Bulvár

Tak trochu divná láska

Minulý díl ZDE.

„Kláro!“
Výkřik mě vytrhl z mátožného stavění nohy před nohu. Na nevelkém pahorku na konci Hřbitova poblikávalo světlo lampy.
„Filipe? Žíťo?“ protáhla jsem krok. Představa, že zase uvidím lidské tváře, mi dodala energii. Vtom se proti mně vyřítila jakási chlupatá koule.
„Rufusi,“ odstrčila jsem psa, který se mi pokoušel vyskočit až na hlavu, „přestaň!“
Jenže to už mě Filip sevřel v té své ohromné náruči a zvedl mě do vzduchu.
„Co se stalo?“ zajímal se.
Otřásla jsem se. Najednou jsem nevěděla, co mu mám říct. Jak bude reagovat, až se dozví...? Co jsem znala chlapy, všichni byli strašně žárliví. Takže radši o některých věcech pomlčet.

„Potkala jsem Golema,“ nadhodila jsem opatrně, když jsem zase stála oběma nohama na zemi.
„A řekl ti, kdo tě chce zabít?“ nenechal se překvapit Filip.
„Sofie.“
Žíťa pobaveně hvízdl. „Že by žárlila?“
„Ale už nemusí,“ rozhodla jsem se prozradit ještě kousek. „Golem říkal, že už nebudu mít nikdy děti a že se to Sofie dozví.“

V tu chvíli se Žíťa nehorázně rozchechtal. „Rufusi, ty bastarde, tys to věděl, že jo?“ poplácal psa po střapatém boku, když trochu popadl dech.
„Co je tady tak směšného?“ zajímal se Filip.
„Máš ještě pořád ten přívěsek?“ nevšímal si ho Žíťa.
„Myslíš tenhle?“ zašátrala jsem v kapse a vytáhle černé obsidiánové pírko, které jsem dostala od Starce.
„Víš, co to je?“ obrátil se Žíťa na Filipa.
„Arielovo pero, pokud vím. Kde jste ho získali? Zadarmo je nerozdává.“
„Dal nám ho Stařec,“ pokrčil Žíťa rameny. „Protože to tenhle šereda chtěl,“ otočil se k Rufusovi a zelenkavé oči se mu podezřívavě zúžily.
Pes se přikrčil a zavrčel.

„Můžete mi někdo vysvětlit, co je na tom peru tak zvláštního?“
„Ať už ti Golem udělal cokoliv, nefungovalo to. Tak to pero působí – chrání před starou magií,“ odpověděl Filip. I on už ale upřeně pozoroval Rufuse.
„Kdys ho poprvé potkala?“ kývl Žíťa směrem k psovi. „Ještě v Praze, že jo?“
„Před tou nehodou,“ vzpomněla jsem si matně na události minulých dní. Připadalo mi to už strašně dávno. Jako by normální život, který jsem kdysi žila, zmizel v propadlišti času.
„To on tě sem provedl,“ usmál se křivě kluk. A pak najednou prudce mávnul rukou.

Pes se pokusil uskočit, ale stříbrný prášek mu ulpěl na srsti. Zvíře zakňučelo a zazmítalo se. A pak začalo bobtnat. Chvíli se vlnilo a kroutilo, nafukovalo se a zase splaskávalo, připomínalo obrovskou chlupatou kouli... A pak se najednou podoba ustálila. Stál před námi mohutný lev se dvěma ocasy.

„To jsem mohl tušit,“ prskl Žíťa. „Myslíš si, že její syn osvobodí tvého pána?“
Lev potřásl hřívou a zívl. Nevypadal, že by se zlobil.
„Jeho pána?“ začínala jsem ztrácet přehled.
„Bruncvíka. Současný vládce Prahy ho zaklel do sochy. A pamatuješ na to proroctví, ne? Na to o Antonově synovi? Tak ten by ho mohl osvobodit.“
„Ale já neplánuju mít s Antonem syna!“ ohradila jsem se.
„Taky že ne,“ ozval se hluboký, dunivý hlas. Lev se široce, pobaveně usmíval. Ten výraz vypadal na jeho tlamě ještě nepatřičněji, než na Rufusově. „Budeš mít dceru. S Filipem. A ona porodí to dítě...“

„Dceru?“ ušklíbl se Filip. „Tak to abysme na tom začali pracovat,“ objal mě kolem ramen. A ani stíny hřbitova najednou nepůsobily tak černě.

Konec.

   
30.08.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [12] mirienka [*]

    marketa.brenikova: taky jsem to četla téměř vcelku, ale ten konec to docela zkazil. Do předposledního dílu to bylo svým způsobem zajímavé a napínavé, ale konec....

    superkarma: 0 30.08.2007, 14:39:06
  2. avatar
    [11] Meander [*]

    marketa.brenikova: Až do minulého dílu to docela šlo. Ale ten konec je natolik velký trapas, že lituji, ale dávám dvě hvězdičky z deseti.

    superkarma: 0 30.08.2007, 11:16:27
  3. avatar
    [10] marketa.brenikova [*]

    já jsem si musela přečíst všechny ty díly v kuse - on se v tom pak člověk ztrácí, když to čte jen dvakrát v týdnu (a někdo třeba i nějaký díl vypustí...) A líbilo se mi to.

    superkarma: 0 30.08.2007, 11:15:06
  4. avatar
    [9] Meander [*]

    gerda: Já bych napsala, že je to ptákovina bez hlavy, paty, těla, údů, významu a ponaučení, ale já se zařekla, že to nebudu číst. Jak to tedy mohu komentovat, aniž bych se podřekla?

    superkarma: 0 30.08.2007, 11:01:17
  5. avatar
    [8] gerda [*]

    skoro hodina pryč a nikdo? Tak asi nejsem sama, kdo je z toho jelen

    superkarma: 0 30.08.2007, 10:57:25
  6. avatar
    [7] gerda [*]

    Ať se přihlásí, kdo tomu rozumí!!

    superkarma: 0 30.08.2007, 10:13:15
  7. avatar
    [6] Modré z nebe [*]

    Konec zvonec ... no, nevim nevim

    superkarma: 0 30.08.2007, 09:32:12
  8. avatar
    [5] Eliza [*]

    Mě se to libilo, krásně strašidelné a dostačně mystické škoda že je konec, ale někdy je lepší v nejlepším přestat.

    superkarma: 0 30.08.2007, 09:00:40
  9. avatar
    [4] batka [*]

    no teda ten konec je takový zmatený, spousta věcí je tam nevysvětlených a už to vůůůbec nebylo napínavé

    superkarma: 0 30.08.2007, 08:59:38
  10. avatar
    [3] mirienka [*]

    Přečetla jsem to celé, ale stejně nevím, co tím chtěl básník říct...?

    superkarma: 0 30.08.2007, 08:26:12
  11. avatar
    [2] gerda [*]

    Ha! Zlý vítr z hor...

    superkarma: 0 30.08.2007, 07:00:54
  12. avatar
    [1] Evikus [*]

    Mám z toho takové rozporuplné pocity

    superkarma: 0 30.08.2007, 06:36:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme