Sny jsou cestou do minulosti, ale i branou k budoucnosti – říkávala moje babička. Co je na tom pravdy, ať zváží každý z vás. Faktem je, že sny dokáží zázraky. Zavedou nás na neuvěřitelná místa, vyvolají vzpomínky dávno minulé, ukáží nám příšery, za které by se nemusel stydět ani sám král hororů…

Sny leccos napoví o našem duševním pochodu. Vědomí je jen špičkou ledovce, více než 95 % patří nevědomí. A právě nevědomí je onen pomyslný „anděl strážný“. Upozorňuje nás na věci, které v běžném životě přehlížíme. Prostřednictvím snů nám otevírá oči. Redukuje vše, co bylo přeceněno, a naopak pozdvihne to, co bylo námi podceněno.

Neexistuje člověk, který by neměl sny. Jsou lidé, kteří si sny nepamatují, jsou lidé, kteří své sny přehlížejí, a jsou lidé, kteří svým snům věří. Naslouchají nočním obrazům, snaží se rozluštit jejich tajemnou řeč, pátrají v knihách po odpovědích. Co znamená ten symbol? Co mi ten sen chtěl naznačit? - ptají se sebe samých.

Vykládáním snů se lidstvo zaobírá odpradávna. Sny obalené tajemstvím přitahují lidstvo stejně jako otázka smrti či nadpřirozena.

Existuje nepřeberné množství různých snářů, výkladů, domněnek… Pravdou však zůstává, že každý sen má zcela osobní charakter. Jedině vy můžete svému snu dát smysl. Snáře jsou jen jakýmsi ukazatelem, značkou, jakým směrem se máte vydat.

Zajímavé je, že pokud budete hledat jeden a ten samý symbol v několika různých snářích, dozvíte se pokaždé něco jiného. Já si například vybrala symbol HAD. Nedávno jsem měla sen, jak sedím sama v malé chatě a všude okolo jsou hadi. Syčí, omotávají se kolem mě a já nemůžu utéct… Zajímalo mě, co mi řeknou snáře. Zde je odpověď:

Snář č. 1: čistě sexuální symbol, nedostatek sexu
Snář č. 2: boj se štěstím
Snář č. 3: ďáblovo znamení, nemoc a bolest
Snář č. 4: problémy se zákonem

Nic není černé, nebo bílé, vše má své další podkapitoly a my se musíme naučit je najít.

Americká odbornice na výklad snů Anna Faradayová říká: „Sny je téměř vždy možno převést na podvědomou detektivní práci našeho srdce. Ta spočívá v drobných dojmech a neznatelných záchvěvech, které během dne normálně přijímáme, avšak pro něž už náš bdělý rozum neměl místo, nebo neupoutaly jeho zájem.“

Moje babička mi vyprávěla sen, který se jí opakoval stále dokola a dokola: „Stojím na nádraží, kolem projíždí vlak. Jediná osoba v něm je moje maminka (v té době již po smrti - pozn.autorky), mává na mě a já jen stojím a koukám, jak ten vlak mizí v dálce…“ Říkávala, že ví, že ji maminka volá k sobě.

Jednoho dne jsem k ní přišla na čaj a babička mi povídá: „Holka, v noci jsem měla zase ten sen … ale už byl jinej. Tentokrát ten vlak zastavil a já do něj nastoupila…“ Týden na to babička zemřela…

Byl to varovný sen? Či jen pouhá náhoda?

Reklama