajdete?
Proč bych se měla bát, když jsem měla k dispozici mapu a kompas?

Takže je to taková turistika po vodě?
No, Minganie není zas tak velké a mořský kajak je poměrně dobře ovladatelný. Takže hlavní zábavička byla, že poměrně dost foukalo, na hranici vichřice.

Koukám, že bychom si o vašich koníčcích mohli povídat dál a dál, ale mě teď zajímá: Jak dlouho čtete Ženu-in?
Abych nelhala - několik let určitě.

To mohou být dva roky, ale i pět... tak jak dlouho?
Asi těch pět let.

Mhm, to je déle, než v Ženě-in pracuju...
To je pravda, to jste tam ještě nebyl.

Jak jste Ženu-in objevila?
Někde na jiném serveru - už nevím kde - jsem našla odkaz na článek. Přečetla jsem si článek a zaujal mě systém, že se zde mohou čtenářky vyjádřit a tvoří se to dohromady ze všech stran. Původně takhle fungovaly Novinky, které se ale časem převedly na standardní informační systém, a to už začala být trošku nuda. V Ženě-in jsem objevila systém, který mě zajímá a vyhovuje mi. Nejsou to přežvýkané informace od agentur, ale jsou to věci, které člověka reálně zajímají.

To je i důvod, proč čtete Ženu-in tak dlouho? Proč vás stále „drží“?
Svým způsobem ano.

Máte nějakou oblíbenou čtenářku z diskuzí?
Ne, jsem v tomhle směru docela uzavřený člověk, takže párkrát jsem si s někým zanotovala, ale příliš často ne. Když mě nějaká informace nadzdvihne, nebo naopak nadchne, tak se jen krátce vyjádřím. Mám spíš tendenci diskuze pročítat, než se jich účastnit.

Eliza točí film

Kdy vás Žena-in nejvíc nadzdvihla?
Já se nechci nikoho dotknout.

Klidně se dotkněte - buďte na nás drsná! Jsme novináři, zasloužíme si to.
Dost často mě vytočí, když Míša Kudláčková, kterou mám jinak ráda, píše o výživě a potravinách. Prostě některé věci podává zvláštním způsobem a bez znalosti problému.

To je normální, že my novináři dovedeme věci sugestivně vysvětlit, a přitom je to blbost...
To je v pořádku, taky to občas používám. Jí se ale občas podaří tvrdit něco, co není pravda. To mi pak nedá a musím na to reagovat, protože lidé často žijí ve falešných představách. Pak se mě kamarádky a jiní lidé vyptávají: „No, ale já jsem to četl támhle v novinách." Těžko jim potom vysvětluji, že ten novinář neměl pravdu, nechci tvrdit, že lhal, ale jsem přesvědčena, že se hluboce mýlil. A oni zase namítnou: „Ale on to tak hezkly napsal..." Ale já jsem to několik let studovala, i tak jim nejsem kolikrát s to vysvětlit, že můj názor je správný.

Tak to Míše odpusťte...
Nadšeně si čtu všechny Míšiny články o tajemnu a ezoterice. Jsou to oblasti, kterým vůbec nerozumím a věřím v nich jejímu názoru zcela bezpečně. Miluju její literární styl, moc ráda se zasměju. Ale u potravin prostě nepochopím, jak o nich může psát někdo, kdo veřejně přiznává, že nejí rád. To je i jedna z mých býčích charakteristik - já samozřejmě dobré jídlo miluju. Proto o něm i ráda bádám.

Seriál Taková jsem já

   
27.04.2010 - Blog redakce - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [8] xenie [*]

    sikovna baba...Sml67  jen mi prosim nekdo prozradte, jak stihate tolik konicku...z prace prijdu kolem 19.00, udelam si kafe a prectu zenu in, je 20.00, bud si pustim film nebo si neco prectu nebo jdu s kamoskou na kafe a o pulnoci vytuhnu... mezitim obcas neco hodim do pracky anebo zehlim...nic vic nestiham Sml80

    superkarma: 0 27.04.2010, 19:24:46
  2. avatar
    [7] enka1 [*]

    ToraToraTora — #5 Sml30

    Tý jo,měla bych se sebou něco začít dělatSml22

    superkarma: 0 27.04.2010, 15:35:45
  3. avatar
    [6] Eva_CZ [*]

    Chytra a aktivni a pekna. A zenska. Sml67

    superkarma: 0 27.04.2010, 14:06:47
  4. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Já su lev a také dobré jídlo miluji. Škála koníčků je záviděníhodná:) Já se teď učím paličkovat a je to napínavější než Mlčení jehňátek

    1. na komentář reaguje enka1 — #7
    superkarma: 0 27.04.2010, 13:35:54
  5. avatar
    [4] Michaela Kudláčková [*]

    mio — #3 ..jo jo bylo to patrně ono. Nicméně do článku jsem kopírovala odbornou zprávu, http://zena-in.cz/clanek/treba-se-vam-tohle-bude-hodit/kategorie/blog-redakce kterou jsem si nevymyslela a která byla určena spotřebitelům, jako rada na co si mají dát pozor a které přidané látky jsou neškodné a které zdraví škodlivé.

    Tato záležotist obletěla a stále oblétá mnoho tiskovin (což je dobře) a má informovat veřejnost.

    Tedy spím v klidu, neb ji vytvořili sami odborníci, nikoli já. Sml24

    superkarma: 0 27.04.2010, 10:06:15
  6. avatar
    [3] mio [*]

    Sympaťačka a ta fůůůra zájmů!Sml67

    Anai — #2 myslím, že se jednalo o jedno denní téma, už přesně nevím název, ale bylo to o vaření, resp. o tom, jestli kdo jak používá polotovary, masoxy a pod. Diskuzi s Elisou si pamatuji, jednalo se tuším o příspěvek Míši o éčkách. Pokud se ovšem nepletu, to se mi stává častoSml30

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #4
    superkarma: 0 27.04.2010, 09:38:05
  7. [2] Anai [*]

    Obdivuju to obrovské množství aktivit... jasně, ve výzkumáku jsem taky pracovala, 12 let a tak vím, že je to méně náročné, než u soukr. firmy, takže se koníčky zvládnou. Mám dotaz: kdy psala Míša o výživě? Vůbec jsem to nezaznamenala, ne, že bych tento obor studovala až tak, ale můj exmanžel měl stejný VŠ obor jako Eliza a o zdravou výživu se zajímám, navíc jsem studovala dnes už neexistující střed. školu společného stravování, tak něco málo i odtamtud, takže bych si pamatovala, že jsem s Míšou nemohla též souhlasit a to si fakt nepamatuju....

    1. na komentář reaguje mio — #3
    superkarma: 0 27.04.2010, 09:20:05
  8. avatar
    [1] maje [*]

    moc milá a sebevědomá. navíc máš velmi zajímavé povolání. a těch koníčků. kde na to všechno bereš čas? ale jinak moc milé a krásné počteníčko.Sml59Sml59

    superkarma: 0 27.04.2010, 06:51:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme