Vztahy

Syndrom prázdného hnízda?

V naší širší rodině vypukl poprask. Způsobil ho syn mé sestřenice. Dovolil si totiž něco, co se prý nepromíjí. Ale začnu pěkně od začátku.

Na počátku sedmdesátých let se má sestřenice Dáša vdala a s ročním odstupem povila dvě roztomilá dítka. Chlapce Míru a holčičku Moniku. Bydleli v panelákovém 3 + 1 a strašně moc toužili po nějakém domečku.

Po pár letech se na ně usmálo štěstí a naskytla se jim velice výhodná koupě obrovského domu v poněkud luxusnější, předměstské čtvrti.

To bylo radosti. Mladá rodina se nadšeně nastěhovala do svého nového bydliště, děti hýkaly blahem nad velikánskou zahradou a blízkostí koupaliště a rodiče spřádali plány, co a jak se v domě zařídí.

 

Jelikož byl dům v poněkud zanedbanějším stavu, zařídili nejprve přízemí. Prostoru bylo dost, a tak se záhy mohli pochlubit krásnou kuchyní, obývacím pokojem s krbem, vzdušnou ložnicí a dvěma dětskými pokoji. Nádhera.

Dvě hořejší patra zatím zůstávala netknutá, ale bylo rozhodnuto, že se postupně zadaptují, upraví do dvou bytových jednotek a až děti dospějí, budou mít o bydlení postaráno. Vidina dozajista příjemná a optimistická.

 

Brzy začaly rekonstrukční práce. Otec trávil veškeré volné dny v hořejších patrech, matka vypomáhala, jak jen mohla a i děti se zapojovaly tak, jak jim to jejich věk umožňoval.

Po několika letech se dvě horní patra proměnila v nádherné byty s výhledem na řeku.

A čas běžel dál. Děti vyrostly, dospěly a jako první přišla se sladkým překvapením Monika.

 

„Maminko, tatínku, budete mít vnoučátko.“

 

Rodinu zachvátilo štěstí. Monika se vdala a nastěhovala do prvního patra. Brzy porodila chlapečka a za další dva roky ještě jednoho.

Míra zůstával stále svobodný a do ženění se ani trochu nehrnul. Sice se přemístil do svého bytu až nahoře v této rodinné vile, ale žil si svým spokojeným, samostatným životem.

 

Sestřenice Dáša se stala babičkou na plný úvazek. Obě vnoučata u ní trávila celé dny, Dáša vařila nejen pro sebe a manžela, ale i pro rodinu své dcery a svého svobodného syna.

Z Moniky se po čase vyklubala poněkud hysterická matka a manželka, a tak se domem stále častěji ozýval její křik, kterým častovala své syny i manžela. Hádala se i se svými rodiči a musím říct, že Dáša v tomto ohledu nezůstávala pozadu.

Rodinná idyla společného bydlení se změnila v takové malé peklíčko, a i když si všichni stále pochvalovali ten krásný dům, zahradu, řeku a možnost si vzájemně vypomáhat, bylo ze všech cítit jakési rozčarování.

 

A pak přišlo další – i když jen velmi krátké – zklidnění. Míra oznámil, že se bude ženit. Pro všechny to bylo velké překvapení, protože známost úspěšně tajil, nicméně Dáša zjihla a začala se těšit na další vnoučátko, které, jak doufala, bude tentokrát holčička.

Pohoda tohoto slavnostního okamžiku byla vzápětí narušena Mírovým prohlášením:

 

„Ale chtěl bych vám taky říct, že se budu stěhovat.“

 

Tak. Rodiče na něho koukali jako na zjevení.

 

„Proč by ses měl stěhovat? Máš tady byt, za jaký by kde kdo dal majlant. Ty jsi se zbláznil!“

 

Míra věděl, že to nebude jednoduché, ale byl připraven hájit si své právo na svobodnou volbu.

„Když my chceme bydlet sami. Vezmeme si hypotéku a koupíme ve městě byt.“

 

Jeho slova působila na rodiče jako červený hadr na býka. A začala sáhodlouhá litanie na téma: co my jsme museli zvládnout, zajistit, kolik nás to stálo práce, peněz, času a úsilí … a výčitky o nevděčnosti a rozmazlenosti, zakončené tím, že je Míra úplně blbej, když si chce brát hypotéku na byt, který nepotřebuje, když má kde bydlet.

 

Rodinná „ idyla“ skončila. Míra se oženil, s manželkou se nastěhoval do panelákového 3 + 1 a v rodinné vile zůstalo jedno neobydlené patro.

Sestřenice Dáša syna zavrhla coby nevděčníka a po večerech chodí plakat do prázdného bytu v horním podlaží. Stále se hádá se svou dcerou a hyperaktivní vnoučata ji začínají zmáhat. Přesto, že cítí únavu a ví, že se již dostavil věk, kdy by měla nárok na odpočinek, nemůže zkousnout, že její syn pohrdl bytem, který ona zkrápěla svým potem a kvůli kterému si odtrhávala od úst. Ráda by se starala i o jeho děti a vypomáhala synově rodině, jak jen by byla schopná.

Nejspokojenější je v této chvíli Míra se svou rodinou ve svém paneláku. I když ten rozkol v rodině ho velice mrzí.

 

A já o jejich situaci a vztazích poslední dobou hodně přemýšlím. Tak nějak jsem schopná pochopit obě dvě strany. Rodiče, kteří se snaží svým dětem pomoci a jsou ochotni pro to leccos obětovat, chápu, že jsou postojem svého syna rozčarováni. Chtěli pro něj přece to nejlepší! A živili se vidinou společného bydlení, hezky pospolu se všemi svými dětmi a vnoučaty.

Chápu ale i Míru, který pravděpodobně velmi trpěl „italskou“ atmosférou v rodinném sídle a rozhodl se, že se z vlivu rodiny vymaní. Žít po celý život pod jednou střechou se svými rodiči a sourozencem nemusí být zrovna to pravé, ořechové. A tak radši čelí výtkám o sobeckosti, že připravil své děti o možnost lítání po zahradě, blízkého koupaliště a láskyplné, nikdy neutuchající péče své babičky.

 

Co myslíte vy? Kde je pravda? Je Míra opravdu sobecký? Anebo si celou situaci "zpískali" jeho rodiče sami tím, že naplánovali budoucnost svých dětí a nějak jim nedošlo, že jednou přijde doba, kdy přestanou být dětmi? 

 

   
08.03.2004 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [56] Dášule [*]

    Holky dík, taky mi někdy není fajn, bydlím ve Zlíně, syn v Brně a dcera na Vsetíně, mají svůj život a nemají moc času, ale myslím, že je to lepší než v jednom domě. Kdysi jsme s manželem říkalí, že rodiče mají být asi tak 50 km. To už nejezdí tak často, ale dá se jim zavézt dítě na hlídání.

    superkarma: 0 09.03.2004, 18:41:05
  2. avatar
    [55] Dášule [*]

    Nikita: Nehryž to v sobě. Projednej to se synem a hlavně, přiděluj jim práci. Nemusíš nařizovat, ale můžeš říct třreba Dívko, nenaloupala bys mi brambory?. Synu, dojdi pro tohle. A třeba se ozvou oni. Ale stejně jednou bouchneš a bude to zlé, jako když vybuchne papiňák. Zkus to zvládnout raději teď. Hodně štěstí a jestli to uděláš, napiš.

    superkarma: 0 09.03.2004, 18:34:51
  3. avatar
    [54] Vicki [*]

    Léthé (50):takovou tchýni bych taky brala, totiž takovou která žije svůj život. My děti ještě nemáme a začíná být na nás vyvíjen mírný tlak ze strany rodičů. A hlavně se bojím toho, že nás (tedy vnouče), bude tchýně denně obšťastňovat svými návštěvami že to bude zkrátka záminka, aby u nás byla pečená vařená. Bydlíme jinak sami, ale rodiče to od nás mají kousek, a i to stačí. Potřebuju soukromí a ne nějaké rodičovské kontroly. A bydlet s nimi, to ani náhodou.

    superkarma: 0 09.03.2004, 12:01:11
  4. avatar
    [53] Ijka [*]

    Léthé:já jsem taky šťastná,že už mám kluky dospělé.Starší bydlí s přítelkyní,mladší se mnou.Ale ta úleva,že už se o ně nemusím starat.Bydlím s klukem ve třípokojáku a je to pro nás tak akorát,abychom se moc nepotkávali a nepřekáželi si.Teď konečně mohu zase žít!

    superkarma: 0 09.03.2004, 10:10:03
  5. avatar
    [51] Dudlajlama [*]

    Blues #31, naprosty souhlas.
    Dasule #33... .

    superkarma: 0 08.03.2004, 19:24:00
  6. avatar
    [50] Léthé [*]

    Podle mě byl jediný normální z celého toho podělaného baráčku Míra.Nedovedu si představit,abych po narození svých vnoučat,se stala služkou svých dětí a bábou na plný úvazek.Jsem asi sobec sobeckej,ale já teprve po té,co děti vylítli z hnízda začala ŽÍT. Když je problém svým dětem pomůžu,svá vnoučata miluji,ale mám je nejraději v momentu kdy mi dělají ručičkou pá a odcházejí se svými rodiči domů.

    superkarma: 0 08.03.2004, 16:46:48
  7. avatar
    [49] lightblue [*]

    Myslím si, že největší chyba je, že rodiče pak neumí nic jiného, než říct, že to dítě je rozmazlené a blbé, ale nezeptají se ho, jestli je v tom tak nádherném době taky šťastné!!!

    superkarma: 0 08.03.2004, 16:20:39
  8. avatar
    [48] Ťapina [*]

    kubikm: I ob dvě ulice je dobrý, tak to mám se skorotchýní Bohužel nejde mít obě rodiny tak blízko, vlastní rodiče mám těch 400 km.

    superkarma: 0 08.03.2004, 16:11:28

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [47] Kelly [*]

    Nechápu, proč by děti měly až do smrti svým rodičům podřizovat život svůj.
    Je to chyba rodičů, i ti "hloupí" ptáci ví, že ptáčata opouštějí hnízda.
    V takových rodinách potom vládne neupřímnost, faleš a přetvářka, neboť se každý bojí říct pravdu, aby náhodou někoho neurazil.
    Mírovi gratuluji, že se dokázal vzepřít a zařídit si život podle sebe.
    Já sama si nedokážu představit, že bych žila v jednom domě se svou vlastní matkou . Každý má mít vlastní domácnost a žít odděleně, potom si jsou i vzácnější a nedochází k hádkám. Společná domácnost je jen a jen ke škodě. Alespoň já neznám rodinu, kde by to klapalo.

    superkarma: 0 08.03.2004, 15:58:19
  2. avatar
    [45] medved [*]

    Dášule:

    superkarma: 0 08.03.2004, 14:57:36
  3. avatar
    [43] kubikm [*]

    já si myslím, že každá rodina má bydlet ve svém bytě, Když se dítě ožení nebo vdá, založí svoji rodinu a ta pro něj musí být prvořadá. Považuju za ideální stav,kdy dcera bydlí ve stejné ulici. Není problém pohlídat dítě, nebo dojít místo mě se psem, když je nějaká choroba a tak. Doufám, že až budu opravdu stará, tak jí příliš nezatíží za mnou zaskočit....což třeba 400 km problém je.
    A zásadně se jedna rodina nemá vměšovat do druhé "co se doma uvaří, to se doma sní"

    superkarma: 0 08.03.2004, 14:39:30
  4. avatar
    [41] Aja [*]

    Nikita, třebo si to tady mladá přečte...

    superkarma: 0 08.03.2004, 13:58:02
  5. avatar
    [40] Blues [*]

    Nikita: Jenomže to je právě chyba, že se neozveš!
    Dusíš v sobě pocit křivdy a co když se ti dva opravdu vezmou a budou bydlet u tebe? Jak dlouho vydržíš mlčet? A jseš si jistá, že až ti dojde trpělivost, pochopí ti tvoji mladí, proč najednou ta změna?

    superkarma: 0 08.03.2004, 13:45:08
  6. avatar
    [39] Blues [*]

    Kotě: Pokud se naučíme brát individualismus se vším všudy - tedy že ke svobodě neoddělitelně patří také zodpovědnost - myslím, že je to lepší. Vazby založené na dobrovolnosti jsou mnohem pevnější, než ty nařízené zvenčí.

    superkarma: 0 08.03.2004, 13:43:06
  7. avatar
    [36] sarobrouk [*]

    Já bych brala byt nebo domek blízko rodičů - kvůli hlídání dítěte. Ale jelikož žádné nemám, tak to neřeším. Musí stačit že jsme v jednom městečku.
    Ale naši se taky divili, když jsem odešla z domu, říkala jsem jim to od 16 a na mé 28 narozeniny se mi to konečně podařilo.

    superkarma: 0 08.03.2004, 13:27:03
  8. avatar
    [35] Aja [*]

    Dášule

    superkarma: 0 08.03.2004, 13:20:07
  9. avatar
    [33] Dášule [*]

    Patřím k té generaci, která už by měla mít vnoučata, zatím žádná nemám, ale užívám si života. Měla bych tedy asi být spíš při mamince, ale fandím Mírovi. Udělal to nejlepší, co mohl udělat. Z domu jsem odešla po maturitě, po VŠ jsem se tam už nevrátila. Rodiče se s tím museli smířit. Přečetla jsem si spoustu literatury o tom, jak se připravit na odchod dětí. Najít si přátele, zájmy a záliby, vytvořit si náskok tím, že až děti odejdou budu mít co dělat. Vše jsem udělala. V roce 1990 jsme se přestěhovali do jiné obce, syn odešel na VŠ a dcera na internát. Zůstala jsem bez dětí, bez známých, bez přátel, neznala jsem nikoho v okolí. Jediné, co mě těšilo bylo divadlo ve Zlíně, kam jsme začali pravidelně chodit. Po 4 letech se dcera vrátila, bydlela s nám rok a měly jsme obě co dělat, aby byl doma klid. Zvykla si na samostatnost a já na klid. Před dvěma roky jsem odešla do důchodu, přestěhovali jsme se do Zlína, dělám Univerzitu třetího věku, chodím do kurzů, našla jsem si známé. Starší zlíňačky, hlaste se, tále ještě další hledám. Jsem šťastná, když se děti přijedou podívat , ale po dvou dnech si oddychnu, , vlezu si k počítači a hraju freecell. Děti miluju, ale bydlela bych s nimi jen v případě, že by to bylo nezbytně nutné pro ně. Míra udělal to nejlepší v životě a já přeju jeho matce, aby to pochopila.

    superkarma: 0 08.03.2004, 12:26:03
  10. avatar
    [32] *Kotě* [*]

    Blues: osobně taky preferuju individualismus, ale někdy se ptám sama sebe, jestli je to dobré...

    superkarma: 0 08.03.2004, 12:21:21
  11. avatar
    [31] Blues [*]

    Kotě: Ano, byla to norma. Mladí museli poslouchat, dokud staří neodešli na výminek (tedy na vesnici) a to i když už mladí dávno nebyli. A pokud ti staří neměli dost rozumu a tolerance, dostali to zpátky i s úrokama, když už na ten výminek odejít museli. Dneska se domníváme, jaká to byla idylka, že generace žily pohromadě, že se děti starali o své rodiče až do konce.. jenomže i tenkrát záleželo na lidské povaze a že museli pohromadě zůstat ještě neznamenalo, že žili v souladu.

    Nevím, jak tobě, ale mně je tedy milejší ten individualismus. Přestože rodiče mám báječné a s rodiči manžela se taky nehádám.

    superkarma: 0 08.03.2004, 12:17:34
  12. avatar
    [29] *Kotě* [*]

    Blues: to já netvrdím, že to byla idyla, určitě ne vždycky. Ale byla to norma a jelikož se ta norma musela dodržovat, tak se o to lidi snažili ji dodržovat. Jinak by to nefungovalo vůbec a všichni by se požrali navzájem. Jen si myslím, že dneska panuje mnohem větší individualismus a že se považuje naopak za žádoucí, aby mladí bydleli sami. Dřív tomu bylo přesně opačně.

    superkarma: 0 08.03.2004, 11:19:35
  13. avatar
    [28] Blues [*]

    Kotě: No, ono to dřív taky vždycky nefungovalo tak skvěle, jen holt byla jiná doba a jiná pravidla.
    Mladé rodiny často neměly jinou možnost, než zůstat "na hospodářství" u jedněch rodičů, ale že by to byla automaticky idyla? Jestli máš ještě babičku, která tohle zažila - ať už sama nebo kolem sebe - nech si vyprávět...

    superkarma: 0 08.03.2004, 11:12:13
  14. avatar
    [26] *Kotě* [*]

    Je zvláštní, že dřív to fungovalo docela dobře a v některých zemích nebo kulturách to funguje dodnes... mladí v domě, rodiče na výminku, jedli všichni pohromadě... asi se u nás tak moc změnila společnost a chápání rodiny, že už to prostě nejde.

    superkarma: 0 08.03.2004, 10:21:40
  15. avatar
    [23] Ginevra [*]

    souhlasím s Galadriel (č.3)

    superkarma: 0 08.03.2004, 10:13:11
  16. avatar
    [22] Aja [*]

    Mírovi fandím. Bydlení všech na jedný hromadě je pro mě brutální představa...Neznám nikoho, kde by to fungovalo bez problémů...A jestli náhodou takovej někdo je, tak se mu omlouvám...

    superkarma: 0 08.03.2004, 10:11:07
  17. avatar
    [21] sarobrouk [*]

    Rozumné řešení od Míry. Diktátorskou babičku, hysterickou ségru a rozjívené děti, to vše kdyby dal pod jednu střechu s manželkou, tak se může rovnou rozvádět. Ale chce to odvahu a kus chlapa, udělat tenhle krok.

    superkarma: 0 08.03.2004, 09:54:36
  18. [20] xenie [*]

    soužití s rodičema není to pravé ořechové... Míra určitě není sobecký, naopak já nezaregistrovala že by se ho někdo ptal zda tam s nimi žít v budoucnu chce, spíšes s tím jaksi automaticky počítali

    superkarma: 0 08.03.2004, 09:47:15
  19. avatar
    [19] Luciš [*]

    To naše máma nás doma nechce. Mají obrovský byt 130m2, ale my bydlíme v podnájmu, tak ji respektujeme. Asi by jsme se fakt nesnesli a máma má ráda soukromí. Ono narážet na někoho ráno v koupelně, není asi nic moc.

    Vedle nás teď bydlí rodinka, tam jich je 7 v panelákovém 3+1. Rodiče, děti s partnery a jedním mimčem + labradorka. Je to extrém, ale jsou spokojení.
    Záleží na povaze a na komunikaci.

    superkarma: 0 08.03.2004, 09:46:32
  20. avatar
    [15] Landriel [*]

    Merylko, vím, že jsem protivná, ale ve větě "Když mi chceme bydlet sami." by mělo být MY.
    Jinak je to článek moc pěkný, taky bych na Mírově místě koukala zmizet.

    superkarma: 0 08.03.2004, 09:10:00
  21. avatar
    [13] evusche [*]

    s rodiči vycházím perfektně, ale bydlet s nimi pod jednou střechou?? Ne, děkuji, už jen proto, že mám své rodiče ráda, nemůžu s nimi bydlet :-)

    superkarma: 0 08.03.2004, 09:00:24
  22. avatar
    [12] Kocicka [*]

    je to horor! A taky bych tam s nimi nebydlela! A plánovat se moc nemá a takhle vůbec, co kdyby jim ty děti umřeli, tak by je tam taky chodili oplakávat...atd.

    superkarma: 0 08.03.2004, 09:00:23
  23. avatar
    [11] Radu [*]

    Dovedu si představit, že na naší zahradě by stál ještě jeden nebo dva domky...a tam by si děti hospodařily..když budou chtít..dobře když ne..ať se starají..ale chtěla bych se hned na začátku domluvit na pravidlech a navštěvovat se pouze po domluvě a hlavně snažit se nekecat si do ničeho..no jsem zvědavá, jestli se to povede. ALe ačkoliv děti miluju..nechtěla bych, aby bydlely až dospějí se mnou v jednom bytě..domě....

    superkarma: 0 08.03.2004, 08:30:26
  24. avatar
    [10] Sama [*]

    Já už dneska vím, že pokud někdy domek /a že bych ho móóóc chtěla/, tak jen malý - já bych se svými rodiči taky nebydlela ...

    superkarma: 0 08.03.2004, 08:29:17
  25. avatar
    [9] Gabi [*]

    Budovat obrovský dům s tím, že očekávám, že se mnou budou děti až do mé smrti ... ? Neznám nikoho, komu by to vyšlo. Dětem dělá velice dobře, když mohou začínat svůj život sami, čím dál od rodičů, tím lépe. A je úplně jeeno, jestli mají v domě rodičů jen samostatný pokoj nebo celý byt. Možná, že by Monika a její manžel byli také spokojenější v nějakém malém panelákovém bytečku Míra jediný má rozum! Takový dům je past - jediná šance - UTÉCT!

    superkarma: 0 08.03.2004, 08:16:03
  26. avatar
    [7] clarCa [*]

    myslím, že správný rodič byl měl naopak svým dětem umožnit, aby dospěly a vylítly z hnízda - a být hrdý na to, že jeho "děti" už nepotřebují máminu sukni (a večeři a hlídání dětí a žehlení a pěstování jahod a zašívání ponožek a..... a tak dále)

    Být Dášou, tak horní byt pronajmu a za ty peníze si splním nějaká SVOJE přání - drahou dovolenou, nějakého koníčka, hezké oblečení, permanentku do divadla (fitka, sauny...), prostě bych tu svojí "oběť" konečně nějak využila PRO SEBE....

    superkarma: 0 08.03.2004, 07:50:49
  27. avatar
    [5] kosmokosmo [*]

    Holky, musim vam neco rict:

    hele, ta Eva je sice hrozna, ale JA ji mam rada...

    superkarma: 0 08.03.2004, 06:06:10
  28. avatar
    [4] Modroocko [*]

    Taky znam takovy pripad, rodice me kamaradky postavili obrovsky barak pro sebe a budouci rodiny svych dvou deti. Obe uz svoji rodinu maji a take svoje vlastni bydleni. Rodice zustali v obrovskem baraku sami a nevi, co s mistem. Nejvic me udivuje, ze neco takoveho vubec planovali, sami se totiz odstehovali z domku, kde bydleli s rodici jednoho z nich a proste chteli do vlastniho.
    Rozhodne si za to muzou rodice sami.

    superkarma: 0 08.03.2004, 03:39:45
  29. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Vubec si nemyslim, ze je Mira sobec a jeho rozhodnuti plne schvaluju, myslim si, ze radsi v klidku v panelaku nez s hadajicim se zbytkem rodiny v luxusnim baraku, kde by bylo zvysene riziko, ze se z jeho zeny stane Amazonka c.3.
    Rodice by skutecne nemeli rozhodovat o zpusobu zivota svych dospelych deti a uz vubec ne vydiranim typu, co to vsechno stalo, jsi nevdecny a podobne.

    superkarma: 0 08.03.2004, 02:03:28
  30. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    Je to asi smutné, ale ze svého okolí neznám žádný případ, kdy by takovéhle soužití klapalo. Před několika lety se vdávala jedna moje kamarádka. Její maminka měla obrovský byt, 7+2, vlastně celé přízemí jednoho činžovního domu. Mysleli si, jak tam budou všichni spokojeně žít (maminka, kamarádka+manžel, její sestra a babička), ale už po několika měsísích byt prodávali a koupili za něj tři malé.

    superkarma: 0 08.03.2004, 00:51:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme