Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Jenže ne vždy se na tom, co to vlastně je, shodnou se svými ratolestmi. Tak jako Martina (38), která si představovala svého syna v doktorském plášti, zatímco on se hrne do stáje.

„V rodině mého manžela je už skoro tradicí, že co muž, to lékař. A tak nějak automaticky každý počítal s tím, že ani náš syn Radim (15) nezklame. A všechno tomu nasvědčovalo. Od první třídy je jedničkář a učitelky ho vždycky dávaly za vzor celé třídě. Jenže nám ale připravil jedno veliké zklamání. Doktorem být nechce, jeho snem je kydat hnůj,“ zlobí se Martina a vysvětluje, co tím myslí.

horse

Z koníčků byl koníček

„Před dvěma roky se skamarádil s holkou, která je blázen do koní. Párkrát se za ní zašel podívat na jízdárnu, jen tak ze zvědavosti. Jenže ho to chytlo natolik, že tam začal chodit pravidelně, několikrát do týdne,“ vypráví Martina s tím, že s manželem nebyli ze synova nového „koníčku“ dvakrát nadšení. Dovolili mu jej pouze za předpokladu, že se nezhorší ve škole. S tím ale neměl problém a dál se učil výborně.

Zákaz nestačil

„Nezbylo nám, než se s jeho zálibou a věčně smradlavým oblečením smířit. To jsme ale ještě netušili, že tím to rozhodně nekončí. Ke konci roku za námi přišel s informací, že by rád u koní zůstal. Prý se v tom našel a rád by chov koní i studoval. Manžel se tehdy hrozně rozčílil a Radimovi koně dokonce zakázal. Jenže on tam chodil dál. Tajně. A své rozhodnutí nepřehodnotil,“ říká jeho matka, které se nedávno svěřil, že už má dokonce vybranou školu.

Doktorem prý nebude

„Snažila jsem se mu promlouvat do duše, aby nebláznil a nekazil si život. Ve stáji bude třít bídu s nouzí, kdežto jako doktor si může pořídit koně, jakého bude chtít, když ho to bude ještě bavit. Jenže ani to ho nepřesvědčilo. Prý bude raději celý den dělat něco, co ho baví, než aby celé dny a noci trávil v nemocnici. Jako jeho táta. A prý jestli si dovedu představit, kdy by jako na tom svém koni jezdil, když by na to kvůli práci vůbec neměl čas. Upřímně řečeno, neměla jsem na to co říct. Měl pravdu. Ale i tak jsem mu vynadala a řekla, že na gympl prostě půjde a basta. Skončilo to hádkou,“ přiznává Martina a obává se, že syn myslí své rozhodnutí opravdu vážně.

Kdo komu šlape po štěstí?

„Řekl mi totiž, že jestli mu překazíme jeho rozhodnutí a donutíme jej jít na gymnázium, nechá se ještě v prvním ročníku vyhodit. A pak prý budeme ještě rádi, když ho vezmou alespoň ke koním. Dostal facku, jenže o její výchovné síle dost pochybuji. Já bych se s jeho rozhodnutím nakonec smířila, i když mě to štve. Ale co udělá manžel? Ostatně, to se dozvíme už brzo. Přihlášky musíme poslat do poloviny března,“ uzavírá s obavami v hlase Martina.

Čtěte také:

Reklama