Vztahy

Také si často děláte zbytečné starosti? 2. díl

V dělání si starostí jsme dobří. Minule jsme si řekli, jak bychom se tomu teoreticky mohli bránit. A dnes se podíváme na ty naše konkrétní starosti pod lupou. Sdílená starost je totiž poloviční starost. Tak snad se vám uleví.

Takže co nám – čtenářkách Žena-in.cz - dělá nejvíce starosti?

Z komentářů pod článkem a zpráv, které jste nám zaslaly, vyplývá, že starosti se nepříjemně množí s přibývajícími roky. O tom není pochyb. Krásná lehkovážnost mládí nás opouští a tváří tvář realitě a prožitým zkušenostem se na mnohé věci díváme jinak. Na druhou stranu – zdá se – někdo má ten dar věci, kterými by se naopak dřív zabýval,  naopak zdravě pouštět.

žena

Starosti si děláme hlavně o děti a vnoučata. To je pochopitelné. Někdo zastává názor, je lepší být skrz „starosti“ připraven, jiní zase zkoušejí si možné nepříjemnosti nepřipouštět, protože – a je to logické –  ty největší jobovky stejně přijdou jako blesk z čistého nebe.

Asi nejhorší je, když nás zbytečné starosti obírají o zdravý spánek. Pod tajemnou rouškou tmy dostává naše fantazie zelenou a unavená hlava dokáže plodit neskutečné scénáře, které spaní rozhodně nepomohou. Zíráme pak do stropu a rozmrzele počítáme minuty, které nás dělá od ranního svítání.

Alena (38 let)

Už několik let si dělám starosti, že přijdu o práci. Šéfová mi dává jasně pociťovat, že jsem tam trpěná, že stačí maličkost a poletím. Po návratu z mateřské, kdy občas potřebuji zajít k doktorovi, mě má vyloženě v hrsti. Když ji vidím, úplně se mi stáhne žaludek. Vím, že bych v našem malém městě novou práci těžko hledala.

A ona má naneštěstí takový nepříjemný výraz v tváři prakticky pořád. Vůbec tedy netuším, co si opravdu myslí. Nepochválí, ani nic nevytkne. Prostě se jen dívá… Kolikrát přijdu domů, a není se mnou řeč, protože mám pocit, že je na mě naštvaná a bude to mít důsledky.

  • Chci se od toho odpoutat, ale nedaří se. Fantazie pracuje a kolikrát se už vidím, jak si balím věci do krabice…

Marta (43 let)

Starosti si dělám zejména, když jde o zdraví rodiny. Pracuji jako zdravotní sestra a už jsem toho za svůj život viděla dost. Proto, kdykoliv jde někdo z rodiny na pouhý odběr krve nebo rutinní kontrolu, vyšiluji a nespím. A nedej bože, aby následovalo ještě nějaké doplňující vyšetření na specializovaném pracovišti.

To mi vyskakují v hlavě ty nejhorší diagnózy, o kterých jsem kdy slyšela, a jsem schopna na dané pracoviště i volat a loudit výsledky dřív, než je dotyčný dostane. Ono je asi opravdu někdy lepší nevědět, co se vše může stát. Říkám tomu sladká nevědomost….

  • A moje rada? Nikdy si negooglujte jakékoliv příznaky nemoci. Důvěřujte lékaři a nechte si dělat všechna doporučená vyšetření.

Markéta (35 let)

Já si dělám starosti každý všední den. Bohužel nemáme v okolí žádné babičky, které by nám pomohly s dětmi, a tak moji dva školáčkové téměř denně chodí poměrně velkou vzdálenost ze školy domů, protože s manželem pracujeme v jiném městě.

Dokud nezapípají jejich esemesky, že jsou v pořádku doma, nemám klid. A i když vím, že jsem v jejich očích trapná matka, kolikrát jim volám a sonduji, co se děje, když je nějaké to zpoždění, které kolikrát způsobí jen to, že se někde zapovídají s kamarády.

  • V duchu se omlouvám svému zaměstnavateli, neboť vím, že ten čas kolem jejich příchodu je značně neproduktivní, ale snažím se mu to vracet svou pílí a loajálností.

Jak je vidět, strach nás bude provázet zřejmě čím dál častěji. Pokud jej držíme v určitých mezích, může být i prospěšný. V opačném případě je třeba se mu postavit. A to je kolikrát boj na celý život… Nemám pravdu?

Přečtěte si také:

   
10.02.2016 - Láska a vztahy - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [9] peetrax [*]

    SNÍŽEK — #8 Sml67 Sml67

    superkarma: 0 10.02.2016, 21:24:18
  2. avatar
    [8] SNÍŽEK [*]

    s přibývajícím věkem je každá žena úzkostlivější a citlivější,uvědomuje si co se všechno může stát.Umírají známí,přibývají zdravotní potíže,ubývají hormony,jde to pomalu z kopce.Ale holky,my se nedáme,zvládneme to!

    1. na komentář reaguje peetrax — #9
    superkarma: 2 10.02.2016, 16:09:54
  3. [7] Rikina [*]

    To jsem nikdy nechápala, když moje máti pobíhala od okna ke dveřím a zpátky, dokud všichni nebyli bezpečně doma pod dohledem. Mnohokrát jsme jí říkali, že tím nic nezlepší, že kdyby se něco stalo, tak se to dřív či později stejně dozví a že je zbytečné se pořád takhle plašit. Nedala si říct. Sml80 Dodnes se stane, že mi občas vyplašeně volá, protože se jí zdál nějaký divný sen a to určitě musí znamenat, že se "něco" stalo. Jenže tímto přístupem si vykoledovala jenom to, že jí prostě většinu záležitostí neřekneme. Dozví se jen to, co nezbytně vědět musí, a tudíž si může dělat starosti jen o to. O dalším milionu aktivit a činností buď neví vůbec, nebo se to doví až dodatečně. Až už je plašení se zbytečné - ovšem ona se často děsí i dodatečně, ó hrůzo, co se mohlo stát! Sml80 No, co už, někdo je asi takovej. Ale jak říkám, naprosto to nechápu, a bohužel to člověka nutí, aby si nechával plno věcí pro sebe.

    superkarma: 0 10.02.2016, 14:06:32
  4. [6] bobani [*]

    ano

    superkarma: 0 10.02.2016, 13:40:13
  5. avatar
    [5] Janki [*]

    Pentlička — #4 Taky se bojím stárnututí. Loni mi rychle za sebou umřeli oba rodiče na zákeřnou nemoc, bylo jim něco málo přes 60. Najednou mám pocit, že teď jsem na řadě já, děti jsou dospělé, mě jde na 50, a i když prý vypadám o 10 míň, přepadají mě divný pocity... A o strachu o děti ani nemluvím, snažím se na nic negativního nemyslet, nechci nic přivolat, ale když vidím, co se dnes děje... Minule jsem udělala mladšímu synovy skoro hysterickou scénu, že chtěl jet někam večer s kamarádem, co si právě udělal řidičák... No když pořád vidím, v televizi ty bouračky..., už jsem si zakázala se na to dívat.

    superkarma: 0 10.02.2016, 12:46:06
  6. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Nejvíc starostí si dělám v práci s pracovními úkoly. Strašně závidím všem, kteří mají svou práci v malíčku, případně dělají furt to samé. Já musím být "kreativní" a pro mě je to šílené. Nemůžu se dočkat důchodu, až tyhle starosti mít nebudu. A jinak se samozřejmě bojím o svoje děti, zvlášť, když jezdí autem a taky se docela bojím svého vlastního stáří, že nebudu soběstačná, že budu někomu na obtíž. Snažím se to potlačovat, ale moc mi to nejde.

    1. na komentář reaguje Janki — #5
    superkarma: 0 10.02.2016, 12:04:55
  7. [3] Darmovzalova [*]

    Boros — #2úchylka to není ,taky jsem si myslela ,že to začínám přehánět ,ale známá mě ujistila že je ještě horší a že je nás takových víc .Asi to tak prostě někteří máme.

    superkarma: 0 10.02.2016, 10:54:18
  8. [2] Boros [*]

    naprosto iracionální starosti jsme si dělala i jako mladá, svobodná, bezdětná, atd. S dětmi a přibývajícími léty je to čím dál horší, už jsem i uvažovala, že je to ěnjaká úchylka. Co s tím?

    1. na komentář reaguje Darmovzalova — #3
    superkarma: 0 10.02.2016, 10:18:33
  9. [1] Ferdicek [*]

    Bohužel to tak funguje.

    superkarma: 0 10.02.2016, 10:13:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme