Zima skončila. Je čas sundat kozačky a obout… co vlastně? Lodičky? Tenisky? Mokasíny? Baleríny? Ty, které potěší oko, ještě nemusí udělat radost vašim nohám. A nemusí jít jen o špičatky na dvanácticentimetrových podpatcích. Možná vás překvapí, že ani sportovní boty nejsou vhodné na trvalé nošení. V obouvání platí podobné zásady jako ve zdravé výživě: přirozenost a pestrost. Stejně jako jednostranná dieta, i nošení stále stejných bot škodí.

Baleríny působí půvabně, přirozeně a pohodlně, přesto mohou mít na nohy neblahé účinky, říkají ortopedi. Zvláště když jsou opravdu úplně placaté, jak je bohužel často vidět i v obchodech renomovaných značek. Každodenní nošení plochých bot způsobuje napětí ve svalech nohou a v kloubech. Tato nevýhoda se dá do určité míry odstranit použitím vhodné ortopedické vložky.

Lodičky zkrášlují a zeštíhlují nohu, tím víc, čím vyšší je podpatek. Díky vysokému podpatku jsou lýtkové svaly trvale zaťaté, což způsobuje elegantní vzhled - a křečové žíly. Jehlové podpatky, které vás nutí balancovat na bodu o velikosti hrášku, mají na svědomí nesprávné držení těla a potažmo bolesti zad a beder. Rozumně zvýšené kramflíčky (kolem 3 až 4 cm) jsou v pořádku.

Tenisky, adidasky, botasky a jim podobné se svým superdynamickým anatomickým tvarováním mohou jevit jako vzor správných bot. Má to jeden háček – pokud nic jiného na nohy nevezmete, jak je rok dlouhý, vaše chodidla se roztáhnou a ochabnou. Když pak konečně obujete normální botky, většinou trpíte.

Sandály bez patního pásku se hodí spíš na postávání a popocházení, prostě na parádu. Pokud v nich chcete ujít delší vzdálenost, hrozí křeče v prstech, které se instinktivně svírají ve snaze udržet boty na nohou. Výhodou je, že v nich nohy dýchají. Turistické sandály s nastavitelnými pásky a anatomicky tvarovanou stélkou jsou téměř ideálním letním obutím.

„Lidská noha je po srdci nejvíce zatěžovaným tělesným orgánem. Zároveň je však také nejvíce zanedbávanou částí těla,“ říká doktorka Pavla Šťastná, antropoložka, která se zabývá biomechanikou obouvání a vyučuje tento obor na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „Zdraví nohou je věnována jen minimální osvěta. V důsledku toho jsou naše nohy často napěchovány do tvarově i materiálově nevhodných bot, a dokud se samy neozvou bolestí, ani si na ně nevzpomeneme. Lékaři pak tráví hodně času napravováním škod, jimž se dalo předejít výběrem správné obuvi.“

 

Jaké vlastnosti by tedy měla správná bota mít?

Dost místa ve špičce. Od konce nejdelšího prstu k okraji boty by mělo být místo přibližně na šířku vašeho palce. Při chůzi se špička nohy ohýbá a pracuje i při odrazu; v těsných botách vás začnou brnět prsty po pouhých dvaceti minutách. Móda extrémně špičatých bot už je naštěstí skoro pryč. To je dobře, úzké špičky způsobují ortopedické vady jako je vbočený palec nebo kladívkovité prsty.

Pružnost. Bota by se měla ohýbat tam, kde se ohýbá vaše chodidlo, totiž v oblasti prstních kloubů, nikoliv uprostřed. Tvrdá a nepoddajná obuv (např. boty na platformách) zvyšuje únavu a může způsobit kostní výrůstky na nártu – o eleganci chůze nemluvě.

Pevný opatek. Opatek je patní část svršku boty. Jeho správné navržení je hotová věda – musí odpovídat anatomickému tvaru paty (který má pochopitelně každý trochu jiný), nesmí být příliš tvrdý a nepoddajný (vznikají pak puchýře a odřeniny), ani moc volný (bota z nohy sklouzává). Boty bez opatku se na celodenní nošení nehodí.

Přírodní materiál. Kůže nebo-li useň, jak říkají odborníci, dosud nebyla ve svých vlastnostech ničím překonána – a hned tak nebude. Hned za ní se čestně řadí textil. Oba tyto materiály se přizpůsobují individuálnímu tvaru nohy, dýchají a absorbují vlhkost, na rozdíl od sebelépe vypadající koženky a plastu.

 

Reklama