Vztahy

Syn se mi ztratil!

Hezké pondělí všem,

 

i já jsem se rozhodla vám napsat něco málo na téma děti, v mém případě se jedná o mé dítě vlastní. Coby mamina sedmiletého kluka mám taky zážitků až nad hlavu, ale ony většinou bývají vtipné pouze pro zasvěcenou skupinu lidí. To spíš hlášky se dost často povedou… jen tak mít vůli si je zapisovat.

Tak aspoň přihodím jednu (hlášku i příhodu), která se stala včera a  jež na začátku vůbec vtipná nebyla. Ještě bych asi měla předeslat, že babička mi (proti mé vůli) syna „straší“ tím, že když bude zlobit, půjde do dětského domova, grr. Naštěstí syn je „splachovací“ a takovéhle věci mu jdou jedním uchem tam, druhým ven. Co se týče trestů, tak ty moc nepraktikujeme, jelikož jsem s ním sama, tak jsem asi moc měkká a spíš vyhrožuju nebo plácnu, než abych rozdávala tresty, které nemám dost důslednosti dodržovat.

Ovšem včera jsem už viděla vzteky rudě. Syn se mi totiž ztratil. Jelikož mu bylo sedm a odmalička ho vedu k samostatnosti (už 2 roky chodí sám nakupovat), pustila jsem ho včera na chvíli samotného ven. Bydlíme v malém městě na sídlišti, kde nejezdí auta a kde se všichni znají, takže ho čas od času takhle „vypouštím“ na zkoušku. Včera si jel na koloběžce objet blok paneláků a pak se vrátit domů nebo směl zůstat na hřišti. Po půlhodině jsem ho šla na hřiště zkontrolovat, ale nikde nebyl. Oběhla jsem blok domů, nic. Vztekle jsem došla domů a slibovala juniorovi všechny tresty světa, až se objeví. Popadla jsem papíry a klíčky od auta a jela ho hledat. V tu chvíli už jsem se ovšem klepala jak sulc a panika se mnou lomcovala. Pochopitelně už jsem v duchu viděla ty nejhorší scénáře – srazilo ho auto, odvlekl ho pedofil, spadl a někde ve škarpě krvácí… kdo zažil, asi chápe. Už jsem se v duchu viděla u výslechu na policii a před kamerami TV Nova, zvlášť potom, co jsem našla děti, s nimiž si obvykle hraje, a ty ho vůbec neviděly…

Ale abych to zkrátila, ani hledání naštěstí netrvalo dlouho, objela jsem dva kamarády bydlící nedaleko, a když jsem u toho druhého na dvorku uviděla synovu koloběžku, spadl mi kámen ze srdce. Co následovalo, si asi dovedete představit – lítaly hromy a blesky, ale v duchu jsem byla ráda, že žije a je v pořádku. Syn, jinak tak zodpovědný a spolehlivý viděl, že tentokrát opravdu hodně přestřelil a byl z toho doopravdy nešťastný. Já jsem si doma dala panáka a padla do křesla, úplně vyřízená. Junior si mezitím vzal baťůžek, nacpal do něj dvě trika, slipky, ponožky, mikinu, pistolku a plyšáka a se slzičkami v očích za mnou přišel: „Mami, já vím, že jsem to přehnal, tak já teda asi musím jít do toho domova důchodců, viď?“

No co byste mu řekli? Dal jsem mu pusu, promluvila do duše a uložila rozumné tresty. I sama sobě, protože jsem asi někde udělala chybu. Ale snad to společně napravíme. Jen už je mi jasné, že vzhledem k tomu, že junior bude po prázdninách prvňáček, budu si asi muset doplnit zásoby Lexaurinu a červeného vína (podotýkám, že užívám s mírou odděleněJ))).

„Utěšíte“ prosím mou vystresovanou duši tím, že i vám se stalo něco podobného? A pokud ne, tak vám ze srdce přeju, aby vás tohle nepotkalo, ten strach je fakt příšernej…

 

LFNikita

 


 

Utěšíme, utěšíme, to víš, že jo :)

Malá, malá.... malá

 

 

   
08.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Julča [*]

    al.do: taky jsem nikdy nemohla pochopit,proč má o mně máma strach.Mám své děti a CHÁPU!!!!!!!!!!!!!

    superkarma: 0 08.08.2005, 22:02:10
  2. [13] Ifankar [*]

    Je to trochu o něčem jiném, ale mamka mi vyprávěla, že na mne jednou zapomněla.
    Těsně poté, co jsem se narodila, musela skočit do obchodu něco rychle koupit, nechala mne doma, ale protože ještě nebyla úplně navyklá, že mne má, prostě na mne zapomněla.
    Dovedete si představit ten úprk domů, když si to uvědomila?

    A přitom je jinak mamka naprosto svědomitá a nikdy, ale fakt nikdy na nic nezapomene.

    superkarma: 0 08.08.2005, 16:53:17
  3. [12] hblaziko [*]

    Pajinka: Mýmu manželovi se vloni syn ztratil taky v Globusu. Hledal lístkové těsto v mrazáku a najednou vozík-autíčko prázdný. Chvíli hledal po okolních uličkách a nic, tak ho prodavačka vedla k informacím a najednou rozhlas hlásí:"Na informacích se nachází asi dvouletý chlapeček, rodiče si ho můžou vyzvednout..." Takže než se stihl manžel začít bát, synátor byl nalezen :-).

    superkarma: 0 08.08.2005, 14:21:14
  4. avatar
    [11] Nikusa [*]

    Bába Bára: Jo,jo. Já mám ještě syna(19) a občas přijde dost pozdě a on se diví,že šílím strachy. Taky vím proč!!! Před rokem ho pobodal úplně cizí kluk(utekl z pastáku),když šli s klukama z bowlingu a měl blbý kecy. Můj syn samozřejmě(frajer)na všechno reaguje a všechno řeší(ukecanej),tak ho bodl 2krát do břicha a jednou do stehna(to už se syn bránil).Kamarádi zavolali záchranku a policii a hajzlík utekl (našli a vrátili ho do pastáku až po 3měsících).Syn ležel týden na JIP a nemusím vám říkat,co jsem prožívala. Jo a stalo se to ve 21.30hod. a policajti mi volali až druhý den v 11,30hod.Dobrý,že?Do té doby jsem nevěděla,co je se synem. Jeho kamarádi seděli ve vazbě do odpoledne,(i když vlastně oni zavolali policii!!)než je vyslechli(tak ani oni mi nemohli dát vědět).Jo,velké děti,velké starosti.Mám pár šedivých vlasů navíc.

    superkarma: 0 08.08.2005, 14:11:35
  5. [10] apina [*]

    Vzali jsme s kamarádkou mého syna ( tehdy 5 let) na koncert skupiny Chinaski, kterou má rád. Čekali jsme v davu lidí na začátek koncertu. Malej celou dobu poskakoval kolem nás a hrál si s ostatními dětmi, které taky přišli na koncert. Najednou jak už to bývá ve zlomku vteřiny...byl fuč. Nastalo usilovné prodírání se davem, hledání ,volání..... šance ho v tom davu lidí se začala zmenšovat se vztoupením členů kapely na pódium. Já i kamarádka jsme byly zoufalé...když v tom zpěvák skupiny Malátný oznamuje do mikrofonu........ztratil se Kevin!!! jeho maminka at si ho vyzvedne u nás pod pódiem... :-))) to byla úleva. Ztratil se a když v tom davu zahlédl člena ochranky , řekl mu jak se jmenuje a že hledá maminku.´Když jsme se vrátili všichni na místo z kterého jsme původně chtěli pozorovat koncert, stál tam mladý pár a s pozvednutým obočím a úsměvem říká...áá Kevin!!! Nakonec to byl pěkný den , ale strachu jsem si užila..:-)))

    superkarma: 0 08.08.2005, 13:50:53
  6. avatar
    [9] Bába Bára [*]

    Víš, co je nejhorší? Že nám to zůstane nadosmrti! Počkej ty strachy, až se pubertální dítko nevrátí o půlnoci, jak slíbilo, ale nad ránem. Nebo až se dospělé a samostatně bydlící dítko několik dní neozve, telefony nebere, na maily neodpovídá ... přestože mělo přijít v neděli na oběd a ona už je středa (zažila jsem minulý měsíc). Tak si zvykej, bude hůř.

    superkarma: 0 08.08.2005, 13:39:59
  7. avatar
    [8] Tanzi [*]

    Moc dobře vím, co to je zažít strach ze ztraceného dítěte.
    Je to už sice pár let..ale tu hrůzu cítím dodnes.
    Byli jsme na Moravě na dovolené u rodiny na baráku..všichni vědí, že se musí bezpodmínečně kontrolovat, zda jsou zamčené venkovní dveře, aby nám Péťa nezdrhnul..kdo neví, tak Péta je náš autistický syn.
    Protože tam jezdíme pravidelně a roky..nikdy s tím nebyly problémy.
    Až jednou se to stalo, dali jsme Petku spát a seděli ve vedlejší místnosti a dívali se na rodinné video.
    ...a ted, asi to maminky také budete znát, takový ten 6. smysl..ten varovný - mě přiměl k tomu se jít na kluka podívat..A ?? postel prázdná ..dveře na ulici otevřené..a náš tehdy asi 7 letý Péťa nikde!
    Prostě pánové, když byli naposledy venku na schodech kouřit, tak na zamknutí zapomněli!!
    Bylo nás tehdy 12 a všichni jsme okamžitě vyrazili ven hledat..bylo už kolem 22h a pršelo...utíkali jsme všemi možnými směry a volali..křičeli..a Péta nikde.
    Nedovedete si představit ten strach...odehrávalo se to sice na vesnici, ale přes kterou vede dost frekventovaná silnice a která je kolem dokola obklopená lány polí..vyberte si co je horší.
    Nakonec asi po strašně dlouhých 10 minutách jsem slyšela jak jeden z nás hledajících volá: už ho mám..už ho mám!!!
    Letěla jsem jako o život..Svaťa už Péťu držel v náručí (neb ten byl v pyžamku a bos).
    Vytrhnula jsem mu kluka z náručí a aniž bych mu řekla slova (byl také jeden z těch kuřáků) nesla jsem ho celou cestu do kopce k baráku..mezitím doběhnuli další. Mužský se snažili mi Pétu vzít, že je těžký, ale já ho nedala.
    Pořád jsem si malovala ty hrozné černé myšlenky co se mohlo stát ..až doma po pořádné štamprli slivovice jsem se začala uklidňovat a vzala ty provinilce na milost.
    Věřím, že už se to nikdy nestane, že by někdo z účastněných ještě někdy zapomněl zamknout..ty chvíle, ty minuty strachu nás vytrestali na dosmrti.
    A Peťka..ten byl hrozně šťastnej..bodejť by ne..taková krásná vycházka při měsíčku a deštíčku..a věřte, že to neodnesl ani rýmou.

    superkarma: 0 08.08.2005, 13:16:32
  8. avatar
    [6] Nikusa [*]

    My jsme byly s malou(dva a půl) v aquaparku a bylo tam šíleně lidí. Dcera se čabrala v brouzdališti a stačilo,aby kolem přeběhla kupa dětí a koukám malá nikde. Začla jsem lítat po celém koupališti a ona nikde.Plavčíkovi jsem řekla,at okamžitě vyhlásí,že se ztratilo malé dítě a on mi na to řekl,že je to blbost,že když nemá plavečky,tak není se čeho chytit.Prý mi nemůže ani nijak pomoci,že musí být na stanovišti.No na přes držku!!Lítala jsem dál,do toho brečela a už jsem viděla malou někde na dně velkého bazénu.Nedávno bylo o tom případu v televizi a já si říkala,že to se mi nemůže stát,jak malou furt hlídám. Pak jsem ji uviděla,čabrala se zase zpátky na tom samém místě,z kterého se ztratila.Ale já se třepala ještě do večera. moje!

    superkarma: 0 08.08.2005, 13:06:46
  9. avatar
    [5] sharonka [*]

    oprava - "vstávají vlasy". Takhle dlouhý příspěvek jsem snad ještě nenapsala, z toho je vidět, že jsem se při té vzpomínce rozčílila ještě dneska.

    superkarma: 0 08.08.2005, 12:58:15
  10. avatar
    [3] sharonka [*]

    Tenhle strach dobře znám. Naše má 10, tak jsem si říkala, že by si nemusela hrát pořád před panelákem, ale mohla by třeba chodit za kamarádkama, co bydlí na sídlišti. Malé město, malé sídliště. Řeknu jí - přijdeš v 6, odsouhlasí mi to a od šesti stojím u okna jako hlídací pes a ona nikde. Za chvíli vyšlu syna se psem, ať obejde sídliště a ten ji taky nenašel. Děsem mi stávají vlasy na hlavě, když najednou před sedmou - naše dáma s klidem kráčí a doma praví "Říkalas, že můžu být venku do sedmi." A to nebylo 1x. Nejhorší to bylo jednou v zimě, když nepřišla ze školy. Po půlhodině jsem vyrazila do družiny a tam mi řekli, že šla domů ve tři. Byli čtyři, skoro tma. V hlavě se mi taky honily ty nejhorší představy. Oběhla jsem kamarádky, co znám, volala jsem jí na mobil - nebrala ho, volala jsem domů, jestli už nepřišla (Ještě ke všemu jsem měla skoro vybitý mobil, takže jsem si napřed musela vyslechnout hlášení, jak málo mám kreditu a ať si ho dobiju. Fakt jsem měla chuť spíš nabít té operátorce, co to namluvila.), najednou mi syn volal, že už se vrátila.Ta dostala, jak už dlouho ne. Prý byla u spolužačky s úkolama a na mobilu má vypnutý zvuk. Při představě, že od září nebude chodit do družiny, ale bude sama doma a ještě bude mít na starosti psa, rovněž uvažuju o doplnění zásob uklidňujících prostředků.

    superkarma: 0 08.08.2005, 12:55:42
  11. avatar
    [1] Pajinka [*]

    Nám se to stalo v Globusu a přesně vím, jak se cítíš - máš vztek (přece jsem mu několikrát říkala, ať se nevzdaluje) a zároveň šílený strach - tak jen aby to všem vždycky dobře dopadlo, holt se tomu asi nevyhneme.

    superkarma: 0 08.08.2005, 12:33:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme