Čekám druhé dítě a manžel mi s ničím nepomůže. Jak to jen jde, chodí se s přáteli bavit a já zůstávám většinou i o víkendech sama. Tohle má být zodpovědné otcovství?

Ano, jsme rozdílné povahy. Zatímco já jsem spíš introvert, můj muž je velmi společenský, zářivá osobnost a bavič. Takového jsem si ho brala a takový se mi líbí. Moc ho miluju, pro rodinu zajistí vše, finančně nás zabezpečí, je skvělým otcem, ale doma ho moc neužiju.

kid

Jasně, můžete si říct: Co by chtěla, panička, peníze jsou jí dobré, vysedává si v teplém hnízdečku se „zlatými“ kohoutky, tak proč nedopřát chlapovi trochu zábavy, když dře od rána do večera. Ve všem jsem s vámi zajedno, ale čeho je moc, toho je příliš.

Chtěli jsme velkou rodinu, koupili jsme starší dům na venkově, který jsme kompletně zrekonstruovali, ale většinu času jsem v něm sama s naší dvouletou dcerou. Když není manžel v práci, chodí se v době volna bavit. Tu na tenis, tam na kolo nebo jen tak s přáteli na pivo. Když nevyráží mimo domov, organizuje různé večírky s grilováním, hudbou, a vždycky je u nás spousta lidí.

Ke svému životu prostě potřebuje společnost, jinak by nebyl šťastný. Já to vím, dokážu to pochopit a přeju mu to, když vydělává peníze a všechno táhne sám, má právo na odpočinek po svém.

Nechci mu nic vyčítat, ale přece jenom se cítím být trochu odstrčená. Možná jsem teď trochu přecitlivělá, dřív unavená a ne zrovna zábavná, a nechci ho omezovat, ale když to takhle půjde dál, určitě si rozmyslím, jestli půjdu do třetího dítěte, jak jsme původně chtěli.

Nakonec by to mohlo dopadnout tak, že budu obklopená dětmi, tatínek se s nimi chvilku pomazlí, mě políbí na čelíčko a zase zmizí.

Chtělo by to nějaký rozumný kompromis.

Markéta

Čtěte také:

Reklama