Bulvár

Tak takovou pohodu bych nechtěla

Vážené  Ženy-in z města i vesnice,

moji rodiče i prarodiče se na vesnici narodili. Rodiče i jedni prarodiče v ní strávili pouze dětství, tátovi rodiče celý svůj život. Ráda jsem za nimi jako dítě na vesnici chodila o pouti i všedních dnech. Při jakékoliv vzpomínce se mi táhne vůně všeho domácího zvířectva, které volně pobíhalo po dvoře, kolem mého nosu dodnes.
Chaloupka s rodinnou historií sahající do počátků devatenáctého století a za ní velký sad s lánem jahod, které byly dědovou pýchou. Lidé k sobě měli blíž, a při vší dřině si našli chvilku přijít jeden druhému pomoci. Přes krásné vzpomínky jsem od útlého dětství toužila coby dítě z malého města žít ve velkoměstě, nejlépe v Praze, kde žila moje teta, mojí maminky sestra.
Od mládí jsem měla možnost sledovat životy lidí těchto dvou protipólů, vesnice a města. K tetě jsem jezdila rovněž na prázdniny a Praha si mě prostě získala.
Lidé si mě tady nevšímali, jeden k druhému měl jaksi daleko, což se mi sice nelíbilo, ale těch možností a příležitostí bylo nad všechna váhání, která mě jinak odrazovala.
Hned po ukončení školy v rodném městě jsem odešla pracovat do Prahy a posléze zakotvila v nedalekém městě, kde jsem se vdala a žiji dodnes. Když jsem začala dávat dceru na flétnu, seznámila jsem se s jednou maminkou, která též vždy čekala na svoje dítě. Přestože byla pražačka, odešla na vesnici, postavili si s manželem dům, měli pochopitelně mnoho splátek, dvě malé děti, jedno auto a spoustu honiček. Autobus jim tam jezdil jeden ráno, druhý odpoledne.
Ráno musela ve čtyři hodiny vstát, odvézt manžela autem do služby do města, přijet domů, potom čtyřletého syna odvést do 5 kilometrů vzdálené vesnice do školky, vrátit se zpět a se školou povinnou dcerou jet do nejbližšího města do školy. Potom dojela domů, kde pracovala. Umíte si představit kolotoč nákupů a "sbírání" nejbližších odpoledne a navečer?
Časově to zabralo další pracovní náplň a zadělávala si na brzkou cestu do nejbližší psychiatrické léčebny. Uštvaná byla hodně.
Tak takovou pohodu na vesnici bych si opravdu nepředstavovala.
To raději v paneláku a čas bych s rodinou trávila mnohem příjemnějším způsobem. Mimochodem můj manžel je také z vesnice, a proti vesnickým opravdu nic nemám. Jenom ten život tam zůstal do dnešní doby skutečně těžší a tvrdší. Ve městě mají lidé k sobě daleko, ale mám pocit, že i když bydlím ve stísněném paneláku, jsem v něm volnější, protože všechny možnosti mám na dosah a nemusím přemýšlet, co právě já či někdo z mých blízkých může.

Hezký den přeje všem
Maca.M.


Milá Maco.M,
i to se stává. Někteří lidé vůbec nedomyslí, že každodenním dojížděním za prací a do školy si nestačí té venkovské idyly, kvůli které si postavili domek za městem, vůbec užít. To musí být (s prominutím) na palici.

   
18.10.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [17] fructia [*]

    Nechci bydlet na vesnici, jedině ve vesnici, která je blízko u většího města

    superkarma: 0 19.10.2006, 07:37:44
  2. avatar
    [16] Suzanne [*]

    Po třiceti letech jsem se dostala z vesnice do Prahy. Už nechci zpět

    superkarma: 0 18.10.2006, 23:18:53
  3. avatar
    [15] Dášule [*]

    habroslava: To je asi ten dvojí pohled. Jsem ráda, že bydlím v paneláku. Velký úklid mám jednou za 4 měsíce, sníh na nás vychází jen týden. Ale opakuji, co jsem už napsala jinde. Je dobře, když člověk může bydlet tam, kde chce.

    superkarma: 0 18.10.2006, 17:12:07
  4. avatar
    [14] Juana [*]

    My jsme utekli před 10 let z Prahy, z malého družstevního bytu, do vesnice poblíž Prahy - ne do novostavby, ale do staršího, přestavovaného domku. Máme mnohem víc prostoru než v těch 54m2, ve kterých si nedokážu představit, že bychom ve 4 lidech žili. Mít vlastní dům na vesnici je hodně práce, ale stojí to za to. Užíváme si zahradu, často grilujeme, koupeme se v bazénku, děti vypustím na zahradu a nikam mi neutečou. Autobus jezdí ve špičce až 3x za hodinu, je pravda, že máme 2 starší auta, ale ty bychom měli i v Praze. Za kulturou jsme stejně od té doby, co máme děti, skoro nebyli, takže je to jedno. Internet doma taky funguje, tak nám nic nechybí.

    superkarma: 0 18.10.2006, 15:24:28
  5. avatar
    [13] bonda [*]

    Můj bývalý zdědil barák na větší vesnici a já jsem se tam s ním pokoušela jeden rok žít. Když vynechám problémy s tchýní, tak si pamatuji hlavně to, že tam byly všechny nevýhody vesnice - za prací všichni jezdili do měst, chyběli odborní lékaři, jen jeden obchod Jednoty s krátkou otevírací dobou, žádná kultura kromě "hodů". Výhody vesnice tam ale už taky nebyly, protože například rohový dům, kde jsem bydlela, stál na rušné křižovatce, chodník až k domu, takže lidi vám chodili z autobusu nebo z hospody pod oknama a hlasitě se bavili, vzduch plný zplodin z blízkého průmyslového města, do nejbližšího lesa 5km daleko.Ty řadové domy kolem silnic jsou skoro ve všech vesnicích na hustě obydlené Moravě a o nějakém soukromí se tam vůbec mluvit nedá.

    superkarma: 0 18.10.2006, 14:34:13
  6. avatar
    [12] Janecka [*]

    Úplně na vesnici bych žít nechtěla, žiji v malém městečku a paráda . je pravda,že do práce dojíždím, ale za ta léta jsem si zvykla a nepřijde mi

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:46:15
  7. avatar
    [10] pajda [*]

    Ema K.: na druhou stranu není až takový problém s domluvou. Je fakt, že pro nás byla doprava jedno z nejdůležitějších kritérií při hledání domku. Na druhou stranu se tady běžně lidi domlouvají, kdy kdo kam jede a já taky když vím, že soused jede ráno do práce tak, abych to já stihla, jedu s ním a manžel zase pro změnu vozí jeho syna z tréninku...kamarád bez auta jezdí do práce vždycky s někým autem - bydlí totiž hned u křižovatky.

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:36:54
  8. avatar
    [7] pajda [*]

    Lucie69: pěšky jsem nemohla ani ve městě. Je pravda, že mi vlak jezdí jednou za hodinu nebo za půl hodiny s přestupem, ale zase se dá dojet i v noci, což byl u nás problém - jít pěšky cca 30 minut tmavým houštím kolem dvou veřejných domů a ukrajinské ubytovny byl zážitek jen pro pevné nervy...a noční intervaly dopravy ve městě byly kupodivu horší. I když jsem bydlela "kousek od středu města" (rozuměj asi 5 km), tak v našem směru končila tramvaj o půl desáté a ráno jela až po šesté. Když měl syn mít na sedmou ráno, museli jsme ho tak jako tak vozit autem...

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:30:54
  9. avatar
    [5] Lucie69 [*]

    pajda: a jak často jezdí bus, a můžeš i pěšky?

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:25:18
  10. avatar
    [4] pajda [*]

    Hmmm...ve městě jsem dojížděla 55 minut do středu města k nádraží, teď dojíždím 35 minut tamtéž...opravdu velký rozdíl

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:23:50
  11. avatar
    [3] EvikD [*]

    Anai: Ale pro malé děti je právě život na vesnici mnohem lepší a zdravější než ve městě.Když byly moje děti malé,celé dny trávily na zahradě nebo u lesa s kamarády.Do školy a ze školy je svážel zvláštní školní autobus.

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:05:22
  12. [2] Anai [*]

    Na vesnici tak na důchod, to bych brala, ale když mám malé děti? To je fakt těžké... anebo to chce víc peněz, 2 auta, pak by vozila jen děti a proč ne dohromady? Jako je to v amerických seriálech.

    superkarma: 0 18.10.2006, 12:53:58
  13. avatar
    [1] Kadla [*]

    Nojo, tady obzvlášť platí, že jaký si to uděláš, takový to máš. Ta rodina zjevně spoustu věcí nedomyslela...

    superkarma: 0 18.10.2006, 12:51:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme