„S kamarádkami jsme trávily dovolenou v jižních Čechách. Jezdily jsme po výletech, které nám byly doporučeny. Mezi nimi byl právě i Branišovský les. Ten navrhla kamarádka, ale už nevěděla, kdo jí o něm říkal. Nemohla si ani vzpomenout, proč jí byl doporučen. Jelikož se nachází poblíž Českých Budějovic, kde jsme byly ubytované, jeden podvečer jsme tam vyrazily. Jeden by si řekl, že naprosto obyčejný les, ale záhy jsme pochopily, že tomu tak není. Ihned na nás padla špatná nálada. Najednou jsme všechny zmlkly, což u nás není typické. Čím déle jsme chodily, tím hůř jsme se cítily. Já jsem dokonce tu a tam měla pocit, jako by nás někdo sledoval. Slyšela jsem i tlumené zvuky. Měla jsem téměř neustále husí kůži po celém těle. Nakonec jsme se rozhodly, že půjdeme pryč. V autě jsme se shodly, že to bylo opravdu divné. Víc jsme to tehdy neřešily.“ To nejzvláštnější ale teprve přišlo. Eva popisuje dále svůj příběh, který změnil její vnímání nadpřirozena.

O Branišovském lese se totiž traduje, že jsou zde k vidění pohybující se entity, temné mlhoviny a nepříjemné zvuky jako výkřiky a sténání. To Eva netušila. O historii lesa se začala zajímat kvůli událostem, které jí nepříjemně ovlivnily život. Kdyby věděla, co bude následovat, nikdy by do toho lesa nevstoupila. „Co jsem si začala dávat věci do souvislosti, vše začalo už při odjezdu z Branišovského lesa. V autě nám z ničeho nic začala přeskakovat rádiová stanice. Dokonce i zvuk si dělal, co chtěl. Nic divného, říkala jsem si tehdy. Teď vím, že tím to nejspíš začalo.“

„Po příjezdu domů se začaly dít vážně divné věci. Snažila jsem se je všechny racionálně vysvětlit. Spadlá květina z parapetu? Vítr! Neustále padající garnýž? Špatně přivrtaná! Praskající žárovky? Vadná elektřina! Pootevřené šuplíky, u kterých jsem si jistá, že jsem je zavírala? Asi se tak nestalo! Zkrátka, nevěřila jsem. Vše jsem přehodnotila tehdy, kdy mě vzbudil ošklivý sen. Zdálo se mi, že mě a mé kamarádky honí po lese mužské torzo a chce nás zabít. Pak už nešlo usnout, takže jsem si zapnula televizi. Koukala jsem z okna a přemýšlela, co se to poslední dobou děje. Necítila jsem se totiž celkově dobře. Byla jsem podrážděná, agresivní a nešťastná. Jak jsem přemýšlela, viděla jsem, jak se začala vlnit záclona. Okna ale byla kvůli bouřce zavřená. Šla jsem si dát sprchu a raději ulehla do obýváku. Ve světle lampičky jsem si všimla, jak se květiny hýbají, jako by po nich někdo rukou přejížděl sem a tam. Bylo to divné. Následovala rána a do okna v obýváku narazilo nějaké zvíře, ale nevím jaké. Vyděsilo mě to. Zavolala jsem kamarádce. Nespala. Prý měla hrozný sen. Jela jsem k ní a vše jsme rozebraly. Měla podobné zkušenosti, i když ne tak děsivé. Raději jsem pak trávila dny u rodičů. Začala jsem také pátrat po příčině a dozvěděla se o tom, co se o Branišovském lese povídá.“ 

Eva si myslela, že si vše jen vsugerovala. Po návratu domů se ovšem stále necítila dobře. Oslovila proto ženu, která se nadpřirozenem zabývá. Dozvěděla se, že ji pronásleduje démonická síla. „Čarodejnice,“ která jí byla doporučena, jí poradila, co dělat, aby měla konečně klid. Ač se to zdálo směšné, zabralo to. Eva se cítí lépe a i její domov je bez negativní energie.

Čtěte také:

Uložit

Reklama