Včera se stala hrozná věc – můj devítiměsíční syn spolkl kvůli mé nepozornosti velký kovový knoflík. Doktoři na pohotovosti radí počkat, jestli projde zažívacím traktem. Jeho rozměry jsou ale hraniční – pokud neprojde do týdne, čeká nás operace.

O tom, že dítě spolklo kuličku, hračku nebo třeba pecku, jsem slyšela mnohokrát. Často jde o humorné historky o tom, co to bylo za předmět, a jak se pak hledal, když měl vyjít ven. Že by se ale něco takového mohlo stát i nám, a jaká je to hrůza, mě vůbec nenapadlo. Jsem totiž většinou asi opatrná až moc a snažím se dávat pozor na všechno až příliš. Alespoň manžel a někteří přátelé mi to stále tvrdí.

babyVčera jsem ale bohužel ve své opatrnosti polevila. Na procházce s kočárkem mě zastihl déšť, tak jsem se rozhodla schovat v obchodě s oděvy, než to přejde. Při té příležitosti jsem objevila docela hezké kalhoty, které jsem se rozhodla vyzkoušet, a na cestu ke zkušební kabince jsem je přehodila přes madlo kočárku. Cestou jsem se ještě podívala na pár věšáků se zlevněným zbožím, a chviličku tak nedávala pozor. Najednou začal synek plakat a já se podívala, co dělá. Hrál si se zavěšenými kalhotami a v ručkách držel prázdný igelitový sáček, ve kterém bývají náhradní knoflíky. V ten moment jsem se totálně vyděsila a snažila se mu podívat do pusy, zda tam knoflík má, nebo ne. Pak jsem začala běhat po krámu a hledat, zda knoflík někde nevypadl, a ptát se prodavaček, jestli tam určitě byl.

Nevěděly. „Stane se, že knoflík někdy chybí,“ řekla mi jedna. No a co teď? Mám doufat, že tam knoflík nebyl a neřešit to? Nebo pro jistotu zajet k doktorovi a podstoupit sérii možná zbytečných vyšetření? Nakonec jsem přes maminku, která pracuje ve zdravotnictví, domluvila alespoň rentgen, abych měla jistotu. A byl tam – obrovský kovový knoflík v malinkém bříšku mého syna! Bylo mi hrozně – výčitky, stres a strach, to všechno naráz a k tomu nerozhodnost, jak mám postupovat dál. Nakonec jsem se rozhodla. Lepší zbytečná a nepříjemná vyšetření než litovat, že jsem něco podcenila. Se zdravím a životem svého dítěte už nehodlám dál hazardovat!

Vyrazili jsme tedy na dětskou pohotovost. Po několika hodinách čekání nás přijala paní doktorka, která měla bohužel zřejmě obecnou specializaci, takže o problematice spolknutých předmětu příliš nevěděla. Konzultovala tedy náš problém po telefonu s několika odborníky, aby nás následně informovala o tom, že zkusíme počkat, zda knoflík nevyjde ven sám. Rozměry jsou prý hraniční – skoro dva centimetry, podařit by se to ale snad mohlo. Pokud ne, bude se věc dále řešit. Možností je pak endoskopické vyjmutí nebo rovnou operace, vše v celkové anestezii, což je samozřejmě pro tak malé miminko velmi rizikové.

K tomu, aby syn knoflík vyloučil spontánně, máme dopomoci stravou bohatou na vlákninu a dostatkem tekutin. Vláknina je prý důležitá, aby předmět obalila, a ten prošel zažívacím traktem a nikde nic nepoškodil. Knoflík byl naštěstí kulatý, bez ostrých hran, tak pořád doufáme, že se to podaří a vše zvládneme bez operace. Od včerejška cpu do Adámka samá na vlákninu bohatá jídla, ovesné kaše a ovocné přesnídávky, aby se knoflík dostal lépe ven, a kontrolujeme každou stolici.

Pokud knoflík do týdne neprojde, musíme přijít na dětskou chirurgii a vše se bude dál řešit podle nových snímků. Do té doby musíme sledovat, zda nekolabuje, není apatický, jestli nemá krev ve stolici, nezvrací, nebo nemá bolesti bříška. Při všech těchto příznacích musíme neprodleně vyrazit na pohotovost, nebo lépe rovnou volat rychlou záchrannou službu.

Od včerejška jsem strachy bez sebe a bojím se každého pláče nebo odchylky v synově chování. Pořád sleduju, jak se chová, a zda ho něco nebolí, a jen doufám, že bych případný problém odhalila včas. S nadějí hledám knoflík v každé plíně, zatím však marně.

Držte nám tedy prosím palce, ať všechno dobře dopadne, a pokud máte podobnou zkušenost, napište mi ji prosím do diskuze pod článkem. Ocením také každou radu, co synovi dát k jídlu, aby knoflík rychle a bezpečně vyšel.

O dalším průběhu vás budu informovat.

Reklama