Reklama

Kultura stolování se země od země liší. Někde jsou obvyklá velmi přísná pravidla, jinde je to velmi volné. Před týdnem jsem se vrátil ze Srí Lanky, a tam se jí pravou rukou.

srilanka

Když přijedu do cizí země, snažím se vždy poznat její skutečný život, ne ten falešný obraz vytvářený v hotelových komplexech.

Dokonce nám zazlívám, že ničíme původní styl života v rozvojových krajích, protože si tam přivážíme s sebou vše, včetně kultury stolování.

Na Srí Lance se na celém ostrově jí rukama, všichni, včetně úředníků s košilí a kravatou. Jen v místech s velkým výskytem turistů jsou k dispozici příbory a dělají takovou zhovadilost, jako pečenou rybu s hranolky.

Ale o tom psát nechci.

Srí Lanka mne velmi zaujala po kulinářské stránce. Shodou okolností zrovna tam žije jedna z nejlepších kamarádek z mládí mé ženy. Takže na nás Alenka čekala hned na letišti a na první dva aklimatizační dny nás převezla k sobě domů. A tam na nás čekalo první srílanské jídlo. Rýže s kari. Připravené její místní kuchařkou.

Jak jsem později zjistil, tak rýže s kari je tam jídlo k snídani, k obědu i k večeři. A dělají všechny možné varianty. S kuřetem, s rybou, s hovězím, vepřovým i mořskými plody.srí lanka

Obrovským překvapením ale pro mne bylo, že oni si sedli s talířem na klíně na židli a začali se v té omáčce a rýži hrabat rukama. Pohled na její šestiletou dceru, kterak umně žmoulá rýži do kuličky, a pak si ji strká do pusy, mně vyrazil na chvíli dech, instinkt středoevropana mne nutil ji napomenout, ale když tak začala jíst i Alena a její muž Alex, začal jsem se tam cítit s příborem v ruce nepatřičně.

A když jsem pak dostal ke snídani String Hoppers s pálivým strouhaným kokosem a žlutou čočkou, odolal jsem nutkání dojít si pro příbor a zkusil jíst ty mazlavé nudle rukama.

A byl to pocit neskutečný, od počáteční opatrnosti, až po euforii z hmatového vjemu, který neznáme.

Na Srí Lance jsem ochutnal spoustu jídel, od lahodného khothu, přes devilled rybu a krevety, po různé verze kari. Zaujala mne datlová omáčka, jejich úprava čočky, fazolí a mnoho dalšího. Civilizační návyk jíst příborem jsem ale nedokázal překonat.

srí lanka

A nikdy jsem si nezvykl na pohled na krásnou místní ženu sedící za stolem, jak si pravou rukou míchá rýži na talíři s dalšími ingrediencemi, a pak si to sousto strká do pusy. I trochu erotiky jsem v tom spatřoval.

A také jsem díky tomu pochopil, proč jim nevadí ráno uvařit oběd i večeři, a pak to jídlo už neohřívat, ale jíst to studené.

Mimochodem, když jsem po návratu přistál ve Frankfurtu na letišti a čekal na spoj do Prahy, první, co jsem zkonzumoval, neboť mi to neskutečně vonělo, byl frankfurtský párek s hořčicí. A jedl jsem ho rukama!


Dnešní téma dne je Já a exotická jídla.

Na vaše příběhy, recepty i úvahy se těším na mailu

redakce@zena-in.cz