Rozvod nikdy nebývá jednoduchý. I když se manželé domluví a rozvedou se v klidu, na děti má jejich rozchod vždycky vliv. A někdy se pak vzájemné vztahy dávají těžko dohromady.

Na vlastní kůži to teď poznává paní Petra. Vdávala se hodně mladá, v osmnácti letech, s manželem byla dvacet let, mají spolu dvě děti. A před rokem se rozvedli.

young man

Dvanáctiletá Kristýna zůstala s mámou, ale patnáctiletý syn Vítek se rozhodl žít s tátou. Měl na to právo, k tátovi sám chtěl, a nakonec se na tom takhle všichni dohodli. Jenže od té doby Vítek s mámou nemluví... „A taky mě nechce vůbec vidět. Prostě mě úplně odepsal, nereaguje na žádné moje vzkazy, smsky, maily, nezvedá mi telefon, dělá, že neexistuju. Na návštěvu k bývalému manželovi samozřejmě nechodím, co bych tam dělala, takže ani nemám šanci se s Vítkem vidět, promluvit si, všechno mu vysvětlit. Je to pro mě hodně těžké.“

Vítek dává mámě za vinu, že rodinu rozbila ona. Petra tomu rozumí, uvědomuje si, že nese větší část viny, protože si našla jiného muže a po dvaceti letech se rozhodla z manželství odejít, i rozvod navrhla ona. Jiná věc je, že jejich manželství už delší dobu nefungovalo. „Poslední roky jsme spolu byli jen kvůli dětem, dokonce se ke mně doneslo, že manžel má nějakou milenku, nevím, teď už je to stejně jedno. Když jsem pak potkala Michala, rozhodla jsem se, že v naší parodii na manželství už nechci pokračovat. A překvapilo mě, že jsme se s mužem docela v klidu dohodli, vyříkali jsme si to a společně jsme usoudili, že bude lepší, když se rozvedeme. Co jsem ale nečekala, že mě Vítek takhle odsoudí...

Chtěla bych mu všechno vysvětlit

Když jsme naše rozhodnutí sdělili společně dětem, dcera se samozřejmě rozbrečela. Syn na nás zůstal koukat, ale neřekl nic, jen odešel do svého pokoje a pár dnů se s námi nebavil. Potom přišel s tím, jestli by mi nevadilo, kdyby zůstal s tátou, aby táta nebyl sám. Souhlasila jsem, i když mě to mrzelo, ale říkala jsem si, už je mu patnáct, můžeme se kdykoliv vidět, může být u nás o víkendech, když bude chtít. S manželem jsme se dohodli, že zůstaneme ve stejném městě, aby nás děti měly oba blízko a mohly třeba na večer zajít k tomu druhému a přespat u něj. Doufala jsem, že to takhle bude pro děti nejlepší...

Ale Vítek to asi vidí jinak. V den, kdy se s tátou stěhovali, byl zamlklý, nic neřekl, jen se se mnou rozloučil. Asi už byl rozhodnutý, že se mnou nebude mluvit, nejspíš si myslí, že jsem celou situaci zavinila jen já a kvůli mně jsme se s jeho tátou rozešli. Nedivím se mu, navenek to takhle vypadá. Ale nemůžu za to přece jen já, jeho otec není a nebyl svatý a i Vítek musel vidět, že náš vztah není ideální.

Kdyby mě tak aspoň chtěl vyslechnout, abych mu to vysvětlila! Chtěla bych aspoň vědět, co si myslí, od toho dne, co jsme to dětem řekli, mě ignoroval, odmítal jakýkoliv můj pokus o komunikaci. Vím, že je to těžké, je v pubertě a má svých starostí dost, změnil se mu celý svět. Ale teď už je to rok, měl by se taky snažit pochopit on mě... Tak ráda bych si s ním promluvila! Nechtěl mě vidět, ani když měl narozeniny, takže jsem se tajně šla podívat ke škole, abych ho aspoň zahlédla.

Nedávno jsem se o tom bavila s bývalým mužem. Taky neví, co má dělat... Vítek prý moc nemluví ani s ním. Ale slíbil, že se pokusí mu všechno vysvětlit a domluvit mu. Je mi po Vítkovi moc smutno... Myslíte, že se to někdy zlepší?“

Další články v našem magazínu:

Reklama