Zapomenutá  zimní  pohádka

Kde bylo, tam bylo, byla jedna pohádková krajina. Šlo se do ní stařičkým dýchavičným autobusem a pak od kapličky pěšky po bílém chodníčku lemovaném tajemnými lesy.

Když už děti nemohly, vždy se našla dobrá víla nebo starostlivý lesní duch, kteří jim do kopce pomohli. Drobotina se nedala přesvědčit, že je to máma nebo táta. Cesta do vytoužené krajiny byla určitě začarovaná. Nohy se poutníkům bořily do bělounké sněhové peřiny a ta tlumeně protestovala prapodivným vrzáním.

K ní se v dvojhlasu přidal i šum mohutných obrů, které tajemná moc proměnila na obyčejné, jinovatkou pokryté stromy. Děti však věděly své. Když se hora najednou ztratila, před pocestnými se otevřelo samo nebe. Všude kolem se rozlévalo bílé ticho jiskřící zářivými hvězdičkami. A že bylo už pozdě, někteří neposedové vyskočili na oblohu  a odtud vesele blikali a poháněli všechny k dřevěným, k sobě přituleným chaloupkám. Bylo však třeba postát.

d

Na okraji hory stál na ptačí nožce maličký domeček a v něm bydlela překrásná paní s malým děťátkem na rukou. Dospělí u ní postáli, někteří poklekli na bílý koberec a děkovali Paní za mnohé........

Ti maličcí zejména  za to, že šťastlivě prošli začarovaným lesem a našli vysněnou krajinu .

A to už je ve dvoře chaloupky vítal chundelatý Alík a ve dveřích starý král a královna, kteří se podezřele podobali na babičku s dědou. V královské síni stál dlouhý, bílým ubrusem přikrytý stůl a na něm prostřena láska, rodinná soudržnost a pohoda.

Večerní „ andělpáně“ a vůně zelňačky volali k nejkrásnější večeři roku. Když nakonec zazněla ta kouzelná slova: Děkujeme ti Pane za ty dary.... děti už neposeděly. Natěšeně objevovaly pod stromečkem drahocenné poklady. Oblečení, hračky, knížky a radost neměla konce.

Ožil i svět za okny. Vůkol se ozýval  cinkot  zvonečků, pod okny pěli koledníci. Meluzína v komíně hrála všem prim a větřík „ varhanil“ na ledových rampouších.

Lidem v pohádkové krajině zářily oči, smálo se srdce a s nadějí čekali na zázrak “ znovuzrození“ lásky....

Zimní pohádku můžeme prožívat i ve všedních dnech a nejenom o Vánocích. Záleží to jen a jen na nás samotných….

lalica

Text nebyl redakčně upraven.


Tak to byla krásná pohádka, skoro se mi dojetím zalilo oko. Asi proto, že jsem něco podobného nikdy nezažila. A Lalico, ten skřítek jsi ty?

Milé čtenářky, moc se těšíme i na vaši zimní pohádku, lépe řečeno fotografii opatřenou příběhem. Adresa:

redakce@zena-in.cz

Reklama