Bulvár

Ta technika...

Miluji techniku, která mi usnadňuje život. Pračku, díky níž nemusím máchat prádlo v potoce, páč ten u nás ani nemáme, takže bych musela šupajdit k blízké Jizeře. Blízké pouze obrazně, protože se nachází od nás 6 kilometrů směrem do kopce. Když si představím sama sebe s košem špinavého prádla na zádech, jak spolu se sousedkou v „prací den" svorně supíme přes pole k Jizeře, bolí mě záda a kotníky už jen z té představy. Miluju rychlovarnou konvici, která vaří opravdu rychle, dokonce tak rychle, že jí občas odpustím i ty šupinky vodního kamene, které se odlupují z jejích stěn a skřípou mezi zubama mně nebo mezi ortodontickými rovnátky mým synům.
Miluju počítač. Hlavně proto, že jsem zažila dobu klasických psacích strojů, kde jediná chyba v obchodním dopise znamenala vzít nový papír, nový průklepák a začít znovu, ačkoliv jsem už byla na předposledním řádku strany. Fuj. Dneska prostě použiju Backspace (v sudé dny) nebo Delete (v liché dny), aby se mi mé dvě milované klávesy mezi sebou nepohádaly, kterou z nich mám radši.
 
Ale včera, včera mi to celé došlo. Začalo to ráno, když mi syn oznámil, že mu není dobře a že bych chtěl zůstat ze školy. Chvíli jsem jej, jako správně nedůvěřivá matka pubertálního výrostka, podezřívala, že se chce ulejt ze zkoušení, ale pak jsem si vzpomněla, že mě v noci budil kašlem, a kývla jsem. Udělala jsem dobře. Když jsem v podvečer dorazila domů z práce, synek spal a sálal víc než všechny naše radiátory dohromady, a že jich máme! Uvařila jsem mu hrnek čaje, vzbudila jej, nacpala do něj paralen a on zase usnul.
 
Kolem sedmé hodiny večerní se vichřice začala zhoršovat. Byla naprostá tma, jen na obzoru byl široký jasně žlutý pás přímo nad zemí. Spolu s hučením větru, jaké jsem v životě nezažila, to dotvářelo přímo děsivou atmosféru. První kolaps techniky nastal, když zhaslo veřejné osvětlení a celá obec se ponořila do ještě větší tmy. Najednou někdo zaťukal na okno, hrozně jsem se lekla. Naštěstí to jen náš venkovní kocour urgoval vpuštění do domu, protože, jak jsem vyčetla z jeho výrazu, v takový nečas by ani psa ven nevyhnal, natož kočku, která je rozhodně druhem nadřazeným.
 
V osm večer dorazil můj přítel. Vítr stále sílil a on říkal, že sotva dojel. Trochu se mi ulevilo, přece jen - chlap v baráku má něco do sebe. V deset hodin přišla větrná smršť, následně kroupy, které nám zasypaly celou terasu, pak se začalo blýskat a v celé vesnici vypli proud.
 
Následky jsem si začala uvědomovat teprve postupně. Mám elektrický sporák a elektrickou varnou konvici, takže jsem nemocnému synovi nemohla ani uvařit čerstvý čaj a další paralen mu dala zapít minerálkou (a připadala si úplně blbá, protože mě to mohlo napadnout a mohla jsem navařit čaj do termosky...). Hodiny ubíhaly, já jsem ležela, poslouchala vytí větru, který lámal větve okolních jasanů a snažil se jimi, naštěstí poměrně neúspěšně, trefit do našich oken. Ležela jsem další půl hodiny, když mi došlo, že se mi rozmrazí mrazák. A to jsem zrovna včera nakoupila kuřecí a vepřové maso, protože o víkendu čekáme návštěvu, a uvařila 8 litrů kuřecí polévky s játrovými knedlíčky, protože babička vždycky říkala, že kuřecí polévka je pro marody nejlepší. Vidina zkaženého masa a hrnce polévky mě naštvala. Kromě toho jsem nevěděla, jak zajistit dřevěnou podlahu kolem lednice, nakonec jsem ji obložila starými ručníky a nechala napospas potopě. Pak mi došlo, že se syn ani přítel ráno neoholí, protože mají holicí strojky na elektriku, a že já si nepřežehlím tu halenku, co jsem si původně chtěla vzít na sebe, a že si ani neuvařím kafe před odchodem do práce, což se v mém případě prakticky rovná sebevraždě a několikanásobné vraždě na silnici, neboť bez ranní kávy nemám šanci dostat se do jakžtakž probuzeného stavu, a budu tudíž pro řidiče na mladoboleslavské silnici přestavovat větší hrozbu než ten nárazový vítr. Kvůli vypnuté elektřině okamžitě přestal fungovat plynový kotel, takže radiátory pomalu ale jistě vychladly. Zaplaťpánbu za poměrně teplou noc. Když jsem konečně asi ve čtyři ráno usínala, blahořečila jsem tomu, že mám vedle sebe svého přítele. Protože jinak bych byla ještě ke všemu odkázána na - kvůli vypnuté elektrice - nefungující vibrátor (všechny baterie v našem domě jsou totiž standardně permanentně vybité).
 
Prostě jsem si uvědomila, že jsme na elektřině a potažmo na technice závislí více, než je zdrávo. Takže jsem se rozhodla zvětšit hromadu dříví, co mám u plotu, dostavět krb, aby bylo čím topit, kdyby přišly zlé časy, a taky si koupím cestovní plynový vařič.
 
Kadla


Děkujeme za nádherný a skvěle napsaný příspěvek...

Taky mi vždycky v těchhle situacích dojde, jak moc jsme na technice závislí. I když já mám většinou po ruce nabité baterie (hlavně „nabitý" notebook :)).

redakce@zena-in.cz

   
19.01.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Cinderela [*]

    Smutné,leč pravdivé.Člověk si teprve v takové chvíli uvědomí,jak jsme na elektřině závislí.

    superkarma: 0 19.01.2007, 21:15:47
  2. avatar
    [3] Kadla [*]

    Beruška1: Spoléhala jsem, že to v mrazáku pár hodin vydrží, ale nebylo jisté, za jak dlouho elektrický proud zase bude... Nejsme zrovna oblast, kam by se prioritně hrnuli technici a opravovali závady...

    superkarma: 0 19.01.2007, 14:07:14
  3. avatar
    [2] Beruška1 [*]

    Taky máme všechno na elektřinu, ale taky mám v rezervě starý dvouplotýnkový plynový vařič, se kterým ještě rodiče jezdili stanovat. Takže když nejde elektrika, je aspoň na čem uvařit vodu na čaj a kafe a případně něco teplého k jídlu. Už jsem ho párkrát použila.
    A k tomu mrazáku, když se nebude otvírat, maso v něm nějakou dobu zmrzlé zůstane.

    superkarma: 0 19.01.2007, 13:58:25
  4. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Kadla:nádhetně napsaný článek,opravdu tak,jak to je,ale umíme si všeho vážit,až,když se něco szane.Vzhledem předpovědi,Ti přeji,aby synovi bylo dobře

    superkarma: 0 19.01.2007, 13:26:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme