Být učitelkou, tak některé děti budou chodit domů nikoli s poznámkami, ale rovnou s boulemi, což znamená, že bych se za učitelským stolem ohřála nejdéle do první žaloby. Výkvět každé třídy s sebou dokáže hravě strhnout některé slabší jedince, kteří potřebují k rozvinutí svých rošťáckých povah jen drobné postrčení.

Nikdo z nás ale nebyl svatý a pokud ano, byl nudný. Zasloužilí kantoři by mohli vyprávět. Každý si vzpomene na nějaké ty kousky, kterými vyzdobil fádní a monotematický obsah své žákovské knížky.

 

To bylo něco jiného

Takové  historky, likvidující zdravý rozum učitelů, se pak dobře dávají k lepšímu při sezení s přáteli a jsou vskutku vděčným tématem. Jen ovšem do chvíle, než nám samy naše ratolesti dají k podpisu podobný bonbónek, kterým jsme včera tak pobavili přátele. To se najednou tatínek durdí, že tohle si ON nemohl nikdy dovolit, maminka pátrá, po kterém předkovi se to synek zvrhl a babička, držíce se za chopeň, vzpomíná na účinnost tělesných trestů.

Zapomínáme?

Když starší dcera přinesla v žákovské knížce podrobný popis toho, kterak v hodině pozemků zalévala macešky před školou horkou vodou, vzpomněla jsem si, jak jsme do té samé hlíny s pomocí ochotných spolupachatelů zahrabali v deváté třídě třídní knihu. Týden jsme totiž nechodili do školy a jediný možný způsob, jak se zbavit následků, bylo odstranit jakýkoli záznam o této skutečnosti.
Možná je tam pořád zahrabaná. Tedy pokud při sadbě nových macešek nebyla objevena.  Nezapomněla jsem a poznámku svého potomka jsem raději mlčky podepsala s obvyklým dodatkem „ Byla potrestána“.


Šprti
Tak jako v každé třídě nesmí chybět prvotřídní hlava všech lumpáren, tak má každá svého šprta, který se tak dobrovolně většinou pasuje do role třídního „oskara“ (fackovací panák).
Kdo ví, co z takových, kteří okem majora Zifčáka sledují každý pohyb a za tepla jdou hlásit, co se chystá, nakonec vyroste. Možná lídři některých staronových politických stran. :-)

Vzpomínám na „oskarovou“ žačku jménem Martínková. Ve chvíli, kdy celá třída pod vedením třídního kápa Smoly prchala oknem před hodinou dílen, prohlásila, že ona se na výrobu papundeklového stojánku na ubrousky a řezání polystyrenu moc těší, a že tedy jako jediná hodlá vyčkat příchodu učitele Mouchy.
Šla oknem, i s taškou a svačinou. Za ní pytel s mlékem.
Potvora ale oběhla školu a všechny práskla. Za to byla námi odměněna čerstvým psím lejnem, pečlivě umístěným v tašce s učením.

 

Nejbodovanější se nezapomínají

Podobných historek má mnoho z nás, když budeme upřímní, plný kornout.
Není nad to před zahájením nového školního roku omotat školu toaletním papírem, či na nástěnku u příležitosti nadcházejícího MČSSP (měsíc československo-sovětského přátelství) připevnit místo hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy" obměnu, „Se Sovětským svazem na věčnost“.
Tento vtipný, mimořádně zdařilý model je bonusově bodován dvojkou z chování a výchovnou komisí.

 

Byli jste šprty a nutně i „oskary“ třídy, nebo ve vaší ŽK převažovala červená barva? Vzpomenete si na své nejbodovanější kousky? Po kom je tedy ten váš potomek?

Reklama