Vztahy

Syndrom prázdného hnízda 2

V souvislosti s článkem „Syndrom prázdného hnízda“ mi to nedá, abych na něj nezareagovala a nepřispěla se svou troškou do mlýna. Mám totiž velmi podobnou zkušenost, která poslední rok docela výrazně zatěžuje moje mozkové závity.

Chodím se svým přítelem už skoro 5 let, takže je celkem nasnadě, že uvažujeme o společném soužití poté, co (snad) dokončíme v červnu studium na VŠ. Naše situace, stejně jako situace mnoha našich vrstevníků, není zrovna idylická: šance získat obecní byt v nedohlednu, koupě vlastního bytu taktéž (ačkoli by nějaké peníze i byly, museli bychom si hodně půjčit, ale hypotéku nám asi nikdo nedá, aspoň zatím), na podnájem v ceně kolem 7 000 Kč měsíčně si pravděpodobně nebudeme moci dovolit (a upřímně řečeno se mi ani nechce jen tak bez ničeho nacpat někomu tolik peněz jen tak do hrdla), zatím nemáme ani tu práci.

Můj přítel bydlí ve velkém domě, ve kterém jsou v tuto chvíli 2 velké byty (v přízemí bydlí babička a v prvním patře maminka, přítel a jedna jeho sestra) a je tu možnost (mnohem dostupnější než koupě nového bytu ) postavit na půdě ještě jeden (moc krásný a velký). Bohužel ale dům není jen partnerův, má ho dohromady s dvěma sestrami a maminkou, přibližně na čtvrtiny. A to je kámen úrazu.

Loni jsme přišli s návrhem, že on a já dáme to, co máme (respektive co jsou ochotni dát moji rodiče), dohromady, a postavíme si to podkroví. Všichni byli v zásadě pro (ze strany nejstarší sestry zazněla nějaká ta “ale“). Ovšem jak se dalo tušit, zádrhel nastal, jakmile se začalo hovořit o majetkovém vypořádání, a vyvážená a spravedlivá dohoda byla náhle taktéž v nedohlednu, protože zájmy, jak se ukázalo, máme poněkud protichůdné a nedokážeme se shodnout na tom, co je to spravedlivé řešení.

Upřímně řečeno, nám se zdály veškeré návrhy jako výdrb nás dvou a snaha obohatit se na něčem, o co se nijak nezasloužili, ostatním to asi přišlo podobně, navíc v podtextu toho všeho bylo i to, že by nám to nakonec ani nemuselo být dovoleno.

To, co se pak strhlo, jak to všechno narušilo vzájemné vztahy, zejména mezi mnou s nejstarší sestrou (nazvěme ji pracovně třeba Andulka), to bylo něco takového, co jsem si nepředstavovala ani v těch nejhorších snech. Ačkoli jsem se snažila situaci nějak zachránit, výsledek byl přesně opačný, než jsem zamýšlela. Raději to ani nebudu popisovat, na vině byli asi všichni, včetně mě, ovšem nemohu se ubránit pocitu, že černou ovcí je v tomto případě právě Andulka. Ačkoli už přes tři roky žije v zahraničí, kam se i provdala, a nemyslím, že by tam nějak strádala (rozhodně má kde bydlet), domov chce mít pořád tady a samozřejmě by si to všechno představovala tak, že se to tu „zakonzervuje“ v té podobě, jak si to pamatovala z doby svého dětství. Nejenom z hlediska podoby, ale i lidí v domě, čili já a partner druhé sestry jsme tam jaksi rušivý element.

Nadále tu chce mít svůj pokoj se svými věcmi, chce o každé maličkosti rozhodovat, neustále nás poučuje o tom, jak bychom se měli chovat a co bychom měli dělat. Když přijede, nechová se vůbec s jakousi skromností, ale prostě jako ten, komu to tam patří a koho by všichni teď měli poslouchat. Přitom kvůli své prakticky celoroční nepřítomností je dost často pěkně mimo mísu.

Její práva jí nikdo samozřejmě nebere, ale faktické užívání je přeci jen v tuto chvíli o něco důležitější. Chápu i její pocity, že asi nechce, aby se tu s ní přestalo počítat a někdo ji nevyšachoval. Ale stylem, jakým si to vynucuje, vzbuzuje v ostatních jen nevoli vůči své osobě. Přitom Andulka nemá příliš úctu a ocenění pro práci druhých (zejména tedy tu moji) a sama toho pro dům moc nedělá. Je si velmi dobře vědoma práv, která jí z vlastnictví plynou, povinností však už méně.

Myslím taky, že začala tušit, že mě a partnerovi jde hlavně o to, bydlet spolu, takže si asi myslí, že přistoupíme na jakékoli, byť i pro nás nevýhodné řešení. Jak to ale souvisí s článkem o opuštění rodinného hnízda? Samozřejmě, že všichni počítali, že v domě zůstane můj přítel jako jediný chlap (otec umřel) a asi to má něco do sebe. A já bych ho pochopitelně dle jejich soudu měla následovat. Byla jsem i ochotná jít do toho podkroví (od čehož jsem na základě „úžasně výhodných“ nabídek nejstarší sestry raději upustila) nebo prozatímně bydlet s jeho maminkou v jednom z bytů, ale nejstarší sestra z toho asi nadšená nebude a já taky ne, protože na její komandování (byť třeba jen dvakrát ročně) nejsem zvědavá.

Nejde jen o byt, ve kterém se eventuálně člověk zavře a nevystrčí nos (ptám se však, kdo to má zapotřebí?), ale také o společné prostory, zahradu, domácí zvířata a další věci… Ačkoli budoucí tchýně není vysloveně špatná, na straně druhé mi v lecčems nesedí. Jak se ukázalo při sporech ohledně podkroví, je jako matka slabá (nechce sice nikomu stranit, ale de fakto je svým postojem vůči všem), na straně druhé je strašně tvrdohlavá a prosazuje svou. Domluva je s ní v mnoha ohledech problematická, takže si společné soužití moc představit nedovedu. A můj partner asi taky ne. Jestliže se rozhodneme tam bydlet, pravděpodobně je to nejkratší a nejrychlejší cesta, jak si totálně rozbít to, co z těch vzájemných vztahů ještě zbylo.

Na druhou stranu jestliže odejdeme, mám obavu, že pak zase budeme ti špatní (adresně ovšem spíše já), protože maminku necháme úplně samotnou v celém velkém domě a ještě s babičkou a psem na krku. Nakonec to stejně budeme my, kteří budou muset pomoci, protože budeme přece nejblíže. Nechci ze sebe dělat chudáčka, věřím, že se to časem srovná a možná se i nějaké to řešení naskytne, ale plyne z toho asi toto: v současné době velmi opatrně zvažujeme, jak se rozhodnout. Ačkoli se nám v partnerově domě líbí, máme strach, že by společné soužití s tchýní pro náš vztah nebylo dobré. O švagrových a švagrech ani nehovořím.

Ačkoli i druhá sestra se bude stěhovat mimo město, není vyloučeno, že se jednou některá nevrátí a nebude prosazovat svoje „vlastnická práva“, případně ještě budeme muset stejně platit Andulce nájem za to, že nás to tam milostivě „nechá užívat“.

   
22.03.2004 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [26] Blues [*]

    Taky se připojuji k radě - nechte se vyplatit a zařiďte se ve vlastním. S nějakou hotovostí do začátků dosáhnete i na tu hypotéku - nevím, z jakého kraje jste, ale absolventi VŠ by na tom nemuseli být tak zle.

    A pokud nikdo z rodiny nemá hotovost, dá se vyplacení zařídit přes hypotéku! Jako spoludlužníkům jim ji banka na stávající dům přiklepne. Ale že se budou cukat, to je mi jasný... to se Andulce líbit určitě nebude

    superkarma: 0 22.03.2004, 14:09:30
  2. avatar
    [24] Dašenka [*]

    sarobrouk: ahojky, maminka by měla při jednání u notáře uvést veškeré výdaje spojené s pohřbem, odhadem nemovitosti ap. Pokud se budou domáhat další dědicové, musí přijmout i ev. dluhy zemřelého a měli by jim být započítány náklady maminky(tedy odečteny od podílu). Teď jsem si tím prošla a je to hnusný, když člověk ještě ani v rakvi nevychladl a pozůstalí se již nad nim perou....

    superkarma: 0 22.03.2004, 13:45:14
  3. avatar
    [21] Kremzina [*]

    Líbí se mi to v Rakousku. Dědí ten, kdo se o zemřelého staral posledních 5 let a kdo zaplatil pohřeb. To by se mělo zavést i u nás. Jak může dědit někdo, kdo zemřelého x let neviděl a ani se o něj ve stáří nepostaral?!?!

    superkarma: 0 22.03.2004, 13:04:28
  4. avatar
    [20] sarobrouk [*]

    Mili: To jste teda fakt dobří. To se hned tak nevidí, aby se někdo zřekl nějakých peněz. Já jsem te´d zvědavá, jak to dopadne u nás. Naši se starali o tetičku která byla černá ovce rodiny, ta umřela a my jsme předpokládali, že baráček zdědí její jediný žijící bratr. Ale prý dědí všichni příbuzní i děti ostatních sourozenců, kteří už nežijí. Přestože nikdo nikdy tetu nenavštívil, ani ten bratr, tak peníze z prodeje baráku budou chtít všichni. Jen by mě zajímalo, kdo zaplatí mojí mamince ty peníze, které ona platí za vyřízení všech papírových náležitostí, jako je elektrika, plyn, uhlí, odhadce atd. nevíte nekdo?

    superkarma: 0 22.03.2004, 12:46:05
  5. avatar
    [19] jankucharo [*]

    Mili: Třeba jim vyplatí podíl ANdulka

    superkarma: 0 22.03.2004, 12:44:41
  6. avatar
    [16] muflonka [*]

    Kašú, připojuji se, rychle pryč , i kdyby jste měli ze začátku bydlet v pronájmu v mrňavé garzónce, ale budete mít svůj klid a časem dosáhnete i na hypotéku

    superkarma: 0 22.03.2004, 11:50:52
  7. avatar
    [14] Lucimo [*]

    Je to husté, jaké tam panují vztahy - taky bych se pokusila o fin. vyrovnání a šla do vlastního bytu...

    superkarma: 0 22.03.2004, 11:05:36
  8. avatar
    [11] Žábina [*]

    tohle zní jako hrůza všech hrůz - do takového prostředí bych se nikdy nenastěhovala, to radši ještě počkat nebo si vzít hypotéku ....

    superkarma: 0 22.03.2004, 09:53:53
  9. avatar
    [10] medved [*]

    Kašú...když máte takovéhle rozbroje už před tím, než bydlíte, tak myslim není nad čím dumat...spíš by byl problém kdybyste už zainvestovali a pak se to začalo mlít....neočekávej, že se něco zlepší a někdo přes noc zázračně přistoupí na kompromis ja bych brala rychle roha...at andulka vyplati bratrovi podil na baraku a klidne si z nej udela mauzoleum

    superkarma: 0 22.03.2004, 09:42:42
  10. avatar
    [9] evusche [*]

    helousek: do práce chodíme oba...já mám výplatu šest tisíc, on osm. Myslíte, že nám s našimy příjmy někde poskytnou hypotéku na dům? Myslím, že jsou opatrní...a jak říkám, chci jednou bydlet ve vlastním, jestli na to vůbec někdy budeme mít

    superkarma: 0 22.03.2004, 09:29:33
  11. avatar
    [6] evusche [*]

    raději bydlet sama, než se doprošovat nějaké Andulce
    Já bydlím taky u rodičů (mám svou bytovou jednotku v patře). Jsme tam s přítelem a ještě se dělíme s bratrem a jeho slečnou o koupelnu, protože on má u nás nahoře jeden pokoj. Někdy je to velice tíživá situace, ale my to se svou možná švagrovou zvládáme.
    Horší je to s mým druhým bratrem a jeho chotí, kteří sice bydlí jinde (cca 5 km od nás), leč moje švagrová tohle nemůže překousnout.Nedávno mi vyčetla, proč bydlím u rodičů, proč si nenajdu bydlení (stejně jako Kašú nemáme finance, obecní byt? Na úřadě se nám vysmáli a hypotéku nám s našima výplatam zatím nikde nedají ). Další věc kterou jsem od ní vyslechla bylo, že PRÝ nás naši živí! Je mi z tý ženský na , nechápu, jak tohle může říct, když s namí jezdí nakupovat a vidí, že si vaříme sami??? A že nás mamka pozve na oběd?? Však je taky zve! Náš spor vyvrcholil tím, že JÁ JSEM HOLT DCERUŠKA, ROZMAZLENEJ FRACEK a tak můžu bydlet u maminky...přitom věřte, že kdybych měla možnost bydlet jinde, okamžitě jdu! I když s rodiči vycházím suprově i přesto, že bydlíme pod jednou střechou!

    superkarma: 0 22.03.2004, 08:14:26
  12. avatar
    [5] Lenice [*]

    kdepak, jak dojde na majetek, tak příbuzný nepříbuzný, lidi se chovají jako hyeny, nedej bože, aby někdo profitoval víc, než já a naopak...já bych do toho podkroví asi nešla

    superkarma: 0 22.03.2004, 08:02:52
  13. avatar
    [4] Gabi [*]

    Kašú: rychle pryč Tvůj parter má právo si nechat vyplatit svůj podíl na domě, a tak bylo těch peněz víc. Uvědom si, že jinak jsou ty tahanice o majetek celoživotní - pořád by existovali nějací příbuzní a podílové vlastnictví a tady jde tolerance a zdravý rozum stranou ...

    superkarma: 0 22.03.2004, 08:00:24
  14. avatar
    [3] Aja [*]

    Nech se vyplatit a žijte si svůj život jinde...

    superkarma: 0 22.03.2004, 07:56:32
  15. avatar
    [2] Dudlajlama [*]

    Taky jsem pro vlastni bydleni, za kazdou cenu. Hm, Andulka, takove hezke a mile jmeno... . Radsi dojizdet mamince semtam s necim vypomoci a na pomluvy se vybodnete, pomlouvali by vas stejne a mozna jeste vic, kdybyste v dome s tchyni bydleli. Pri spolecnem bydleni by se taky z te snesitelne tchyne mohla stat tchyne nesnesitelna . Oba dostudujete, snad budete mit slusne zamestnani a budete moci si dovolit vlastni bydleni.

    superkarma: 0 22.03.2004, 04:37:20
  16. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Kašú... jako bys popisovala něco, co před časem zažila jedna moje dobrá kamarádka... fakt, snad až na složení a počet sourozenců je to jak přes kopírák, včetně sestry ve Švýcarsku. Teeeda...

    No a řešení, které ti mohu doporučit a které nakonec po nekonečných tahanicích zvolila ta kamarádka, je toto: nechat se zbytkem rodiny vyplatit z podílu na domě, k těmto penězům přidat úspory, vzít si hypotéku a pořídit si vlastní bydlení.

    Kamarádce to vyšlo. Tobě držím palce.

    superkarma: 0 22.03.2004, 00:13:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme