Před časem prolétla internetem inspirativní citace, za kterou je údajně herečka Meryl Streepová. A i když bylo autorství následně některými prameny vyvráceno - stejně jako u podobného virálu, kde byl zase za autora označen Brad Pitt , důležitý je jako vždy nakonec spíš obsah samotný... A ten oslovil nejednu z nás.

woman

Na některé věci už nemám trpělivost. Ne proto, že bych se stala arogantní, ale proto, že jsem ve svém životě dosáhla bodu, kdy nechci ztrácet čas věcmi, které mě popuzují nebo zraňují.... Už neztrácím ani jednu minutu s těmi, kdo lžou nebo se snaží manipulovat..... A jako vrchol všeho nemám trpělivost pro ty, kdo si moji trpělivost nezaslouží.“

Dnes se podíváme na příjemné důsledky těch několika slov, s kterými je tak snadné se ztotožnit:

Václava (42 let)

Vdávala jsem se z lásky a ta mi vydržela dodnes. Mám o to větší štěstí, že můj muž vydělává dost peněz na to, abych já pracovat nemusela. Mohu se věnovat plně nejen rodině, ale jak děti odrůstají, tak i svým koníčkům.

A protože miluji tanec, začala jsem před lety spolupracovat s jedním pořadatelem tanečním akcí, kterých jsem se pak také sama zúčastňovala.

  • Nepřišlo mi vůbec zatěžko dělat veškerou práci pro ně v podstatě zadarmo.

Paní, které společnost patřila, byla staršího věku a tak nějak mi naznačovala, že mám být vlastně vděčná, že se od ní hodně naučím. A já vděčná skutečně byla, i když si kamarádky ťukaly na čelo a říkaly, že mě ta ženská zneužívá.

Minulý rok se začaly moje náklady na spolupráci zvyšovat. Každou chvíli jsem musela někam cestovat, a tak si řekla aspoň o proplacení cesty a ubytování na místě. Bylo mi řečeno, že jsem nevděčná a že já přece peníze nepotřebuji, když mám bohatého manžela.

  • V té době mi kamarádka přeposlala právě výše uvedený text a díky němu a za vydatné podpory té kamarádky jsem se vzepřela a trvala si na svém. Byla jsem „vyhozena“ a následně (jak jsem se dozvěděla) v příslušných kruzích pomluvena.

Nejdřív mi z toho bylo velmi těžko. Měla jsem dokonce výčitky!... Ale teď cítím úžasnou svobodu. Vím, že to není otázka života a smrti, že je to pro někoho možná banální příběh, ale pro mě osobně má velký význam.

Jindriška (35 let)

Deset let jsem bojovala s tchyní. Sice jsme se na sebe usmívaly, ale každým slovem mě zraňovala. Dokázala to dělat tak elegantně, že jsem na to vlastně neuměla nic kloudného říct. Navíc dokázala klidně lhát do očí - svému synovi i mně.

Ze začátku jsem se tím hodně trápila. Dokonce jsem vyhledala i pomoc u psychologa. Ten mě sice pozorně vždy vyposlechl, vše odkýval, ale jak se dalo čekat, nic za mě nevyřešil.

  • Nejvíc mi asi vadilo to lhaní. Byla jsem vychována v duchu, že „kdo lže, ten krade“...

A teď byla lež a manipulace na denním pořádku. Před každou návštěvou jsem měla střevní problémy, jak jsem byla vystresovaná, ale pořád jsem se snažila být vzornou manželkou, která sdílí se svým mužem dobré i zlé (pokus o vtip).

  • A pak jsem si řekla, že už nemám zájem dělat radost lidem, kterým na mě nezáleží, milovat lidi, kteří mě nemilují...

... a že manžel po mně nemůže chtít, abych trávila svůj čas ve společnosti jeho matky, která na mě evidentně vidí jen to špatné.

Nejdřív bylo doma trochu dusno, pobrečela jsem si při každém odjezdu zbytku rodiny a měla samozřejmě výčitky, ale pak se dostavil klid. Všichni si zvykli a já to považuji za své velké vítězství.

Přečtěte si také:

Reklama