Vztahy

Synáček do třetice

 

Znáte nějaký vtip o programátorech? U jednoho jsem slzela nedávno zde na fórech: Programátor jde do obchodu s těmito instrukcemi: „Kup chleba, a budou-li mít ještě rohlíky, kup deset.“ Programátor, protože ještě mají rohlíky, koupí deset chlebů.

Slzela jsem sice smíchy, ale když to vezmu kolem a kolem, byla bych oprávněna uronit i slzičku mírně trpkou. 

Citový život a myšlenkové pochody mého prvorozeného byly pro mě už od jeho útlého dětství záhadou. Nevyžadoval zvláštní pozornost, při hrách si vystačil sám, špatně snášel mazlení a ke každé činnosti vyžadoval zcela přesné instrukce:

„Petříčku, oblékni si kabátek…….Proč sis ho nezapnul?“ „To neříkalas!“ nebo „Ale tys říkala…“

Pamatuji si, že mě tyto věty vytáčely až ke stropu (a jsem na ně alergická dodnes). Uklidňovala jsem se, že se to časem zlepší. No to jsem si mohla jen myslet! S Petříčkem to spíše rostlo. Dnes je z něj dospělý pětadvacetiletý muž velmi komplikovaných dimenzí. Protože s námi žije dosud v jedné domácnosti, je denní komunikace s ním nevyhnutelná. A tak s ním stále dokola vedu únavné rozhovory ohledně maličkostí. Dříve jsem je končila s (ne neopodstatněným) pocitem, že Petr má nějaké zvláštní uspořádání mozku, které mu nedovolí pochopit nás, normální lidi. Nyní jeho vlivem vždy dopálená na nejvyšší stupeň rezignovaně vyklízím pole, protože já jsem ten idiot, který absolutně není schopen logické úvahy a neumí druhému člověku nic vysvětlit, ani se dostatečně jasně zeptat.  

„Mami, zítra jedu do Brna.“ Ledabyle se zeptám: „Jak tam jedeš?“ a mám samozřejmě na mysli, kterým spojem. Dostane se mi (logické?) odpovědi: „Autobusem.“ Podotknu ironicky, že to vím, neboť od nás z vesnice tramvaje nejezdí a letadla nelétají. „Uvědomuješ si, mami, že se mě ptáš na časový údaj způsobovou otázkou?“  

Při posledním pokusu se informovat u svého syna na různé záludnosti počítače (nevím, co mě to vůbec napadlo!) jsem se ujistila, že se rozčiluji zcela zbytečně. Opravdu mluvíme jiným jazykem, i když oba přitom užíváme češtinu… 

Kdo stejně jako já chováte doma programátora, jistě víte, o čem je řeč…

milující matka

 

 

:o))) Tak tohle nemá chybu.... :o))) Já bych ho nazvala "mimoňem". Jednoho takového taky znám... Kamarádka má programátora za manžela. Programuje nepřetržitě...u jídla, u sexu, když řídí auto... Ona už si zvykla, ale stejně... takoví muži dozajista vyžadují zvláštní zacházení. :o))

 

A tím se s vámi pro dnešek loučím, milé čtenářky. Je vedro na padnutí... Jdu se někam zchladit. Mějte se krásně, užijte si zbytek dne i následující víkend a v pondělí tu opět budu jako na koni....

 

 

   
29.07.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Eva_CZ [*]

    Jinak - s programatorem se da aspon o necem bavit.

    superkarma: 0 30.07.2005, 14:32:36
  2. avatar
    [15] Eva_CZ [*]

    bejby: nejsem programatorka, jsem sitarka, ale tomu, cos napsala, nejak nerozumim.
    Chtelas tim rict, ze v cekarne byla nejaka matka a mela takto ,,postizeneho" syna?

    superkarma: 0 30.07.2005, 14:31:26
  3. avatar
    [14] kemy [*]

    dobrý

    superkarma: 0 30.07.2005, 13:18:15
  4. [13] Bellana [*]

    ale kdež, součástí jeho výchovy rodičů bylo i to, že matku naučil, aby nevydávala zbytečné příkazy. Hlavně ne ty, na jejichž plnění neměla čas nebo náladu dohlédnout. A tak víc vychoval on mě než já jeho. A taky v pěti letech pochopil, že když už vydám příkaz, myslím to naprosto vážně.

    superkarma: 0 30.07.2005, 10:17:04
  5. avatar
    [12] karieristka [*]

    pokud poslouchá příkazy, je to fajn - pokud se je naučíte přesně definovat - horší je když Vám dítě řekne že jste debil a neposlechne

    superkarma: 0 30.07.2005, 09:17:39
  6. [11] Bellana [*]

    Tento příspěvek jsem si musela přečíst dvakrát, abych se ubezpečila, že jsem ho nepsala já. Taky mám doma takového Petra, ale tu informatiku teprve studuje Taky mě v útlém dětství vytrénoval tak, že jsem přesně formulovala příkazy a zákazy. Měl to ale ulehčené tím, že jsem programátorka

    superkarma: 0 30.07.2005, 09:06:57
  7. avatar
    [9] Gita [*]

    superkarma: 0 29.07.2005, 22:08:53
  8. avatar
    [8] Andula [*]

    Hele, ale ta otázka ohledně spoje byla fakt blbě položená

    superkarma: 0 29.07.2005, 22:05:52
  9. avatar
    [4] vlcice [*]

    No Meryl já sice nejsem programátor (jsem biolog), ale kdyby se mě někdo zeptal: "Jak tam jedeš?" Tak bych odpověděla úplně stejně jako tvůj syn.
    Ale jinak naprosto souhlasím, že někdy je těžké se s programátory dorozumět.

    superkarma: 0 29.07.2005, 17:43:43
  10. [3] bejby [*]

    Asi něco podobného jsem potkala u pani doktorky jak jsem byla se synem na kontrole.Na začatku jsem koukala proč ta ženska je tak nervozní,po chvilce čekani v čekarně jsem pochopila!

    superkarma: 0 29.07.2005, 17:41:30
  11. avatar
    [2] Boženka [*]

    Ach ano, znám, můj prvorozený syn! Jako dítě byl programovatelnej, co se do něj vložilo, to nikdy nezapomněl, ale když jsem zapomněla něco vyjmenovat: nechoď k oknu, neber sirky, nikomu neotvírej, zavírej kohoutky - zaručeně to vykonal. Teď JE programátorem.

    superkarma: 0 29.07.2005, 15:16:43
  12. avatar
    [1] Trinitty20 [*]

    Tobě Merylko taky pěkný víkend

    superkarma: 0 29.07.2005, 15:15:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme