Když jsem uviděla na vašich (našich) stránkách dnešní téma, šla jsem se smíšenými pocity do ložnice pro jeden hluboce uložený proutěný kufřík. Mám v něm mé vzpomínky na krásná léta zamilovanosti. Vzala jsem do ruky jeden velmi obsáhlý balíček převázaný stuhou a rozvázala jsem ji... Tep srdce se mi začal zrychlovat - jako tenkrát, před 20 lety, kdy jsem řádky četla poprvé... Psala mi je má životní láska, s kterou jsme se později vzali a máme dvě krásné dcery... Listy papíru již dávno zežloutly, ale pocity, které jsem tehdy prožívala, ty zůstaly... Zkusím se s vámi o ně podělit - několik vyznání lásky postupně zasílám...

ANDĚL LÁSKY
Viděl jsem jen já anděla
seslaného z nebe?
Pojď blíž...
Uvidíš...

Z očí sálá touha po štěští
mě (i mu).

Po šálku černé kávy
vyslechnul jsem jeho vyzvání...
...já pochopil moje poslání.

Hanka...
Hanka anděl ten,
to krásné z božských těl.
Já nad krásou její byl udiven...

Po západu slunce dvě nahá těla
vyznávají si lásku - lásku z očí,
rtů a prstů
a paprsky červánků je hladí po tvářích...

Já miloval se s andělem,
s jedním z božských těl...

Já unášen přál si po západu slunce zemřít
a věčně snít, snít, než mi odletí.

Odletí anděl s krásou, něhou, láskou,
pravdou a pravostí života?
Odletí...

Ne. Stůj! Křičím, volám po touze,
po něčem krásném, panensky nepoznaném.
Stůj. Hlupáku.
Vždyť anděl je jen sen.
Krásný sen, který jsem prožil
s andělem lásky.
Zůstal se mnou...

Tobě Haničko, Tvůj Roman


xx-b


Nádherné... Moc děkujeme :) Taková krásná vyznání jistě potěší každou jen trochu romantickou duši... :)

redakce@zena-in.cz

Reklama