Přiznám se, že mne vždy oslovovaly velká, pustá prostranství. Staré budovy, kde už nikdo nebydlí. Továrny, které sálaly své teplo a najednou vyhasly. Vždy mne tato atmosféra přitahovala, dávala prostor mé fantazii. Bavilo mne tady fotit zákoutí, aranžované fotky mých kamarádek nebo nějaké rozervané portréty. Dnes se nad tím usmívám a snažím si ty snímky vybavit. Jednu dobu to patřilo do mého světa.

Dnes moc ráda tyto fotky sleduji na sociálních sítích, na webu. Dostanu se tak díky sdílení k různých skvělým snímkům, které se mi moc líbí. Fascinuje mne, že taková místa existují, žijí si svým životem, že některá vypadají, že si jen někdo někam odskočil na nákup, nechal hrnec na plotně a už se nevrátil. Nebo naopak to, jak jsou pustá a i když v nich už skoro nic není, stejně nejde smazat stopa toho, co se s v nich odehrálo.

Pokud to máte stejně jako já, ráda vám dám tip na stránky www.opustenamista.cz, které již delší dobu sleduji.

Autorka fotek, Barbora Faiglová, má nyní v pražské kavárně Portheimka výstavu.

Co o sobě Bára prozradila na svých stránkách?

Mé jméno je Barbora Faiglová a projekt Opuštěná místa jsem založila v roce 2012. Jeho cílem je zničená a chátrající místa dokumentovat. Této aktivitě se po celém světě věnuje mnoho lidí a je známa pod pojmem urban exploration, zkráceně urbex. Příznivci urbexu se nejčastěji do budov dostávají bez povolení, proto je tato záliba ilegální a kvůli špatnému stavu budov i nebezpečná. Z těchto důvodů na stránce neuvádím lokace a ani neposílám tipy na výlet. 


S Bárou chci připravit rozhovor. Můžete ji, stejně jako já sledovat, co zajímavého objevila a jak to zpracovala.

Zde je malá inspirace opuštěných míst, která fotí:


Kolečkové křeslo s grafitti ducha – Bývalá psychiatrická léčebna v Itálii, které se přezdívalo „Místo, odkud již není návratu“. Silné stěny, mříže na oknech a chladné samotky se staly posledním domovem pro více než 6000 duševně nemocných pacientů, kteří byli uvázáni na lůžko a v rámci „léčby“ se na nich prováděly různé pokusy s elektrošoky a jiné drastické procedury. Místo bylo uzavřeno po roce 1970, kdy italská vláda schválila zákon odsuzující hrubé zacházení s duševně chorými lidmi v léčebnách.
Tuto fotku nenajdete na výstavě, ale je použitá jako titulní fotka kalendáře 2018, který je na výstavě k vidění


Skleník – Opuštěný zámek z 18. století v Belgii, součástí je tato zimní zahrada.


Klavír – Palác v Polsku, sloužil jako rodinné letní sídlo. Ke konci 20. století však vyhořel a od té doby chátrá. Vnitřní nádvoří s prosklenou střechou ukrývá zničený klavír.


Interiér – Vila Albert v Belgii, která i přes to, že byla opuštěná hodně let, vypadala stále zachovale. Bohužel před pár roky bylo místo srovnáno se zemí a tak nezbylo nic jiného, než fotky.
 
Pozvánka – Fotka na pozvánce je z jedné místnosti opuštěného hotelu v Německu.
 
Více na www.opustenamista.cz
IG https://www.instagram.com/explore/tags/opustenamista/
 
Sledujte můj blog, ať vám neunikne rozhovor.
Můj blog: www.Klaracestovani.cz 
Instagram: Klara_Blog_Cestovani

Uložit

Reklama