Po 13 letech k nám opět zavítal ruský prezident. Vladimír Putin. Nebudu hovořit o politice v jeho zemi. Aspoň pro dnešek. Bylo překvapivé, že muž největšího státu světa, kde jsou potlačována lidská práva, řekl, že Rusko je morálně odpovědné za invazi sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968. Putin mluvil za dnešní Rusko, právní odpovědnost odmítá, ale morální ne. A ještě překvapivější bylo, že potvrdil, že stojí za názorem bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina, který vstup vojsk označil za agresi.

Vzpomínám na duben roku 1987, kdy do tehdejší ČSSR přijel Michail Gorbačov. Bylo období perestrojky, glasnosti, občas se mluvilo o věcech, které byly do té doby tabu. A lidé čekali. Čekali na to, že se tento mladý, sympatický a inteligentní státník omluví za osmašedesátý. Zklamal. Pochválil vysokou životní úroveň tehdejšího Československa a kladně se vyjádřil k politice po roku 1969 – tedy o Husákově normalizaci. Nedočkali jsme se. Obrátil až v prosinci 1989, kdy ve východní Evropě padl komunismus. Slovo "obrátil" se také nedá použít – jen řekl, že reakce na naše demokratizační snahy byla ze strany SSSR neadekvátní. Hned poté zaznělo ze sovětských nejvyšších míst, že vstup vojsk Varšavské smlouvy byl neopodstatněný. Ale, neomluvili se.

Sovětský svaz padl a v roce 1993 přijel bodrý chlapík se známou slabostí pro vodku. Boris Jelcin. Označil sice srpnovou invazi za agresi, která se však Ruska netýká, je to nový stát. V tom měl pravdu. Ale, přiznejme, mnozí z nás čekali omluvu. Ten, který se objevil po dlouhé době, je „ostrý“ nesmlouvavý muž. Nicméně, neomluvil se.

Smiřme se s faktem, že se nám nikdo z východní garnitury neomluví. Už slyším stížnosti, dejte nám s tím rokem 1968 pokoj, je to dávno, neobtěžujte. Tak jako před nedávnem jedna čtenářka reagovala na můj článek o komunistické diktatuře v 50. letech – má už té Milady Horákové plné zuby, pořád prý se o ní mluví, koho to zajímá. Mne to zajímá! A nejsem sama.

O okupaci Československa v r. 1968 by se mělo mluvit. Dnešní mladí by měli vědět, co se tehdy stalo a kdo za to nese zodpovědnost. Je to historie jejich země a hodně temná a smutná historie. Věřím, že se nikdy nedočkám chvil, kdy bude 68´ opět tabu a ve školních učebnicích o něm padnou 2 věty obhajující sovětskou agresi.

Takže, pánové a bývalí soudruzi z Ruska – trhněte si nohou! M(16)y už se s tím nějak vyrovnáme! Ale my (v to doufám) nezapomínáme!

 
P.S.: Milé čtenářky, milí čtenáři, tento článek vyjadřuje osobní názor autorky, která zjistila, že obdobné komentáře vyšly i v jiných médiích. Ale to se dalo čekat. Těší ji, že není sama, kdo má podobné myšlenky, a prohlašuje, že článek napsala sama, bez cizí pomoci a přičinění.

Reklama