Panenský Týnec - vesnička v okrese Louny, u které by vás při pouhém projíždění nenapadalo, jaké skrývá poklady. My jsme se to dozvěděli, když jsme byli na chatě, od místních starousedlíků. A jedno krásné slunné odpoledne jsme vyrazili na výlet.

Projezdili jsme celou vesnici, z jednoho konce na druhý, aniž bychom tu opěvovanou monumentální stavbu jen zahlédli. Živáčka, kterého bychom se mohli zeptat, nebylo vidět široko daleko, a tak jsme zaparkovali u jakéhosi parku. Přímo naproti byla pošta, kam jsme hodlali vyrazit na výzvědy.

Příjemná paní na nás nechápavě zírala dobrých pět minut, a když pochopila, že si z ní legraci zřejmě neděláme, vypadl z ní jen strohý příkaz: “Čelem vzad.” A opravdu! Přímo naproti nám korunami obrovitých stromů prosvítala střecha kláštera.

U informační tabule jsme se dozvěděli, že klášter byl postaven na počest sv. Anežky České a poprvé byl uveden do provozu v roce 1186. V době husitských válek byl rozbořen a dlouhou dobu tak i zůstal. Teprve až s příchodem pánů z Žerotína byla znovu obnovena jeho zašlá sláva a byly sem přivedeny klarisky.

Hned za zdí kláštera je torzo nikdy nedokončeného velkolepého chrámu. Historie chrámu je opředena mnoha záhadami a on samotný byl vystaven na silné pozitivní zóně s léčivými účinky.

Podle psychotroniků i místní milé povídavé babičky, má prý pozitivní zóna schopnost pomáhat lidem trpícím depresí nebo po úrazech hlavy. Energie vyzařující z tohoto místa prý posiluje obranyschopnost organismu a napomáhá při léčbě po mozkové mrtvici.

Nejlepším způsobem, jak do sebe pozitivní léčivé síly načerpat, je posezení v trávě uprostřed chrámu. Lidé se zvýšenou citlivostí by měli na sobě cítit příval energie.

I my jsme se rozhodli vyzkoušet, jak na tom jsme. Místo, kde by měla být energie cítit nejsilněji, rozhodně nelze minout. Od návštěvníků je vyšlapané a nepřehlédnutelné.

Pohádková babička, která naše počínání sledovala z lavičky stojící opodál, nás upozornila také na místo u levé části chrámu, kde je naopak místo se silnou negativní energií. Prolezli jsme kde co, ale já ani manžel jsme necítili vůbec nic. Zato náš, tehdy dvouletý, drobek celou dobu plakal a chtěl pryč.

Pokud budete mít cestu kolem, nebo si jen tak vyrazíte na výlet, rozhodně toto místo zařaďte do svého itineráře. Přístupné je volně a kdyby se vám tu snad natolik zalíbilo, pak vězte, že si zde můžete uspořádat svatební obřad…

 
Reklama