Ahojky,
já jsem jezdila na tábory moc ráda. Hlavně v době předpubertální. Strašně jsem "žrala" celotáborové hry, kde se lovili bobříci, stavěly pravěké chýše, pořádaly olympiády... a já běhala, skákala, střílela ze vzduchovky, házela krikeťákem a sbírala medaile a diplomy. V té době jsem jezdila na tábor do Vrbna, bylo to tam super, jezdila jsem každý rok na první a třetí turnus, také díky tomu, že tam babička vypomáhala v kuchyni. Takže se mi vlastně nikdy nestýskalo, babička byla po ruce a hlavně díky pestrému programu jsem na to neměla čas.

Těsně před revolucí jsem byla Vrbnu dvakrát nevěrná a jela jsem do Bělé pod Bezdězem. Také to tam nebylo špatné, jen se nespalo v chatičkách, ale ve stanech. Soutěžení a her bylo také dost. Jen jednu "malou" vadu tábor měl. Bylo zde, teď nevím jak se tomu přesně říkalo, cvičiště nebo tábor ruských vojáků. Takže jsme museli dávat pozor, kam chodíme, občas na nás zpoza stromu bafnul zamaskovaný voják a v noci, někdy i přes den, jsme slyšeli střílení ze samopalů a tanků. (soutěž - 12. a vytryskne)

Po revoluci už to bylo jiné, nacházela jsem se v období pubertálním a sportování a hry mě už nebraly. Přesto jsem jela, ještě se ségrou, na stanový tábor Zátoka. Byla jsem naštvaná, že tam jedu, že musím spát se ségrou ve stanu, přestože jsme se v tu dobu moc v lásce neměly, prostě jsem na všechny kolem házela ksichty. Tábor byl pro teplické děti, které se mezi sebou znaly, jen mi se ségrou jsme byly z Mostu. Ale musím říct, že nakonec to byl nejlepší tábor, na kterém jsem kdy byla, možná i díky tomu, že jsem se tu poprvé zamilovala :-).

Také jsem byla dvakrát na vodáku, to taky bylo super, sjížděli jsme Vltavu a po večerech tajně kouřili a chodili si kupovat pivko nebo víno. Prostě jsme chutnali zakázané ovoce, no puberťáci.

Na svůj poslední tábor jsem jela v sedmnácti, byl na Moravě a byl to ten nejhorší tábor, na kterém jsem kdy byla. Ani si nepamatuju, jak se to tam jmenovalo. Když jsme vystoupili z autobusů, půlka dětí si zapálila. Když to vedoucí viděli, tak asi rezignovali. Kouření nám povolili a celému táboru šlo jenom o to, že se šetřily peníze na cigára, kluci si tajně kupovali lahváče. Když došly peníze, o cigára se žebralo u toho, kdo ještě měl. Každý kouřil tajně za bukem, aby se nemusel dělit a jakmile se v noci někde rozsvítilo cigaretové světýlko, rázem byl kolem hlouček "závisláků". Občas byla diskotéka a jednou turistický pochod. Program prostě žádný.
Takže jak bych to shrnula: tábory jsou super, když na ně jezdíte dobrovolně a je vám mezi 6 a 14 lety. Alespoň tak to vidím já.

Sepy


Děkujeme za zajímavý příspěvek :)

Taky ráda vzpomínám hlavně na tábory nějak "tematické" - s koňmi, vodácké, putovní... Obzvláště na vodu jsem jako dítko jezdila ráda a zřejmě způsobila poněkud traumatický zážitek slečínce, kterou mi přidělili jako "háčka". Ta mladá dáma totiž pořád nemohla pochopit základní vodácké pravidlo, že háček poslouchá kormidelníka - a z toho vyplývající detaily, jako že vyskakuje do vody a přitahuje loď ke břehu, aby mohl kormidelník vystoupit suchou nohou, nebo že myje kormidelníkovi ešus... A tak když mě zase jednou neposlechla, namířila jsem to přídí lodi rovnou do kopřiv. A pak ještě párkrát. Nakonec pochopila a ke konci tábora z nás byly nejlepší kamarádky a osobně jsem ji pasovala z pulce na žábu :).

Máte také nějaké zkušenosti s "vodou"? Myslíte si, že "vodácká pravidla" jsou šikana, nebo k vodě prostě patří? Podělte se s námi o své názory a zážitky!

redakce@zena-in.cz

Reklama