Reklama

 

Znáte nějaký vtip o programátorech? U jednoho jsem slzela nedávno zde na fórech: Programátor jde do obchodu s těmito instrukcemi: „Kup chleba, a budou-li mít ještě rohlíky, kup deset.“ Programátor, protože ještě mají rohlíky, koupí deset chlebů.

Slzela jsem sice smíchy, ale když to vezmu kolem a kolem, byla bych oprávněna uronit i slzičku mírně trpkou. 

Citový život a myšlenkové pochody mého prvorozeného byly pro mě už od jeho útlého dětství záhadou. Nevyžadoval zvláštní pozornost, při hrách si vystačil sám, špatně snášel mazlení a ke každé činnosti vyžadoval zcela přesné instrukce:

„Petříčku, oblékni si kabátek…….Proč sis ho nezapnul?“ „To neříkalas!“ nebo „Ale tys říkala…“

Pamatuji si, že mě tyto věty vytáčely až ke stropu (a jsem na ně alergická dodnes). Uklidňovala jsem se, že se to časem zlepší. No to jsem si mohla jen myslet! S Petříčkem to spíše rostlo. Dnes je z něj dospělý pětadvacetiletý muž velmi komplikovaných dimenzí. Protože s námi žije dosud v jedné domácnosti, je denní komunikace s ním nevyhnutelná. A tak s ním stále dokola vedu únavné rozhovory ohledně maličkostí. Dříve jsem je končila s (ne neopodstatněným) pocitem, že Petr má nějaké zvláštní uspořádání mozku, které mu nedovolí pochopit nás, normální lidi. Nyní jeho vlivem vždy dopálená na nejvyšší stupeň rezignovaně vyklízím pole, protože já jsem ten idiot, který absolutně není schopen logické úvahy a neumí druhému člověku nic vysvětlit, ani se dostatečně jasně zeptat.  

„Mami, zítra jedu do Brna.“ Ledabyle se zeptám: „Jak tam jedeš?“ a mám samozřejmě na mysli, kterým spojem. Dostane se mi (logické?) odpovědi: „Autobusem.“ Podotknu ironicky, že to vím, neboť od nás z vesnice tramvaje nejezdí a letadla nelétají. „Uvědomuješ si, mami, že se mě ptáš na časový údaj způsobovou otázkou?“  

Při posledním pokusu se informovat u svého syna na různé záludnosti počítače (nevím, co mě to vůbec napadlo!) jsem se ujistila, že se rozčiluji zcela zbytečně. Opravdu mluvíme jiným jazykem, i když oba přitom užíváme češtinu… 

Kdo stejně jako já chováte doma programátora, jistě víte, o čem je řeč…

milující matka

 

 

:o))) Tak tohle nemá chybu.... :o))) Já bych ho nazvala "mimoňem". Jednoho takového taky znám... Kamarádka má programátora za manžela. Programuje nepřetržitě...u jídla, u sexu, když řídí auto... Ona už si zvykla, ale stejně... takoví muži dozajista vyžadují zvláštní zacházení. :o))

 

A tím se s vámi pro dnešek loučím, milé čtenářky. Je vedro na padnutí... Jdu se někam zchladit. Mějte se krásně, užijte si zbytek dne i následující víkend a v pondělí tu opět budu jako na koni....