Dobré odpoledne redakci a všem čtenářkám,

chtěla bych napsat o našem seznámení vzdálených příbuzných, kteří se narodili v Kanadě. Je tomu už více než devět let, kdy nám volala maminka mého muže, že k nám přijedou vzdálení příbuzní Čecho-Kanaďané. Termín návštěvy byl určen a my jsme se celá rodina sešla u manželových rodičů a očekávali jsme vzácnou návštěvu. "Jakpak se s nimi asi domluvíme? "Uvažovala manželova maminka. Já jsem ji odpověděla: "Babi, když jsou to Čecho-Kanaďané, tak snad česky."

Návštěva dorazila v odpoledních hodinách. Byly to dvě sestry Betty a Pat. Nechali si v česku udělat svůj rodokmen a u této příležitosti zde měli asi čtrnáctidenní pobyt a putovaly po krásách naší vlasti i s ostatními účastníky zájezdu. Krom toho navštívily rodiště svého otce, který v době návštěvy již nežil. Kdepak aby uměly česky, ani slovíčko! Naštěstí měly sebou překladatelku. A tak jsme se dozvěděli příběh, který nám vyprávěly.

Jejich tatínek odešel ve třicátých letech, v době krize, za velkou louži se svoji sestrou. Jeho fotografii měli rodiče mého manžela doma, ale nikdy by je nenapadlo, že se setkáme s jeho dětmi. Oženil se s Irkou, jejich maminkou. Protože s nimi žila jeho sestra a mluvili mezi sebou česky, jeho irská manželka si myslela, že ji ve svých rozhovorech pomlouvají. A tak nedovolila, aby se děti učily česky. A tím bylo vysvětleno, proč česky neumí.

Od této návštěvy jsem si začala dopisovat s Betty. Dokonce nám začal psát i jejich bratr Bob. Já jsem jim psala česky, oni si to nechávali překládat od Čechů, kteří tam žijí. A mně anglické dopisy překládala žena mého syna. Přes Googl mi už chodí dopisy přeložené do češtiny, což je výborné. A tak naše rodina navázala přátelství, které trvá již skoro deset let.

A v pondělí 7.6. nás přijede navštívit bratr Betty a Pat se svoji manželkou Josií. Možná přijede i jejich syn Dan, pokud dostane volno v zaměstnání, aby navázal přátelství s našimi dětmi. Jsou nyní ve Vídni u svých přátel a zjistili, že z Vídně se do našeho města dostanou přímým vlakem asi za 3,5 hod. a tak se s nimi chtěji setkat. Přesto, že si zasíláme dopisy přes e-mail a fotografie už našich vnoučátek, tak se setkáme poprvé. Je to napínavé, moc se na návštěvu celá rodina těší a samozřejmě jsou to trochu starosti, jak je nejlépe přivítat. A tak to bude opět zajímavé osobní setkání. Kdo by tušil, že když si můj manžel ještě v dětství prohlížel fotografii svých příbuzných o kterých věděl jen to, že odjeli za velkou louži hledat štěstí, že se někdy setká s jeho rodinou. Je to stejně zvláštní osud, že se jim podařilo naši rodinu najít.

Snad i naši synové se svými rodinami budou nadále udržovat vztahy s rodinou, která je tak vzdálená ale srdcem tak blízko. Pálivka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Vědět tak o nich za komunismu, co? Simona

Jaké historky se pojí k vašim zvláštním seznámením? Pište je ještě hodinku na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama