Keltská hradiště, či oppida, chcete-li, působí na citlivější jedince mocnou silou událostí, které se zde odehrály kdysi na počátku naší historie. Obří hrad je jedním z nich a pro mnohé mystiky dokonce jedním z nejsilnějších...

Mohutný a neovladatelný gejzír síly - takto popisují mystici jedno z nejsilnějších magických míst na našem území: Obří hrad. Jde o zbytky pravěkého keltského hradiště, nejvýše položeného oppida u nás - nachází se totiž na šumavském vrchu Valy, ve výšce 980 metrů nad mořem.

Kudy tam...

Pěšky. Žlutá turistická značka je vedena z obce Popelná a měří 0,7 km. Popelnou najdete asi sedm kilometrů jihovýchodně od Kašperských hor na území I. zóny Národního parku Šumava.

obří hrad

Historie místa

Zbytky hradiště byly objeveny v roce 1926. Tato keltská pevnost pochází pravděpodobně z 2.–1. století před naším letopočtem a sloužila nejspíš k ochraně rýžovišť zlata na říčce Losenici, nad jejímž údolím se vrchol Valy vypíná. Další výzkumy, podložené faktem, že se na místě nenacházejí prakticky žádné archeologické nálezy, tvrdí, že mohlo jít o místo posvátné, a k tomuto poznatku dochází i soudobí mystikové, kteří zde cítí až nepříjemný a neovladatelný tok magické síly prýštící ze země.

Areál je tvořen vnitřní akropolí, opevněnou dvojitým pásem kamenných valů a předhradím obehnaným dva metry širokým náspem. Nezajímavý také není svah posetý balvany - kamenné moře. Najdete ho, když se od akropole vydáte na západ.

Co říkají legendy

Velikost kamenných balvanů je vskutku ohromující, proto se vypráví, že si zde postavilo sídlo devět mocných šumavských obrů.

Chudý krejčí
Jednoho dne k nim přišel chudý krejčí s prosbou o pomoc, ježto nemohl uživit svou ženu a deset dětí. Obři ho namísto pomoci svrhli ze srázu a jeden z nich po něm dokonce hodil kámen. Krejčí pád kupodivu přežil. Když se pod srázem probral, zjistil, že obr po něm nehodil kámen, ale obrovský kus zlata, a tak přeci jen k bohatství přišel a nemusel na krejčovské řemeslo do smrti sáhnout.

Obří kost
Jednoho dne se opět vesničané vydali za obry. Bylo po záplavách a most přes Losenici vzala voda. A tak doufali v pomoc obrů, při stavbě mostu nového. Leč hrad zde byl rozvalen a v něm žádná živá duše. Přes to vesničané neodešli s prázdnou - tři metry dlouhá kost, kterou v rozvalinách nalezli, odtáhli dolů k řece a ještě dlouhá léta jim sloužila jako lávka. Ta kost měla ještě jednu zvláštnost, za tmy totiž světélkovala!

Čtěte také...

Reklama