Chcete se dozvědět víc o čtenářkách Ženy-in? Připravili jsme pro vás seriál Taková jsem já. První odvážná žena-in má nick Anai. Dali jsme si s ní schůzku a zjistili, že je neteří herečky Jaroslavy Adamové. A nejen to...

Představujeme vám čtenářku Zuzanu Hainallovou, alias Anai. Sešli jsme se v Praze na Střeleckém ostrově, při venčení redakční smečky. Anai je velice zajímavá usměvavá osoba, které bychom nikdy nehádali jejích třiapadesát let.

Nick: Anai
Skutečné jméno: Zuzana Hainallová
Znamení: Lev

Jak byste se našim čtenářkám představila?
S částí redakční smečky ;-)Za 14 dní mi bude padesát tři let. To, že vypadám mladší, je asi tím, že mám o dvacet let mladšího přítele, se kterým jsem už šestým rokem. Je to jediný vztah v mém životě, který skutečně funguje a který mohu dávat za příklad svým dětem. Moje dvacetileté manželství nebylo šťastné – bylo, dá se říct, dost krušné. Ale nelituji toho, protože z něj mám dva teď již dospělé syny – Filipovi je 26 a Adamovi 22 let. Oba už pracují, ale současně i studují, takže z nich mám velikou radost. Oba se budou také příští rok ženit – na to se těším. Já miluju svatby! Adam je víc po mně, takový mnohomluvný a umělecky zaměřený.

Jaký je váš přítel?
Je krásný, chytrý, hodný, šikovný kutil a ještě navíc poslední tři roky bohatý. Já jsem trošku takový finanční průšvihář, tak aspoň vím, že se mnou není kvůli penězům.

Budete se brát?
On si mě vzít nechce, je přece jen o dvacet let mladší. Když jsem se rozvedla, dlouho jsem pak hledala ideálního partnera a všichni mě opouštěli. Tak jsem se rozhodla, že žádného chlapa nechci, že si budu užívat s mladšíma. Dala jsem si schůzku s jedním takovým mladíkem, přišel ke mně domů a už neodešel.

Jaké to je, mít o dvacet let mladšího chlapa?
Je to to nejlepší, co jsem poznala. Mylně se někteří lidé domnívají, že si starší ženy pořizují mladé muže kvůli sexu. Mladší chlap ženu chválí, bere ji takovou, jaká je, nekritizuje ji, váží si jí a hlavně ji miluje.

Já o vás vím, že hrajete divadlo...
To je možná ten důvod, proč mám teď tak dlouho partnera. Díky divadlu jsem se naučila, že se nesmím k muži tolik upínat. Myslím, že dnešní muži potřebují ženu jenom občas.

Jak jste se vůbec k divadlu dostala?
Dostala jsem se tam vlastně taky přes chlapy. Když se mi nedařilo a za rok se se mnou rozešlo pět mužů, zašla jsem za psychologem. Poradil mi, abych měla více zájmů. Že se na své partnery moc upínám, a tím je vlastně dusím. Řekla jsem mu, že jsem chtěla být v mládí profesionální herečkou, a on se mě zeptal, co mi brání, abych hrála teď. Bylo mi čtyřicet sedm, myslela jsem si, že to je nesmysl, ale kvůli tomu psychologovi jsem to zkusila.

Teď hrajete v divadle Kámen, jaká je vaše největší role...
Hraji tam už pět let, hrála jsem ve hře Mlejnek, Marmeláda a Kámen. Všechny jsou od majitele a tvůrčího ducha divadla Petra Macháčka. Ale moje asi nejlepší role je hysterické účetní v Marmeládě. Je to hodně náročná role, dvě hodiny nesejdu z jeviště. Zvu všechny čtenářky, aby se přišly podívat.

Víte o zajímavé čtenářce, kterou bychom měli oslovit? Chcete se i vy představit ostatním čtenářkám? Informace o našem seriálu Taková jsem já najdete ZDE!

Kde se ve vás vzalyumělecké sklony?
Můj tatínek je Richard Adam, populární zpěvák z 50. let – nevím, jestli to jméno čtenářkám něco řekne. Tehdy byl taková skoro špička, ženy ho milovaly. Dodnes koncertuje s Yvettou Simonovou a orchestrem Karla Vlacha. K tomu jsem neteří Jaroslavy Adamové, což je jedna z nejznámějších hereček starší generace – těchto kvalit nikdy nedosáhnu, ale hraju hrozně ráda.

Richard Adam, tatínek AnaiJaké máte další koníčky?
Mám hodně zájmů, sport, kulturu, fotografování... Mám i amatérskou seznamku; dávám dohromady kamarády a kamarády kamarádů...

Jaké bylo vaše dětství, ve stínu tatínkovy hvězdy?
Vzpomínám si jen na útržky. Když byl tatínek doma, byl to skutečně svátek, jinak byl pořád někdy pryč. Miloval auta – měl nádherné velké ameriky. Na tehdejší dobu byl tatínek velmi bohatý. Vyrůstala jsem jako jedináček a starala se o mě celá ostatní rodina, tatínek moc ne. Ale vůbec mi to nepřišlo, maminka byla doma, měli jsme velký dům. Bydlela s námi babička, dědeček, prababička i praprababička. Nejvíc mě vychovával dědeček.

Takže žádná špatná vzpomínka?
Ale ano, ze školy. Bydleli jsme na předměstí a učitelé i děti mi to dávali hodně najevo. To bylo dost smutné.

Vaši rodiče se rozvedli...
Bylo mi asi šest let, když už měl tatínek jinou známost, rozvedli se, když mi bylo devět. On měl ale vždycky velice hezký vztah k ženám, takže se dodnes mají s maminkou rádi a jsou nejlepšími kamarády. Když se maminka znovu vdala, narodili se jí moji bratři a tatínkovi se s další manželkou zase narodila moje sestra.

Proč jste se nestala profesionální herečkou?
Asi ve dvaceti jsem se připravovala v jednom studiu s Evou Holubovou a Vladimírem Dlouhým, ale na DAMU jsem nakonec nešla, nenašla jsem odvahu. Našla jsem ji až ve třiadvaceti. Tenkrát mi Jan Přeučil, který mě měl znovu připravit, řekl, že už jsem na herectví moc stará, a jestli nemám nějaké další zájmy. Ráda jsem malovala a on mi doporučil, abych to skloubila. Pokusila jsem se tedy dostat na scénografii, ale tam mě v druhém kole zkoušek nevzali. To už mi bylo pětadvacet, vdala jsem se a žila pak úplně normální život.

A kam se tedy ubírala vaše profesní kariéra?
Vystudovala jsem v Praze tehdy ještě Střední školu společného stravování, dnešní hotelovku. Pak jsem byla asi třicet let po ústavech – začínala jsem ve Filozofickém ústavu, potom jsem byla ve Výzkumném ústavu odborného školství. Nakonec jsem odešla iodtud, teď nějak nemohu nikde zakořenit. Stále hledám místo, ale všude vydržím tak tři měsíce. Zrovna začínám pracovat jako kosmetická poradkyně, a to mě hrozně baví.

Zakoušela jste hrát někdy i v televizi, ve filmu?
Jsem samozřejmě vedená v jedné castingové společnosti, ale film a televize jsou o hledání správných typů. Hrávám občas nějaké menší role. V jednom nízkorozpočtovém seriálu, Puberťáci se jmenoval, jsem například hrála ukřičenou paní. To se mi líbilo (smích). Mě všude obsazují do rolí hysterek.

Co vás potěší a co vás rozlítostní?
Potěší mě dárek. Také když dokážu něco, co jsem si myslela, že nedokážu. Jsem typická Lvice – mám tedy ráda společenské oslavy. Jsem ráda, když jsou lidé kolem mě šťastní. Rozlítostní mě, když jsou na mě lidi zlí a já nevidím důvod. Nesnáším závist a nepociťuji ji. Nechápu, když se mi chce někdo mstít za to, že jsem optimistka.

Jak jste se dostala k Ženě-in?
Šla jsem na internet, chtěla jsem si najít nějaké lehké čtení pro ženy. Mimo jiných se mi ve vyhledávači objevila i Žena-in. Otevřela jsem ji a řekla si: „Tak tohle je přesně pro mě, to se mi líbí.“ Hodně mě zaujala grafika a také ten přístup – byla pro mě mnohem víc kamarádkou než jiné dámské časopisy a servery.

Články jsou pestré a zajímavě stylizované, často brané z úhlu, ze kterého bych to brala i já. Navíc jsem se na Ženě-in hodně dozvěděla. Například jsem vařila podle Ženy-in. Dokonce jsem měla jednu dobu pocit, že to, co doma řeším, ať už je to blbost nebo nějaká velká věc, tak o tom druhý den na Ženě-in najdu článek. Je to trochu jako by byla se mnou doma (smích). Teď naposled třeba ty ponožky, jak se ztrácí v pračce...

Trochu mi chybí Herta. Nebo podobné seriály – tuším že další tři tam byly, ale jen jeden byl dokončený. To je věc, na kterou se člověk těší. Já třeba nemám čas sledovat televizní seriály, ale někdy mám potřebu se na ně podívat, protože chci vypnout, chci chvíli žít život někoho jiného, zapomenout na svoje starosti a tak trochu sdílet problémy někoho jiného. Herta byla moje kamarádka.

Proč si ji nepřečtete znovu?
Já jsem takový ten typ, který nikdy nečte podruhé knížky nebo časopisy, nerada se třeba dívám podruhé na stejný film...

Vytočí vás někdy diskuze pod našimi články?
Nevytočí. Čtu je ráda a jsem ráda, když mají lidé svůj názor. Z devadesáti procent se s diskutujícími ženami ztotožňuji. Málokdy se mi stává, že bych byla v nějakém rozporu.

Koho si na Ženě-in nejvíc vážíte?
V poslední době se mi moc líbí Míša Kudláčková. Hlavně proto, že dělá horoskopy – také jsem se přihlásila a čekám, jestli mi nějaký vyjde. No a samozřejmě autorky Herty.

Já myslel spíš ze čtenářek – s kým ráda diskutujete?
To nevím, všechny mi přijdou fajn.

Co byste na sobě chtěla vylepšit?
Chtěla bych být méně ukecaná a více rozvážná. Podle rčení: Méně je někdy více. Také jsem ve věku, kdy už bych konečně chtěla něco dokázat (smích).

Co byste vzkázala ostatním čtenářkám?

 

Co si myslíte o Anai – je vám sympatická? Připadá vám odvážná? Dokázala byste také jít před ostatními čtenářkami Ženy-in s kůží na trh? Je něco, co byste chtěla Anai vzkázat?

Reklama