Tušili jste, že tón našeho hlasu je vlastně zvyk? A ten se netýká pouze hlasu, ale také přístupu k životu. Pláč pochází od „bezmocné“ části našeho já, která chce, aby ostatní všechno zařídili, pocity se tomu přizpůsobí. Z ukňouraných dětí, pokud se to neodnaučí, vyrostou ukňouraní dospělí. Ale kňourání a nářek se dá zastavit přes noc! Chcete vědět jak?

Zaprvé je třeba vědět, jak toto chování vzniká. Je to jednoduché: Dítě po nás něco chce, nejprve tiše, potom nahlas. Když odmítáme jeho přání splnit, přechází do fáze číslo dvě: začne plakat. Poprvé je to možná náhoda, že prostě objeví takový tón hlasu, jaký jednoduše nedokážeme ignorovat! Proto mu často vyhovíme, aby byl klid. Pokud se tento model opakuje často, dítě se naučí na něj spoléhat, a ani se nenadějete – a máte doma ukňourané dítě,“vysvětluje psycholog Steve Biddulph

dítě

„Moje tříletá dcera to dělá už asi půl roku, a to velmi často. Hned ráno, jak otevře oči, už kňourá. Když se jí zeptám, co jí je, třeba ani neodpoví a jen postupně natahuje víc a víc. Dříve nebo později jí to vždycky přejde, když ji třeba něco upoutá. Dělá to i přes den, jen tak prostě bez nějakého důvodu. Nevím, jak se k tomu postavit. Hrozně mě to deptá, vydržím ji ignorovat tak pět minut a pak už jí vyhrožuju, že když toho nenechá, zavřu do pokojíčku, ať se tam zklidní, ale to naopak přidává na síle. Nevím, co s tím, jak jí to odnaučit. Říkám jí, že je to ošklivé, že se mi to na ní nelíbí, ale nic nepomáhá,“ svěřuje se maminka Veronika s tím, jak u nich doma s kňouráním bezúspěšně bojují.

„Příčin může být mnoho. Některé děti jsou labilnější, rozpláčou se při každé příležitosti, někdy je to opravdu známka přicházející nemoci. Co s tím? Můžeme zrcadlit náladu dítěte - asi se necítíš dobře, jsi rozčílené smutné?Dát dítěti návod, co se smutnou náladou můžeme dělat, Může třeba svoje pocity nakreslit, můžeme odklonit pozornost k jiným podnětům. Někdy nezbývá nic jiného než respektovat,“ radí psycholožka Dana Marková.

Pokud již kňourání respektovat nelze, co jiného můžete udělat?

  1. Řekněte jim to. Když začne vaše dítě kňourat, podívejte se mu do očí a požádejte ho: „Mluv normálně, prosím.“
  2. Naučte je, jak mají mluvit správně. Přesvědčte se, zda dítě opravdu ví, jak má znít jeho hlas: pevně a v nižší poloze. Pokud ne, naučte ho to. Sami mu předveďte, jak si to představujete.
  3. Prosaďte si to. Kdykoliv po vás dítě něco bude chtít kňouravým hlasem, řekněte mu „Mluv normálním hlasem.“ Tento výběr slov není náhodný: dítě si musí uvědomit, že kňourání není normální – pro ně ani pro kohokoliv jiného.

Buďte realističtí

„I kdyby však vaše dítě mluvilo jako hlava státu při novoročním projevu, je samozřejmé, že mu nevyhovíte, pokud to uznáte za vhodné – musí si zvyknout, že můžete říci ne. Buďte realističtí, vždyť děti se učí, jak to ve světě chodí: lidé vás budou mít raději a budou reagovat pozitivněji,“ vysvětluje Steve Biddulph a dodává: „Máte-li příjemný hlas a působíte-li dojmem silné osobnosti, než když se vyjadřujete bezmocně a negativně.“

Inspirováno knihou: Steve Biddulph, Proč jsou šťastné děti šťastné (Portál)

Reklama