Jako malá jsem mívala oblíbenou hračku. Medvídka, kterého jsem tahala stále s sebou, bez něj jsem neusnula a nechtěla ho dát mamince ani vyprat. Takže byl časem pěkně umolousaný, olysalý, oko mu viselo na nitce, no prostě fuj.
Podobného už bez očí a čumáčku (ty asi z bezpečnostních důvodů ukousal hned) má můj pes. Stále ho za mnou nosí, když si chce hrát. Jeho méďa je též umolousaný, olysalý, páchne, prostě fuj, ale bojím se, že když ho vyperu, ztratí pro něj kouzlo.
Jak tak koukám, teď jsem se do toho trochu zamotala, chtěla jsem psát o oblíbených věcech na nošení, a vy mě teď můžete mít za pěknou šmudlu. Takže zpět.

Možná to mám z dětství, že si najdu nějakou věc, kterou stále tahám, dokud mě neomrzí nebo neztratí barvu či tvar. Nejčastěji to bývá nějaký doplněk. Něco, co mi sluší, je univerzální a dá se to dobře kombinovat.
Jednou jsem si koupila černou látkovou tašku. Byla poslední, ve slevě, prostě na mě, holka, čekala. Tahám ji dodnes. Ta kabela splňuje všechny body oblíbeného kousku: Hodí se téměř ke všemu, hodně se do ní vejde a dá se prát. Ale už na ní zoubek času přece jen trochu zahlodal. Rozbil se jí zip, a ani barva už není, co bývala. Budu se s ní těžko loučit.
Nebo jedny džíny. Tyhle jsem nosila několik let. Měly skvělý střih, takže jsem v nich nevypadala narvaně, ani když jsem přibrala. Jenže moji miláčkové jsou do zvonu, a ty už se nenosí, takže teď mám dilema. Nechat je zúžit s nejistým výsledkem, čekat, až zase přijdou do módy, nebo je vyhodit?
Zkusím první možnost, vyhodit je můžu vždycky.



A jak jsem tak brouzdala po módním světě, vidím, že nejsem sama. Dokonce i slavné a bohaté mají své oblíbené kousky. Nejčastěji to bývá taška, ale také tričko, boty nebo bunda a je jim jedno, že je v tom někdo třikrát vyfotí.


A co vy, milé ženy-in?
Máte nebo měla jste také nějakou oblíbenou věc?
Napíšete nám o ní?
Klidně i článeček a možná dostanete dárek.


Reklama