Reklama

Mé hubnoucí snažení stále pokračuje. Musím říct, že takhle dlouho jsem to doposud ještě nikdy nevydržela. Razantní úbytek tuků a centimetrů se sice poněkud pozastavil a změny na svém těle již necítím tak rychle a doslova ze dne na den jako před několika týdny, ale vytrvávám.

Hubnutí není záležitost několika málo týdnů, ale spíše několika měsíců či dokonce let.

 

Jídelníček mám již zmáknutý a bez problémů klohním rodině víkendové laskominy včetně Krtkova dortu, aniž bych si uždíbla. Jsem na sebe pyšná. Fakt.

 

Záchvatovité přejídání a mlsná chuť na cokoli a kdykoli je snad v nenávratnu pryč. Zvykla jsem si na malé porce dietního jídla, na dostatek ovoce a zeleniny, celozrnné pečivo a bílé jogurty.

Netrpím jako raněné zvíře při pohledu na knedlíky a smetanové omáčky, nervu si vlasy při pohledu na tabulku čokolády ani nevrhám závistivé pohledy na rodinu, hodující u opulentních obědů a večeří.

Podusím si na vodě svůj plátek krůtího masa, obložím ho zeleninou a je mi blaze.

 

Co se týče pohybu, stále pokračuji ve sportovním venčení naší Barušky, ale dál jsem se nedostala. Přinutit se cvičit třeba doma nebo pravidelně docházet někam do fitcentra mi zatím jaksi nejde. Snad se k tomu dopracuji časem.

 

Minulý týden se mi bez ztráty desítky podařilo překonat i obávaný PMS. Asi tři dny jsem se najednou nějak nepoznávala. Sžíravý hlad, kručení v břiše, neodolatelná chuť na sušenky, tatranky a podobné nepřístojnosti mne chvílemi úplně ochromily. Zvládla jsem to za pomoci gumových medvídků, ale řeknu vám upřímně, když v sobotu PMS definitivně odezněl, oddychla jsem si.

Ty tři dny byly docela krutá zatěžkávací zkouška a za to, že jsem ji překonala, si píši jedno velké plus.

A jak jste na tom vy, které jste se vrhly do hubnoucího procesu se mnou? Jaké jsou nyní vaše pocity? Jde vám to? Cítíte na sobě již nějaké změny? Anebo máte třeba krizi, trápíte se a máte chuť s tím seknout? Napište, vypovídejte se … a hlavně: nevzdávejte to! :o)))